Čas Ameriky, jak jí známe, končí. Jde o přestávku na oddech, nebo se politika USA změní?

O co tedy skutečně v Sýrii šlo? Pokud budeme mít trpělivost si přečíst článek, tak pochopíme. Důvodů, proč byla Sýrie napadena bylo podle historika Fursova mnoho. Na Blízkém východě je konstelace taková, že Američané a sunnitské monarchie (Saúdská Arábie a Katar) bojují proti šíitskému Íránu. Sýrie není pouze spojencem Teheránu, ale článkem řetězu, který spojuje všechna šíitská uskupení na Blízkém východě. Bez tohoto spojovacího článku by byl vliv Íránu v arabských zemích podstatně menší. A to ani nebudu zdůrazňovat fakt, že skrz Sýrii vede ropovod z Íránu. Bez vyřešení syrské otázky si nemohou Anglosasové (tedy Američané a Britové) troufnout na Írán.

Syrský režim je fakticky jediný silný světský režim v celém arabském světě. Jeho síla překáží Anglosasům v jejich plánech na přebudování Blízkého Východu i celého světa a jeho světskost (a zároveň hospodářská úspěšnost) vadí Saúdské Arábii a Kataru.

V jižním Středomoří byla převážně v syrském teritoriu objevena naleziště zemního plynu - a to jak v moři, tak na pevnině (v Kaře). Nelze odhadnout, jak veliká tato naleziště jsou, ale rozhodující je, že existují. Katar vyváží zkapalněný zemní plyn prostřednictvím flotily tankerů, takže pokud padne Assadův režim, získá Katar příležitost k tomu, aby „modré palivo“ transportoval přes syrské území přímo k pobřeží středozemního moře. To umožní navýšení exportovaného množství minimálně na dvojnásobek a zároveň se tím omezí export ze strany Íránu. Posílení Kataru na trhu se zemním plynem oslabí pozici Ruska. Pokud se zároveň podaří Američanům získat kontrolu nad alžírským plynem, tak situace vyústí do blokády ruského vývozu zemního plynu. To znamená, že hospodářské zájmy Kataru se v tomto směru kryjí s hospodářskými zájmy USA. Oběma státům zde prospěje maximální oslabení Ruska - Rusko nesmí nikdy znovu zesílit.

Velký Blízký východ se svým (zvnějšku) řízeným chaosem odděluje Čínu od zdrojů ropy a zemního plynu a zároveň funguje jako dělítko mezi čínskou a západoevropskou částí Eurasie. Kontrola nad ropou a zemním plynem na Blízkém východě znamená v první řadě kontrolu USA nad Evropou, zvlášť západní Evropou, což přispívá k oslabení Ruska a jeho pozic. A pokud se to Evropě jednoho dne přestane líbit, tak není nic jednoduššího než jí dopřát také něco nepokojů africko-arabského typu.

Tato logika (ačkoli ne jako jediná) souvisí s tendencí severoatlantické elity k pronikání arabským světem na východ. Už mají za sebou Tunisko, Egypt a Libyi; teď se tedy dostali k Sýrii. Na tomto kousku země se nicméně střetli s jinou světovou mocností, jež se s nimi může měřit v hospodářském i vojenském ohledu a navíc představuje naprosto jinou civilizaci. Jedná se o Čínu, která má pro změnu tendenci pronikat na západ. V případě Číny se jedná o určitou křížovou výpravu za zdroji. Pákistán už pod čínským vlivem je. S afghánským Talibanem mají Číňané už dlouho dobré vztahy. Írán je také jejich spojenec, a to velmi zvláštního druhu. Jih Iráku už je kontrolován šíitskými spojenci Íránu. Z geostrategického i geoekonomického pohledu se Čína tlačí nejen k pobřeží Indického oceánu, ale i k pobřeží Atlantiku (totiž k syrskému středomořskému pobřeží). Obrazně řečeno narazili křižáci ze Západu na Velkou čínskou zeď.

