Francie, a proto by rádi žili jinde. Tyto údaje vyplynuly z únorového průzkumu pravidelně prováděný
institutem Viavoice. Mladým Francouzům se nemůžeme divit. Jsou to právě oni, kdo budou muset
platit obrovské dluhy, které nahromadily předchozí generace. Zvyšování daní a snižování sociálních
dávek je nemine. Také nepříznivý demografický vývoj přistane na jejich bedrech. To znamená, že jejich kupní síla bude v lepším případě dlouhodobě stagnovat. Proto se i ve Francii může stát, že mladí lidé budou emigrovat tak, jak se tomu nyní děje ve Španělsku, Portugalsku a Řecku. Aby k tomu nedošlo, muselo by ve Francii dojít ke změně. Francouzi by měli nastavit přátelské ekonomické prostředí, kde podnikatelé nebudou pronásledování a schopní lidé penalizováni formou obrovského zdanění. Součástí by měla být i změna na trhu práce, která by vedla k větší flexibilitě a tím i schopnosti generovat pracovní místa. Jinými slovy stát by měl přestat podlamovat nohy hospodářství svými nadměrnými zásahy.
Níže se pokusím vyjmenovat několik ekonomických opatření či pokusů, kterými se „blýskla“ současná
vláda. Možná jejich záměry byli a jsou dobré. Avšak z ekonomického hlediska se spíše jedná o
neštěstí. Nicméně posuďte sami.

1)Již volebním trhákem měla být daň ve výši 75 procent pro občany s ročním příjmem nad milion
euro. Ústavní rada (obdoba našeho ústavního soudu) shledala Hollandův návrh jako protiústavní,
proto tento zákon nakonec nepřišel v platnost. Nicméně v mezidobí byla dobrá pověst Francie
pošramocena. Například slavný herec Gérard Depardie na protest proti novému zdanění usiloval o cizí
občanství. Nakonec získal ruské z rukou samotného Vladimíra Putina.

2)V červnu 2012 dosahovala nezaměstnanost ve Francii 10,2%, což se vláda samozřejmě snažila řešit. Hlavní myšlenku vyjádřil ministr práce Sapin tím, že záměrem vlády je vytvořit takové podmínky na trhu práce, že propouštění bude pro firmy tak nákladné, že propouštět zaměstnance se jim nevyplatí. Výsledkem je postupné zamrznutí trhu práce a nezaměstnanost ve Francii aktuálně atakuje historická maxima.

3)Dalším případem byla minulé léto kauza okolo výrobce automobilů společnosti PSA. PSA vyrábí vozy Citroën a Peugeot a to již od roku 1890. PSA se rozhodla zavřít jednu ze svých továren, což by znamenalo propuštění osmi tisíc pracovníků. To vzbudilo vlnu nevole ve vládních kruzích a majitelé, tedy rodina Peugeotů se musela dostavit na kobereček před ministra re-industrializace, který je poučoval co je to vlastenectví. Ministr mimo jiné prohlásil, že Peugeot „nepatří“ jenom akcionářům, ale je součástí francouzské historie, jejího území a národního myšlení. Proto vláda společně s odbory požadovali, aby výroba byla zachována.I přes dlouhodobě špatné výsledky společnosti, se vláda a odbory snažili o zachování pracovních míst.
To může fungovat ale pouze krátkodobě. Naopak v dlouhém období je to kontraproduktivní, protože ztráty nelze nést až do nekonečna a je tu vysoká pravděpodobnost, že Peugeot úplně zkrachuje a potom by o pracovní místa nepřišlo pouze osm tisíc, ale všichni zaměstnanci, kterých je přes dvě stě tisíc.

4)Po kauze s rodinou Peugeotů přišel na řadu výrobce oceli ArcelorMittal. Ten chtěl optimalizovat
výrobu a uzavřít dvě hutní pece z důvodu podlomené poptávky po oceli. Tím by přišlo o zaměstnání
šest set lidí. Vláda vyložila triumfy na stůl a vyhrožovala ArcelorMittalu znárodněním jeho majetku. 

