PROČ SE MUSÍM STYDĚT ZA TO, ŽE JSEM ČECH? Aneb hlavně: ta česká nesnášenlivost.

Stydím se za ministra vnitra Chovance, jak to naše nelidské zacházení s uprchlíky obrátil k čecháčkovsky poťouchlému tvrzení, že „přece nemůžeme uprchlíky k pobytu u nás nutit, když oni sami tu zůstat nechtějí.“(!)

Stydím se za spoustu xenofóbních Čechů plných nenávisti, kteří v internetových diskusích sprostě spílají též Angele Merkelové a kteří se v nenávisti, od poválečně surového zabíjení a vyhnání drtivovětšinově nevinných, řadových Němců i s jejich dětmi, vůbec nezměnili.

Není mi dobře s těmi Čechy, kteří část našeho národa opovržlivě označují za pravdoláskaře a vytahují se na celým světem uctívaného Václava Havla.

Mrzí mě neutěšený stav této nejbezbožnější země světa, se související největší rozvodovostí a nejvíc zastoupeným, novým trendem, žít ve dvou jen tzv. „na hromádce“, bez závazků a zodpovědnosti vůči druhému a dětem.

Stydím se žít v zemi, z níž ti nejlepší trvale odcházejí,,ale jiní nepřicházejí, nebo je tu většinově nechceme (váleční uprchíci). - Zdá se, že této zemi, s vládami, neschopnými například jen vytvořit zákon, který by vzápětí nemusel být novelizován, v níž se nehorázně krade, jež má k vyspělé demokracii daleko a v níž si poslanci opakovaně přidávají desetitisíce, zatímco důchodcům po dlouhých letech jen dvě stovky, není pomoci. - Až dnes mě teprve mrzí, že jsem v mládí neměl odvahu, uprchnout zavčas také.

Že na tom ještě tolik zle nejsme, dokud máme dobré pivo, kvalitní strojírenství a nejhezčí ženy? - I přesto ti nejlepší z Česka neustále utíkají!

Otto Peschka(82)