Jurij Rubcov: Rehabilitace nacismu graduje

Ukrajinské Verchovné radě ho předložil Vladimir Javorivskij, poslanec za „Baťkivščinu". Její ikonou i carevnou v jedné osobě je abatyše liberálních cukrátek Julja Tymošenková (a plamenná agitátorka vyvraždění „Rusáků" Putinem počínaje). Javorivského předloha žádá zrušit článek 436-1 ukrajinského trestního kodexu, zakazující „veřejné popírání či obhajobu zločinů fašismu, propagandu neonacistické ideologie, produkci či šíření materiálů, ospravedlňujících zločiny fašismu a jeho přisluhovačů". Javorivského „důvodová zpráva" se toho dožaduje tvrzením, že daný paragraf je „nástrojem boje proti ukrajinským vlastencům a výuce dějin ukrajinského osvobozeneckého zápasu".

Korunu všemu nasazuje pikantérie, jakými neskrblí ani český „postkomunismus". Javorivskij je konvertitou z „veleúspěšného sovětského spisovatele". Za jakousi „dokumentární povídku" dostal roku 1984 Státní cenu T. Ševčenka Ukrajinské SSR. Ve svém tehdejším dílku „častoval nacionalisty jinými slovy: ´Policajti, ta zdejší verbež, hnusoba lidského plemene, skončili v banderovských bandách. Kam jen se před nimi měli čestní lidé podít?´"

„Otázku, jak se ta ´hnusoba lidského plemene´ v Javorivského duši proměnila ve ´vlastence´ a ´účastníky osvoboditelského zápasu´, ponechme stranou. A povšimněme si samotné motivace politického vrtichvosta." Zrušení paragrafu, stavějícího propagaci fašismu mimo zákon – praví suplika „polepšeného" laureáta ceny z dob Konstantina Černěnka – „zamezí ideologickým sporům mezi občany Ukrajiny, stupňujícím společenské napětí a rozkol země".

„Zákaz propagace fašismu tedy vede – k rozkolu, kdežto její legalizace – k zajištění společenského smíru. Marker indikuje precizně: cílem Javorivského zákonodárné iniciativy je rehabilitace nacismu, nacistů a jejich kolaborantů."

Nejde jen o poslanecký folklór: „Minulý týden bylo v Kyjevě oznámeno, že novopečený ukrajinský ministr kultury Jevgenij Niščuk (´tvář a hlas Majdanu´) plánuje předložit Verchovné radě návrh zákona, škrtajícího z kalendáře státních svátků Den vítězství 9. května. Konec Druhé světové války v Evropě se má stát pietním ´Dnem památky obětí sovětské okupace´, přeneseným na 8. květen. Místo 9. května, znectěného jako ´Den vítězství bolševických okupantů´, se navrhuje slavit 30. červen jako ´Den obnovy ukrajinské státnosti´ - na počest vyhlášení Ukrajinské říše Stěpanem Banderou ve Lvově roce 1941´."

30. června 1941 do „Lvova dorazila, spolu s německými jednotkami, útočná formace OUB(B) vedená Jaroslavem Steckem". Hned nato „následovaly masové pogromy, v nichž zahynuly 4 až 7 tisíce židů. V řadách jejich vrahů byly i skupiny z praporu ´Nachtigal´ v čele s jeho velitelem Romanem Šuchevičem. ´Ukrajinská říše´ se tak rodila doslova z krve už od svých prvých dnů."

Dnešní „kyjevská junta" tak „spustila dalekosáhlé tažení, mající banderovce rehabilitovat". I Ukrajinská bezpečnostní služba (SBU) už „vydala prohlášení, že ukrajinský prapor, zformovaný abwehrem, údajně odmítl německou nabídku uspořádat pogromy, a tisíce lvovských židů tak povraždila sama ´rozhořčená´ veřejnost. Zvěrstva praporu ´Nachtigal´ jsou prý falzifikátem KGB SSSR, ´ušitým bílou nití´."

„Popírá se už i podíl banderovců na masových popravách židů v kyjevském Babím Jaru. Tak sprosté lhaní pobouřilo i bývalého izraelského ministra spravedlnosti Josefa Lapida, který se výzkumem dané otázky zabývá profesionálně. Existenci dokumentů, nezvratně dokládajících zločiny ukrajinských nacionalistů v Babím jaru, jednoznačně potvrdil. Takovým hlasům však Kyjev nenaslouchá."

A hodlá naopak „rehabilitaci válečných zločinců přenést i na mezinárodní arénu. Jakýsi Sergejev, který teď Ukrajinu zastupuje v OSN, v minulých dnech prohlásil, že předák ukrajinských banderovců Stěpan Bandera a jeho stoupenci jsou skutečnými vlastenci, očerněnými sovětskými orgány. Něco podobného tvrdil už bývalý ukrajinský prezident Juščenko, když v průběhu své návštěvy Izraele v roce 2007 o dokumentaci výzkumného centra ´Jad Vašem´ prohlásil, že antifašisté mají na OUN-UPA ´zkreslený pohled´." Neb „v řadách OUN-UPA" – namítal Juščenko – „bylo i mnoho židů". Teď „vší té špíně musí naslouchat i OSN".

Graduje „nová vlna likvidace pomníků padlým hrdinům Rudé armády". V „desítkách ukrajinských míst se zároveň ´zvěčňuje památka´ předáků OUN-UPA". Smrtelně vážně se zvažuje návrh „zbavit Kyjev titulu ´Město-hrdina´".

„Už to zašlo až příliš daleko. Nadešel čas debaty o novém Norimberku, kde evropské národy, které před sedmi desítkami let strádaly pod nacismem a jeho přisluhovači, neonacismus zastaví a vynesou nad ním svůj ortel. Západ však zřejmě přepadla amnézie a na nový Norimberk už nemá. Kurátoři ´majdanu´ jsou nové ukrajinské nacisty s to už jen tak trochu vypeskovat."

Sžíravou ironií na to reagoval i jeden anonymní bloger. „Euroatlantické" špičky, napsal, se k dnešní Ukrajině staví zhruba tak, jako „kdyby se americká diplomacie za Druhé světové války obrátila na vedení hitlerovské NSDAP s prosbou, aby zavedla disciplinární řízení s Heinrichem Himmlerem a dalšími kápy ´třetí říše´ za ´konečné řešení židovské otázky´".

„Koho ukonejší, že ´Pravý sektor´ ještě ´moskaly, lechy a židy´ do dalšího Babího Jaru nenahnal? Fanatismus ukrajinských ´vlastenců´ naznačuje, že je to jen otázka času. Západ, blahosklonně přihlížející, jak se do Ukrajiny zakusují ´dračí zuby´, si v samém středu Evropy koleduje o neonacistickou bouři, která zastíní i Volyňskou řež, Chatyň a Babí Jar."

Zdroj: http://www.stripkyzesveta.cz/cz/media/741/jurij-rubcov-rehabilitace-nacismu-graduje