Jak vzniklo Baťovo impérium

Ševcovská rodina Baťů má delší než stoletou historii. Do Zlína přišla už na počátku 17. století, přičemž její kořeny sahají ještě dále. Nejslavnější člen rodiny, zakladatel impéria Tomáš Baťa se narodil 3. dubna 1876 jako třetí dítě obuvníka Antonína Bati. Ševcovskému řemeslu se věnoval od raného věku. Učil se nejen, jak boty vyrábět, ale také jak je prodat. I když otcova firma šlapala, sourozencům Baťovým – Tomášovi, Antonínovi a Anně – to nestačilo. V roce 1894 se rozhodli osamostatnit a otevřeli si vlastní obuvnickou živnost.

Tomáš už jako čtrnáctiletý odešel do Vídně, kde se pokoušel rozjet vlastní obuvnickou dílnu a vyráběl papuče. S podnikáním neuspěl, finančně mu vypomohla sestra Anna a vrátil se do Zlína. Přesto se nevzdal. S Annou a starším bratrem Antonínem získali od otce 800 zlatých jako dědictví po zemřelé matce a v roce 1894 je vložili do společného podnikání. Ve Zlíně založili obuvnickou živnost, ohlášenou na nejstaršího sourozence Antonína Baťu ml. Podle tehdejších norem nebyl totiž Tomáš ještě plnoletý. 

Původně žádali o povolení obuvnické živnosti v Uherském Hradišti, kde jim město jejich záměr provozovat živnost na výrobu obuvi a vybudovat obuvnický podnik, nepovolilo. Ve Zlíně však získali pro své podnikání pochopení a souhlas k zahájení výroby obuvi. Tím město Zlín posvětilo, aniž by o tom radní dopředu věděli, založení základů budoucího obuvnického komplexu.

Už Tomášův první nápad byl velmi odvážný. Boty se šily z kůže a ta byla drahá. Proto své první boty, proslulé baťovky, zkusil vyrobit jako lehkou plátěnou obuv s koženou špičkou. Stal se z nich hit.

Podruhé prokázal prozíravost v roce 1922, kdy měla firma velké obtíže s odbytem. Bylo krátce po válce, během níž firmu zachraňovaly vojenské zakázky. Pak nastala krize. Tomáš zariskoval a snížil cenu bot na polovinu. Nečekaný tah se mu vyplatil. „Poloviční ceny působily jako magnet, přilákaly do Baťových prodejen návaly zákazníků a zásoby se rychle vyprodávaly.

To už však Baťa, který působil i jako starosta Zlína, dávno nevyráběl v malé dílničce. V roce 1906 postavil první tovární budovu, vedle níž neuvěřitelným tempem rostly další. Už na začátku 20. let pronikaly Baťovy boty do dalších zemí a jen mezi lety 1929 až 1932 zřídil Baťa 666 prodejen ve 37 zemích, hlavně v Asii a Africe. Jméno firmy znal celý svět. Města v Indii, Pákistánu, Francii, Velké Británii, USA, Kanadě a dalších zemích vyrostla jako kopie Zlína.

Baťovi ovládli nejen obuvnictví, jejich podnikání zahrnovalo na třicet odvětví, strojírenství, letectví, chemický nebo filmový průmysl. Dnešní úspěšné podniky (pneumatikárna Continental Barum, strojírenský Tajmac -ZPS nebo plastikářská Fatra) mají baťovský základ.

Tomášovým blízkým spolupracovníkem byl o 22 let mladší nevlastní bratr Jan Antonín. Tomášova nečekaná smrt při otrokovické letecké havárii v červenci 1932 ho šokovala stejně jako zbytek rodiny, zaměstnance a celý Zlín.

12. července 1932 Tomáš Baťa zahynul spolu se svým pilotem Jindřichem Broučkem při letecké nehodě, když ve svém osobním letadle Junkers F 13 letěl do Švýcarska, aby se zúčastnil otevření nové pobočky v městečku Möhlin na břehu Rýna. V té době, kdy vrcholila velká hospodářská krize, měla firma Baťa pobočky již ve více než 60 státech.

Podle závěti, která se však po válce stala předmětem vleklého soudního sporu, se jediným majitelem zlínského podniku stal právě Jan Antonín.

Řídil jej za úzké spolupráce ředitelů firmy Dominika Čipery a Huga Vavrečky (dědečka Václava Havla). Pokračoval tak v odkazu svého nevlastního bratra. Právě za něj vznikly zlínské filmové ateliéry nebo budova označovaná jako „Baťův mrakodrap“.

