Sofia Diogo Mateus: Portugalská závěrečná?

Podrobnosti

ze světa / Evropa|

30. březen 2011|

Přeložil Petr Vittek|

4694 x

Pád vlády Josého Sócrata je jen další příklad, jak úzkoprsá politika udržuje zemi v neustálé krizi. Portugalsko znovu vstoupilo do předvolební kampaně. Ačkoli prezident Aníbal Cavaco Silva ještě musí oficiálně přijmout demisi premiéra Josého Sócrata a snaží se získat záruku, že jakákoliv budoucí vláda bude mít řádnou většinu, očekává se, že rozhodnutí padne na začátku příštího týdne, jakmile se strany dohodnou na datu předčasných voleb, které se uskuteční buď 29. května nebo 5. června.

Znamená to, že nás čekají vzrušující dny plné volebních slibů mluvících o "nápravě země", "podstatné změně" a "prosazování zájmů země na prvním místě", což jsou fráze, které jsme poprvé slyšeli ve středu večer, kdy politická krize vyplula na povrch.

Krize čekala na svou příležitost od voleb v roce 2009, po kterých Socialistická strana zformovala menšinovou vládu prakticky ve všem závislou na podpoře opozice.

José Sócrates ale z jakéhosi důvodu věřil, že může do Bruselu přijít s čtvrtým balíčkem úsporných opatření bez podpory opozice, či dokonce bez jakékoliv diskuse s prezidentem, parlamentem nebo obyvatelstvem. Před dvěma týdny, uprostřed největších celostátních protestů, jaké země zažila v porevolučním období, se objevily zprávy o dalším kole utahování opasků.

Neznám žádný způsob, jak by vláda mohla důvěryhodně popřít, že takové počínání bude pro parlament a širokou veřejnost nepřijatelné. Na tom, co řekne Brusel nebo Berlín, příliš nezáleží. Portugalští politici a političky mají dnes jen malý vliv na události v zemi, ale nechtějí se ho vzdát tím, že přikyvují na další balíček úsporných opatření.

V průběhu posledních deseti let každý portugalský premiér odstoupil, odešel nebo byl nucen rezignovat. Krajina a její obyvatelstvo nyní nesou důsledky, ale pro nikoho z bývalých předsedů vlády to nebyla překážka v rozvíjení kariéry.

Vláda přesvědčila lidi, že volba zní: buď čtvrtý balíček škrtů - nebo přímý dohled Mezinárodního měnového fondu. Přesně stejný argument o údajném nedostatku alternativ se použil zhruba před rokem, když parlament schválil první balíček, nebo na konci loňského roku, kdy vláda získala miliardy úspěšným prodejem státních dluhopisů. Žádné z těchto opatření nic opravdu nezměnilo ani nezastavilo úpadek portugalské ekonomiky. Úrokové sazby dosahovaly přibližně rok nepřetržitě nejvyšší historické úrovně, veřejný dluh prudce vzrostl a nezaměstnanost se nadále zvyšuje.

Průzkumy říkají, že v této situaci je nepravděpodobné, aby po příštích volbách některá strana vytvořila většinovou vládu. A dokud se to nestane, země bude trpět permanentní politickou krizí. Vše tedy probíhá jako obvykle - mocenské zisky jsou důležitější než úspěšná správa země, která je na pokraji krachu.

Čeká nás několik protivných měsíců, během nichž neuvidíme diskusi o cestách a prostředcích vedoucích k nápravě situace, ale obvyklé obviňování z odpovědnosti za problémy země. José Sócrates si zajistí hlasy a rozdělí Portugalsko, když prohlásí, že jen on jednal odpovědně, zatímco opozice odmítla plán již schválený Evropskou unií, který mohl zemi zachránit.

Důsledek bezpochyby pocítí i zbytek Evropy. Nenechte se však oklamat premiérovým slovy, že tuto politickou krizi způsobila "opoziční koalice". Způsobilo ji několik koalic dávajících přednost úzkoprsé politice v zemi, kde je to zřejmě to jediné, na čem opravdu záleží.

 

Zdroj: Open Democracy http://www.opendemocracy.net/sofia-diogo-mateus/portugals-endgame

Komentáře