Reportáž z knihy - M. Morris Co nesmíte vědět! 2. - Ekonomičtí teroristé

John Perkins, který mnoho let prosazoval zájmy amerických koncernů v dalekých zemích, nazval tento neprůhledný útvar skutečným zákulisím moci- korporatokracie.

Každý z nadnárodních koncernů, jenž se účastní nekalých obchodů a podmaňování jiných národů, má svůj vlastní tým odborníků, kteří na projektu pracují společně a většinou v utajení.

K nim patří takzvaní Economic Hit Men (lovci ekonomik). Mohlo by se to přeložit jako hospodářští zabijáci nebo ekonomičtí teroristé. Vedle toho existují inženýři a specialisté z jednotlivých odvětví firmy a rovněž „šakali“ - opravdoví nájemní vrazi, kteří nastoupí na scénu, pokud všichni ostatní selžou.

Lovci ekonomik jsou v zásadě moderní žoldáci a hospodářští bojovníci. Mají mnoho tváří a jmen. Mohou to být analytici, statistici, počítačoví experti nebo manažeři.

Lovci ekonomik si podmaňují druhé v zájmu svých klientů, kteří si u nich objednali služby, za něž jim velmi dobře platí, ale kteří nejsou jasně identifikovatelní. Úkoly lovcům ekonomik zřídkakdy zadávají oficiální vládní místa. Většinou se jedná o neprůhledné dceřiné firmy velkých stavebních, energetických nebo zbrojních koncernů, jež úzce spolupracují s americkou vládou, tajnými službami či Světovou bankou. Lovci ekonomik nejsou nikdy placeni vládou, a to i kdyby pracovali přímo pro ni, nýbrž vždy a pouze soukromými firmami. Tímto způsobem má vláda vždy čisté svědomí. Pokud se něco nezdaří, odpovědnost ponese příslušná soukromá firma. Ta se pak zruší, aby posléze na jiném místě a pod jiným jménem pokračovala ve své činnosti dál. Lovci ekonomik se dají srovnávat s mafiánskými vyděrači a nájemnými vrahy. Nabízejí určitému podniku (státu) ochranu, pokud je připraven zaplatit výpalné. Jestliže se tak nestane, vymění se nájemce podniku (předseda vlády), případně se podnik zapálí (vojenská intervence).

Lovci ekonomik jsou zcela jistě mazanější než mafiánské gorily, jsou vzdělaní a často vystudovali ekonomiku či inženýrství. Hovoří mnoha cizími jazyky a jsou mistři převleků a přestrojení. V chudých zemích se vydávají za učitele, sociální pracovníky nebo misionáře, v bohatých státech za lobbisty, bankéře nebo členy vlád.

Lovci ekonomik například nabídnou určité zemi, že v ní vybudují nové silnice a elektrárny, přičemž na oplátku získají těžební práva na tamních státních ropných nalezištích. Příslušné zemi je zdůrazněno, jak zlepšená infrastruktura oživí její ekonomiku a zvýší blahobyt obyvatel – něco co na papíře vypadá hezky a názorně. „Nabídka“ pro určitou zemi vypadá jako báječný a jedinečný obchod, zatímco USA nebo americké koncerny vystupují spíše jako mecenáši a přátelé. Jakmile tomu dají oficiální „požehnání“ ještě i „nezávislí kontroloři“ Světové banky nebo některé z velkých soukromých bank, téměř nikdo se již neodváží pohádce odporovat. Takto odůvodňují zúčastněné firmy absurdně drahé úvěry, jež pod patronací Světové banky poskytují soukromé banky určité zemi – úvěry, které tento stát nebude nikdy schopen splatit. Jestliže zodpovědní činitelé z postižené země tento rozsudek smrti pro vlastní národ podepíšou, jsou za to královsky odměněni, a navíc se americké tajné služby postarají o to, aby příslušné osoby zůstaly dlouho ve svých funkcích a nemusely se obávat žádné opozice.

Pokud se tvrdohlaví státníci jako například Omar Torrijos brání zadlužit svoji zemi k prospěchu západních koncernů, jsou vysláni šakalové, aby je fyzicky zlikvidovali. Jestliže se ani to nezdaří, zasáhne na základě jalového a zinscenovaného podnětu tajná služba nebo americká armáda a země je pak pod falešnou vlajkou (False Flag) přepadena a vláda svržena. K moci je pak dosazena loutka, jež slouží zájmům tajné světovlády. Od 60. let minulého století Spojené státy hospodářsky zaútočily na stále více zemí a snaží se je pomocí finančních a ekonomických prostředků podmanit a vykořisťovat. Tajné služby jako NSA začaly vyhledávat vhodné ekonomy, aby je vyškolily pro boj na frontě. Byl to čas zrození lovců ekonomik.

Projekty ve vykořisťovaných zemích jsou koncipovány tak, aby na nich mohly v prvé řadě dobře vydělat americké firmy. Vydíraná země by tak měla poskytnutý úvěr co nejdéle splácet. Pokud to nedokáže, neboť úroky a úroky z úroků všechno sežerou, začne gigantické vyvlastňování. Nastoupí žraloci (financial predators – finanční predátoři). Dluhy bývají často bankou prodány jiné bance a nakonec se dostanou až k supím fondům (vulture fonds). Jsou to hedgeové fondy, které se specializují na to, jak roztrhat dlužníka na kusy, přičemž z jeho jednotlivých dílů, jež mohou být často velmi lukrativní a jejichž původ nikdo nedokáže rozlišit, chtějí vymáčknout co největší zisk. Tento postup je mimořádně brutální a ohavný.

„Teroristé nejsou jen lidé, kteří odpalují bomby, nýbrž také ti, kdo destabilizují jiné národní ekonomiky, a způsobují tak chudobu, bídu a hlad. Supí fondy praktikují zvláštní formu hospodářského a finančního terorismu!“

Cristina Fernández de Kirchner, argentinská prezidentka,

dne 25. září 2014 před Valným shromážděním OSN

Zdroj: kniha - M. Morris Co nesmíte vědět! 2.