Správní budova firmy Baťa č. 21 byla jedním z vrcholných děl moderní československé konstruktivistické architektury mezi dvěma válkami. Baťův mrakodrap nechal postavit Jan Antonín Baťa ve Zlíně podle projektu architekta Vladimíra Karfíka v letech 1936–1938. Vzhledem k výšce stavby se jednalo o druhou nejvyšší budovu Evropy.

Budově se říká „jednadvacítka“ podle čísla 21. Mrakodrap má 16 pater a výšku 77,5 m. Po rekonstrukci v budově sídlí Krajský úřad Zlínského kraje a Finanční úřad.

Jižně od mrakodrapu Jednadvacítka nechal Baťa vybudovat domky se zahrádkou a typickou cihlovou fasádou. Byly domovem dělníků pracujících v Baťových závodech. Šlo na tu dobu o luxusní bydlení.  Baťa chtěl, aby se jeho zaměstnanci nevyčerpávali dojížděním do práce, a zajistil jim ubytování co nejblíže továrny. Spolu s vysokými platy v továrně byly právě domky hlavní příčinou přílivu pracovních sil a expanze Zlína. V moderní zástavbě nechyběly ani školy pro budoucí zaměstnance, školky, a další služby. První domky byly postaveny již v roce 1912. Celkem jich bylo postaveno na 2 000.

V době války před nacisty uprchl Jan Antonín do USA a později do Brazílie, Tomáš zakotvil v Kanadě. V Československu byly Baťovy závody znárodněny, stal se z nich Svit a ze Zlína Gottwaldov.

Po válce vzala za své i rodinná pospolitost. Mezi Tomášem a Janem Antonínem vypukl vleklý soudní spor o majetek. Jan byl dlouholetými tahanicemi vyčerpán a v roce 1962 se nároků vzdal, soud tak rozhodl ve prospěch Tomáše. Oba spolu do roku 1965, kdy Jan zemřel, údajně nepromluvili jediné slovo.

Jan dožil v Brazílii, kde zakládal města po vzoru Zlína a věnoval se vlastnímu podnikání. Dodnes tam jeho potomci žijí a Zlín často a rádi navštěvují.

Tomáš od roku 1948 do 80. let řídil z Toronta firmu Bata Shoe Organization s více než stovkou závodů v desítkách zemí. Poté přesunul výrobu do Asie. Světové sídlo firmy je dnes ve Švýcarsku, vedení pro Česko stále ve Zlíně.

Cesta k počátkům impéria však byla trnitá. Baťům se nevyhýbaly nepříjemné události. Například v létě 1895 byl veškerý jejich majetek zastaven na splátky a směnky, které už nebylo možné platit. Začaly jim hrozit žaloby ze stran věřitelů. Přišla krize a Baťovi zjistili, že jsou na dně. Když Antonín odešel „na vojnu“, ujal se vedení podniku Tomáš. Pokusil se zbavit dluhů a to způsobem, který sám popisuje těmito slovy:

„Brzy si mne práce podrobila celého. Všechno požehnání mého života počalo se tohoto dne. Pochopil jsem svoji pošetilost v napodobování lenošných lidí, ať pánů či nepánů. Vykonáváním všech dělnických prací našel jsem cesty, které vedly k úspoře materiálu i zjednodušení dělníkovy práce… Suroviny nosil jsem na zádech z otrokovického nádraží od půlnočního vlaku, deset kilometrů od Zlína. Do rána jsem s jedním dělníkem nakrájel materiál a ráno vydal dělníkům. Dělníci pracovali ve dne v noci, až bylo dílo hotovo. Pak zase dělníci vyspávali a já jel v noci odvézt zboží, dovézt novou surovinu a i peníze na výplatu… Sám jsem nakupoval materiál, sám jej pořezal nebo střihal, sám rozdělil mezi dělníky, sám přijal a prohlédl pár po páru, sám vyplatil dělníky, sám provedl všechno knihování a vyúčtování…“

Do léta 1896 se Tomáš dluhů zbavil. Poté vzniklo neskutečně rychle Baťovo impérium založené na odvážných nápadech.

Zdroj:

https://www.kudyznudy.cz/aktivity/batovy-domky-ve-zline

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tomáš_Baťa

https://www.idnes.cz/finance/prace-a-podnikani/prace-podnikani-tajemstvi-slavnych-rodin-bata.A180719_112036_podnikani_kho