Toto je poprvé, co anglo-americko-židovská elita, která se vytvořila během uplynulých staletí a stala se jakousi organizačně historickou vymožeností Západu, narazila na protivníka ne-západního typu (protože i špičky SSSR náležely určitým způsobem k Západu, k jakobínské moderně). Čínská kultura je ještě starší než evropská a je stejně intenzivně orientována na materiálno, na obchod a na peníze.

Ano. A to jsme se ještě nezmínili o nebezpečné čínské finanční zbrani, totiž o zlatých rezervách.

Peking velmi dobře chápe, že Sýrie se nachází na trase hlavního směru útoku Severoatlanťanů, jejichž cílem je ukázat Číně, kde je její místo (tzn. pouze na jejím vlastním území), odtrhnout ji od zdrojů nerostných surovin a technologicky ji zadusit. Z toho důvodu teď Čína prezentuje a prezentovala v OSN k syrské krizi tak nekompromisní stanovisko.

A co stanovisko Moskvy? Proč je teď takto odlišné od toho, které Rusko zastávalo v případě Libye?

- Zaprvé máme teď jiného prezidenta. Zadruhé, aspoň se tak domnívám, si ruské vedení vzalo ponaučení z příběhu s Kaddáfím. Zatřetí má Rusko v Sýrii námořní základnu. Začtvrté má ruský zbrojní průmysl na Sýrii eminentní zájem, a hospodářské zájmy jsou pro ruskou vládu svaté. Zapáté se Sýrie nachází o mnoho blíž k hranicím Ruska a k postsovětskému území než Libye. Toto vše určuje pozici Ruska, která svým atomovým a diplomatickým potenciálem podpírá pozici Číny. Samy o sobě by ani Čína, ani Rusko neobstály.

Rusko a Čína, v Severoatlanťanech vzbuzují šílený vztek - stačí si párkrát poslechnout paní Clintonovou a sledovat její mimiku.

Navzdory ostré pozici Moskvy a Pekingu se Západ nemá sklony stáhnout. Jak to?

Zaprvé, z historické tradice Anglosasů vyplývá, že nepouštějí kořist, do které se už jednou zakousli - jako pitbulové. Budou tlačit tak dlouho, dokud neprosadí své záměry, nebo dokud jim protivník nevyláme zuby. Zadruhé, Anglosasové začali být v posledních 25-30 letech, tedy poté, co zvítězili nad sovětskou elitou, prostě a jednoduše namyšlení. Zvykli si na to, že Rusko všechno vzdá a staví na tom, že dokážou na ruskou elitu vytvářet tlak - už jen proto, že má své peníze deponovány v západních bankách. Zatřetí, a toto je hlavní důvod, který převažuje všechny ostatní: v sázce je příliš mnoho, totiž osud samotných severoatlantických elit. V žádném případě nejde jen o nerostné zdroje nebo o Blízký Východ. Západ nemá jinou možnost, než se tlačit pořád vpřed. Jde o toto: navzdory enormnímu materiálnímu a informačnímu potenciálu této gigantické mašinérie, jež je řízena nanejvýš zkušenými nadnárodními konstruktéry a inženýry, prožívají dnes USA jisté přepětí sil. “Nihil dat fortuna mancipio” - štěstěna nic nedává provždy! Čas Ameriky končí. K tomu, aby Amerika odsunula svůj definitivní pád nebo se mu úplně vyhnula, potřebuje přestávku na oddech.

Musíme také vzít v úvahu, že Američané přesunují na 60% svého vojska do východní části Tichého oceánu, a tak se připravují na střety s Čínou. Amerika teď připomíná Římskou říši za časů císaře Trajána, který vládl na počátku 2. stol. n.l. Tehdy přešel Řím od strategických útoků ke strategické obraně. Začala se stavět limes, systém opevnění Římské říše. Řím se také zřekl některých dobytých území, v první řadě těch na Blízkém východě.

Syrská armáda bojuje s mezinárodním terorismem, který je řízen angloamerickými intrikány.

