Geopolitika, vole!
Stejně tak jsem se díval (on je to teprve týden) na protesty v Íránu, vyhajpované ze zahraničí, vytuněné „majdanovým scénářem“ pomocí odstřelovačů a ozbrojených skupin a následnou reakci režimu, který tohle už dávno zná a vypiplal si pro tento případ Revoluční gardy, kterým střelba do hezkých mladých a hloupých íránských holek nezvedne krevní tlak. Chvíli to vypadalo, že Chameneí uteče do Moskvy, ale nakonec tam uteklo jen íránské zlato… Pro jistotu…
O Ukrajině nemá cenu mluvit, tam jsme si už zvykli, nicméně zaznamenal jsem na Aktuálně rozhovor s jakýmsi ukrajinským velitelem, který celkem natvrdo řekl, že násilím mobilizovaní vojáci nemají žádnou motivaci bojovat. Že je pošle na pozice, pro ně je to noční můra, část jich zemře a ti, co nezemřou, ti co nejrychleji dezertují. Jen tu a tam se někomu to válčení zalíbí. Vlastně jsem se divil, že to naši pravdomluvní intervjuci vůbec vydali, protože to neodpovídalo zavedenému narativu, kdy hrdinní Ukrajinci hravě odrážejí ruské hordy, mají minimální ztráty a je jim dobře na světě.
Mimochodem, po čtyřech letech války, ve které Rusko stále více prohrává, se najednou vybírají peníze na generátory pro mrznoucí Kyjev, protože neschopné mongoloidní hordy tak zvýšily výrobu raket a dronů, že byly schopny hlavní město odstřihnout od proudu. Za poslední dny jsem viděl spoustu videí, jak na kyjevské elektrárny a rozvodny dopadají střely, ale skoro žádné, kdy pracuje protivzdušná obrana. Už vítězíme? Tohle je to vítězství?
Proč to všechno píšu…
Znáte někoho, kdo by byl věrnějším a horlivějším americkým spojencem, než Kurdové? Troufli byste si na to samé, na co si troufla spousta mladých Íránců, kteří se ve jménu Trumpových prohlášení postavili proti Chameneímu? O kyjevském režimu ani nemluvím… už čtyři roky odchytávají své vlastní obyvatele a posílají je na smrt. Žádná země nezažila takovou sebegenocidu, jako Ukrajina.
A vidíte… k ničemu to nebylo. Klesla burza a Trump demonstrantům v Íránu žádnou pomoc neposlal. Black Rocku začaly klesat zisky a Chameneí dostal dost času na to, aby se s demonstranty vypořádal. Turecko je zase důležité, ba nezbytné, pro NATO, i když se všichni tváří, jako by neexistovalo. A tak je zapotřebí Erdoganovi ustoupit ohledně Sýrie. Izrael také z nějakého, mně nepochopitelného, důvodu preferuje na svých hranicích „sunitské zlo“ místo toho šiítského. Kurdové budou obětováni… tedy, především Kurdky. Šarovi bojovníci je zajmou, znásilní, zabijí a uřežou jim skalp, aby se měli čím chlubit. Český prezident to vřele podporuje. Jak sám osobně řekl, nezáleží na tom, čím byl Šara v minulosti, ale čím je teď. To je ta dialektika, která platí pro Petra Pavla a jeho kamarády, ale neplatí pro Filipa Turka nebo Andreje Babiše.
Úder proti Íránu asi přijde, protože se to Trumpovi začíná sypat doma. V Minesotě už má dva zastřelené demonstranty a lidé tam masově protestují i pří mínus deseti stupních. Za takových okolností to američtí prezidenti vždycky řešili nějakým bombardováním. Clinton si tak vyřešil svoji aférku s Monicou Lewinskou… Stačilo zničit Srbsko přesně tak, jak to dneska dělá Putin s Kyjevem. Hlavně zničit energetickou infrastrukturu, to lidi naštve a povstanou proti svým prezidentům. Miloševič byl nakonec vydán… jakpak asi dopadne Zelenský?
A když jsme už u toho, Trump před pár dny prohlásil, že u Kábulu bojovali pouze Američané a žádnou pomoc od spojenců nikdy nepotřebovali. U Kábulu se nikdy za Prahu nebojovalo, české zásluhy jsou promlčené (podobně jako ty kurdské), Spojené státy žádný vděk necítí… Ano, velmoci to tak mají. Nemají přátele, jen zájmy. Je nebezpečné být nepřítelem USA, ale být jejich přítelem je smrtící.
Ještě před rokem a kousek bojovala česká pravda a láska za senilního dědu Bidena a byla ochotna celkem k čemukoliv, jen aby se zavděčila Spojeným státům. Pak přišel Trump a všechno bylo jinak. Teď se zase objevila celá řada konzervativců, kteří se bijí do roztrhání těla za nového amerického prezidenta. Ano, ledacos se změnilo, ale jedno se nezmění nikdy. Trump nikoho z nás nemiluje, protože on je velmoc a my jsme jako ti Kurdové, íránští demonstranti nebo Ukrajinci. Pro americké zájmy není žádná cizí oběť dost velká. Trump se bojí burzy. Nebojí se, že se jednou bude muset před Všemohoucím zpovídat za kurdské otrokyně.
Já vím, ještě si to skoro nikdo nechce připustit. Jedni doufají, že Trump je jen taková chyba v matrixu a za tři roky zase vyhraje někdo jako Biden. Jiní zase doufají, že Trump to zvládne a fakt nastolí mír a větší spravedlnost. Ale realita je zřejmě taková, že se toho moc udělat nedá. Je tak složitá, že každý pokus o nápravu vygeneruje zase jiný průšvih někde jinde. Bod zlomu už byl překonán a teď to jede všechno samospádem, bez ohledu na snahu brzdit. Jakýkoliv čas na nenásilnou nápravu se ztrácí a zůstává jen mocenský střet, na který se už všichni začínají připravovat.
Nu, připravujme se na náraz. První už narážejí. Kurdové, Íránci, Ukrajinci… Jsme na řadě, protože jsme do tohoto vlaku radostně nastoupili a v posledních volbách jsme si jednoznačně zvolili, že vystupovat nebudeme. Pořád se mluví o třetí světové válce, ale říkáme to trochu špatně. Ona to spíš bude První světová OBČANSKÁ válka.
Zdroj: Světová a občanská… – litterate.cz
