Šok, zklamání, naděje

Současný konflikt na Ukrajině ale také jasně ukazuje, jak moc Západ Rusko podcenil. V domnění, že Rusko bude stále ustupovat, tak jako v 90. letech za vlády prezidenta Jelcina a v době rozpadu Sovětského svazu, NATO vybudovalo na jeho hranicích tzv. „sanitární kordón“ amerických vojenských základen. Pobaltí, Polsko, Rumunsko, Bulharsko, Slovensko(?), stačí se jen podívat na mapu. Chybí tam už jen území Ukrajiny, o které se dnes bojuje.

Rusko se ale od doby Jelcina razantně změnilo a další nepřátelské základny na svých hranicích nechce. Přes všechna ujišťování o mírumilovnosti aliance se síly NATO obává. Bez ohledu na to, zda jsou jeho obavy oprávněné, je třeba je brát v úvahu. Ruský útok na Ukrajinu je, kromě jiného, výsledkem nerespektování tohoto sentimentu.

Je zřejmé, že Evropě chybí bezpečnostní rámec, který by reflektoval současný poměr sil a respektoval zájmy celé Evropy. Poslední bezpečnostní dohoda v Evropě byla podepsána v Helsinkách v roce 1975, tedy skoro před 50 lety, a byla uzavřena za zcela jiné situace, v období nejhlubší studené války, kdy svět byl bipolární a kdy se mocnosti vzájemně „držely pod krkem“ svými jadernými arzenály. Je zřejmé, že pokud se nechceme vrátit o těch 50 let zpátky, Evropa potřebuje urychleně novou bezpečnostní dohodu, která by do budoucna umožnila všem obyvatelům kontinentu žít svobodně a v míru.

Věřím proto, že hrůzy nynější války na Ukrajině přimějí všechny mocnosti, kterých se to týká, aby si uvědomily svoji zodpovědnost za osud Evropy a uzavřely novou dohodu o bezpečnosti v Evropě a zajistily tak celému kontinentu dlouhodobý mír.

Autor: Milan Šarapatka

Zdroj: https://milansarapatka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=783960