Bok po boku s profesionálními žoldáky a mezinárodními teroristy proti vládním jednotkám bojují i příslušníci syrských zločineckých klanů; vraždí své vlastní sousedy a tyto zločiny pak neváhají připsat Assadovu režimu. Situace v Sýrii vynesla na světlo jednu nemilou skutečnost: mezinárodní terorismus, proti němuž Američané údajně bojují, je ve skutečnosti jejich vlastní zbraň a vytvořili ji oni sami.

V Libyi už al-Káida splnila úkol, který jí atlantisté dali. Došlo tedy k tajnému přesunu sil do Sýrie - jedná se například o ozbrojené bojovníky islamisty Abd al-Hakima Balhadsche (angl. Abdelhakim Belhadj), jenž měl svého času na povel libyjské „povstalce“. Balhadsch je jedním z nejvlivnějších vysokých důstojníků v Tripolisu a už dlouho je spolčen s al-Káidou. Al-Káida je vůbec velmi šikovný nástroj amerických a britských tajných služeb. O tom kdo založil Al.Káidu, ISIL, IS jsem psal v tomto článku: http://www.czechfreepress.cz/emil-kalabus/ceka-nas-stret-civilizaci-nebezpecna-geopolitika-usa-a-dite-jmenem-isis.html

Měli by nám přestat vykládat nesmysly: Syřané nebojují proti Syřanům, nýbrž proti anglosaské elitě, která vede válku prostřednictvím mezinárodních teroristů. Jejich postup v Sýrii připomíná například eskadrony smrti Johna Negroponteho v Guatemale. „Přátelé Sýrie“ (někdejší „přátelé Jugoslávie, Iráku, Libye“) a ze svého pohledu i „přátelé Ruska“ představují nejhlavnější mezinárodní teroristickou moc. Já velice doufám, že jak je, tak jejich přisluhovače (i ty z Haagu) nakonec čeká jejich vlastní Norimberk.

Dnes Sýrii opět ovládá vítězící Asadova fronta s podporou Íránu, Ruska a dalších. Chtělo by se říci, že Syrská arabská armáda bude už jen vítězit. Zavládne po dlouhé válce v Sýrii konečně mír?

Asad řekl, že teroristé dorazili do Palmýry za podpory USA. „Pravda je taková, že většina teroristů dorazila z Rakky a Dajr-az-Zauru, a to buď za přímé pomoci Američanů, nebo v lepším případě s jejich vědomím, kteří na to zamhouřili oči a dovolili Turecku, Kataru a Saúdské Arábii, aby dokončily tuto misi pomocí podpory a sponzorování IS, to je to, co se dnes ve skutečnosti děje v Palmýře", zdůraznil syrský prezident.

Podobně hovoří také mluvčí ruského Ministerstva obrany generálmajor Igor Konašenkov. Konašenkov vysvětluje příčiny a průběh znovu obsazení Palmýry islamisty a upozorňuje na skutečnosti, že Palmýra mohla být dobyta pouze díky záměrně chybnému postupu Američanů u Mosulu.

Čas Ameriky, jak jí známe, končí. Jde o přestávku na oddech a nebo se politika USA změní?

Souhlasím s názorem exdiplomata pana Koláře, který v rádiu řekl, že to, co se dnes odehrává v Sýrii, je jasným vítězstvím ruské ofenzivy. Možná se opravdu Trump chystá na Islámský stát a zřejmě i na Čínu a s Ruskem se proto potřebuje dohodnout...

Fakt je ten, že Putinovi v Sýrii vyšlo, všechno co chtěl.

Zdroj: http://www.chelemendik.sk/Skutecny_cil_uderu_na_Syrii_Rusko__Valka_o_plyn_osudcz_821491500.html

https://cz.sputniknews.com/svet/201612144327132-Asad-teroriste-Palmyra-podpora-USA/

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Putinovi-v-Syrii-vyslo-co-chtel-lamentoval-v-rozhlase-exdiplomat-Kolar-Malo-jsme-pry-podporovali-umirnenou-opozici-jinak-uz-by-Asad-byl-davno-pryc-467134