5)Letos v únoru přišla další perlička, která dokládá zoufalé kroky francouzské vlády. Generální ředitel
americké společnosti Titan (výrobce pneumatik) zveřejnil dopis, kterým odpovídal ministru pro reindustrializaci. Ministr totiž žádal společnost Titan, aby převzala skomírající továrnu Goodyearu ve
městě Amiens. V dopise CEO Titanu píše, že několikrát továrnu navštívil. Pracovníci tři hodiny
prožvaní, hodinu mají na oběd a pracují pouze tři hodiny. Produktivita práce tedy velmi nízká, ale
mzdy extrémně vysoké (díky odborům). Dále se v dopise ministra ptá: jak hloupí si myslíte, že jsme?
Továrnu se snaží Goodyear zachránit již čtyři roky, ale kvůli odborům a francouzské vládě to není
možné.

6)V březnu francouzský telekomunikační úřad požádal prokurátora, aby prošetřil Skype, který se
nezaregistroval jako telekomunikační operátor. Důvody tohoto šetření mohou být dvě. Jednak přinutit Microsoft (majitel Skypu), aby platil daně ve Francii ze všech příjmů plynoucích Skypu z francouzského trhu. Druhým důvodem mohou být lokální operátoři (např. France Telecom), kteří nejsou schopni držet krok s konkurencí. Nicméně v obou případech je výsledek pro konečného spotřebitele negativní. Skype buď své služby omezí, nebo zdraží. Ani jedno nepřispěje tedy k blahobytu obyvatelstva.

7)V květnu představila francouzská vláda návrh na zavedení nové daně na chytré telefony a tablety.
Jednalo by se o jednoprocentní daň a její výnos by byl použit na podporu a ochranu domácí kultury.
Kdo ví lépe, jak má vypadat kultura, než francouzská vláda, že! Proto danit, danit a zase danit.

8)Tento měsíc zaútočila francouzská ministryně kultury na internetového prodejce knih Amazon, který údajně provádí dumpingové praktiky a tím ohrožuje nezávislé francouzské knihkupce. Je jasné, že klasická knihkupectví nejsou schopny konkurovat novým technologiím (e-books apod.) a prodejním kanálům (internet). Místo toho aby se francouzská vláda radovala z rozmachu nové technologie, která v konečném důsledku zlevňuje ceny knih pro konečného zákazníka, tak naopak opět hází klacky pod nohy, když bude zvažovat zákaz Amazonu poskytovat bezplatné zásilky objednaných knih. Je-li cílem francouzské vlády, aby lidé více četli, tak zdravý rozum říká, že by knihy měly být co nejlevnější a co nejvíce přístupné lidem. Ovšem kroky ministryně kultury a celé vlády jsou opačné.

9)Evropská unie tento měsíc (červen) uvalila antidumpingové cla na dovoz levných čínských solárních panelů. Se cly nesouhlasí více jak polovina zemí EU včetně Německa, Velké Británie a Česka. Levné solární panely by totiž mohly částečně vytrhnout vládám trh z paty, protože by mohly výrazně snížit výkupní ceny solární energie, které zdražují cenu elektřiny pro koncového spotřebitele. Největším zastáncem cel na „soláry“ není nikdo jiný než Francie a evropský komisař pro obchod dal najevo, že nesouhlas většiny zemí EU ho nezviklá. Arogance státních byrokratů par excelence.

Z pohledu spotřebitele opět dojde k újmě. Nejen Francouz si nebude moci koupit levný solární panel ale nikdo v EU.

Těchto devět příkladů je pouze vrchol ledovce. Francouzské hospodářství za posledních třicet let
ztratilo konkurenční výhody snad ve všech směrech. Investoři se začínají Francii vyhýbat velikým
obloukem, protože podnikat v této zemi je takřka nemožné. Do země tak neproudí investiční kapitál, rozvoj technologie je na minimální úrovni a slovo inovace se z francouzských firem již dávno vytratilo. Nepružná legislativa, přebujelá byrokracie, státní regulace a diktování podmínek ze strany státu, nemůže Francii z dlouhodobého hlediska udržet na současné hospodářské úrovni. Tímto způsobem fungování je jen otázkou času, kdy Francie bude hrát „třetí housle“ a ne druhé, jako je tomu nyní. Již dnes ztratila nejlepší ratingové ohodnocení od společnosti S&P a Moody´s. Nezaměstnanost se vyšplhala na 14-ti roční maximum a trh práce začíná pomalu zamrzat. Francouzské slavné motto volnost rovnost a bratrství již vyšlo pravděpodobně z módy – minimálně tedy ta volnost.

Michal Valentík

zdroj:http://zpravy.kurzy.cz/355620-sacrebleu-aneb-kde-udelali-francouzsti-soudruzi-chybu/