Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Zmar v den Narození Páně (Rumunsko 1989)

  • ceausesku
Státním převratem v Rumunské socialistické republice a popravou tehdy nenáviděného diktátora Nicolae Ceaušesca a jeho alter ego, manželky Eleny Ceaušescu, byl dovršen proces transformace evropských satelitů SSSR na (všemu) „otevřené" země.

Nicolae Ceaušescu, prostý dělník, byl za dob diktatury Antonesca (WWII) vězněn spolu se svým poválečným vzorem, pozdějším prezidentem I.Gheorghiu-Dejem. Obdivoval, jak si G.-Dej poradil s agenty Moskvy, Annou Paukerovou, kterou Stalin chtěl vidět rumunskou ministryní zahraničních věcí -- a také jí viděl. Pauker, stín Kominterny, byl dlouholetým šéfem operativců NKVD a byla to jeho žena, která rozehrála balkánskou biliárovou partii o osudy Červenkova a Rajka, i u nás dopadající na členy i nečleny strany. Biliár s osudy lidí i přípravy vraždy J.Broze-Tita nakonec oslabily bdělost Paukerové, která se odebrala tam, odkud byla poslána.

Byla to první a zásadní bitva života, kterou mladý Ceaušescu vyhrál, protože poté už se Rumuni neváhali Rusům postavit pokaždé. Ať už šlo o roztržku Moskvy a Pekingu, během níž jel rumunský státník do Pekingu, nebo o vpád Varšavské smlouvy na území ČSSR, jehož se lidové Rumunsko nehodlalo účastnit ani symbolicky, ba dokonce, začalo si osvojovat autarkní metody Severokorejců (metoda čuč-che, kdy všichni dělají skoro všechno) ale hlavně, zapomnělo na jakési vrchní velení sil Varšavského paktu a zkrátilo mladým klukům povinnou vojnu z 24 měsíců na šestnáct.

Rumunsko bylo agrárně průmyslovou zemí, industrializující se (železárny, elektrárny), kontrolovalo dopravu po Dunaji, loďstvo operovalo z přístavů v Černém moři, těžila se ropa. Obchod byl prováděn bártrem -- dřevo za japonské lodě nebo krmiva za čs.výrobky. Na uspokojování potřeb obyvatel (20 milionů z toho 1,6 milionu Maďarů) mnoho nezbývalo. Aby nebylo tak zle, Rumunsko se u mezinárodních finančních institucí zle zadlužilo, byť k roku 1989 dluh uhradilo. Obyvatelům nebylo nejlépe, a i místní straničtí satrapové přicházeli za generálním tajemníkem RKS s návrhy, které si rád osvojoval. Nicméně bylo své, a jak v roce 1966 napsal časopis Time, „Rumunsko je gaullistickou Francií východní Evropy". Nástup jedlíka pizzy vláčejícího dnes světem krom svého špatného svědomí i bágly firmy Vuitton, totiž Michaila Sergejeviče Gorbačova do Kremlu v polovině 80. let znamenal, že vzájemné vztahy už nebyly mrazivě chladné, nýbrž simulovaly podmínky tekutého dusíku, tedy teplotu při absolutní nule. Od roku 1987 chtěl Gorbačov Ceaušesca pokořit, třeba tím, že do Kremlu zval jeho oponenty v RKS.

Léto 1989 nebylo šťastné. Na srpnových oslavách osvobození Rumunska Rudou armádou rumunský státník řekl, že „dříve Dunaj poteče zpět, než Rumunsko zavede perestrojku," aby o několik měsíců později sdělil ústřednímu deníku Scinteia, že „perestrojka je vředem na těle socialismu". Tato slova neušla pozornosti. Dne 2. prosince 1989 se na lodi Maxim Gorkij v maltských vodách setkal George Bush starší s Gorbačovem. Necháme-li k věci hovořit prostou švadlenu, Elenu Ceaušescu, „Gorbačov na Maltě prodal za zlámanou grešli vše, co ještě zbylo ze socialismu".

O dva dny později byli představitelé bloku v Moskvě (místo Honeckera už tam jednal Egon Krenz), a poslušně podepisovali souhlas s komuniké, které uzavřeli Gorbačov s Bushem.

Ceaušescu nepodepsal. V Kremlu nechal rozlité šampaňské, rozbitý křišťál a vztekajícího se Gorbačova, který vzrůstem rumunského velikána o hlavu převyšoval, a nenechal si ujít bonmot: pamatuj si, že u nás Nikolajové špatně končí. Narážka na vraždu cara byla trefná a naplnila se do tří neděl. Rumun se vrátil, a jakoby svět za hraniční čarou neexistoval. Rus začal jednat. Podle výpovědi Miklóse Németha, ministra vnitra MLR, začala GRU provádět  instruktáž ve 14 objektech na území MLR za asistence KGB (převodová páka) a maďarských služeb.

Dnem 9. prosince začali za dvou směrů -- z Maďarska a z Ruska, potažmo sovětské Moldávie -- přijíždět individuální turisté. Rumunsko-ruskou hranici přejelo podle policejních svodek přes tisíc aut denně (běžný stav byl 60-80 vozů). V každém z nich byli dva až tři „turisté" ve věku 20 až 40 let, jezdili v autokolonách, jedli vlastní zásoby a nocovali ve vozech. Takto se oběma směry do země dostalo 67 000 turistů. Auta s ruskými čísly vezla osoby plynně hovořící rumunsky, ze severu přijížděla auta, která u západních modelů měnila maďarské espézetky za jugoslávské. Do 13. prosince byla obsazena linie Galati-Oradea, o den později  všechna města, zejména Timisoara, Arad, Cluj, Sibiu, Lugoj a další.

Existuje přirozeně otázka, proč Securitate, obávaná Ceaučescuova tajná služba, nereagovala. Karpatský orel, tedy prezident, byl na státní návštěvě v Íránu, služba byla po kádrových změnách (jeden z náčelníků právě nastoupil do úřadu velvyslance v Praze) a -- byla nepočetná: k 22. prosinci měla celkem 14 259 kádrových zaměstnanců.

Nebylo to mnoho (při srovnání s ČSSR), a navíc scházela záminka. Zatím. V Timisoaře pracoval jako asistent pastora László Tökés. Jeho otec byl v totalitním Rumunsku univerzitním profesorem teologie (sic!), sám vystudoval a stal se pastorem rumunské reformované církve. V 80. letech odmítl nastoupit jako duchovní správce a kazatel, a na dva roky se ukryl v domě svých rodičů v Cluji. Do služby byl povolán až poté, kdy byl rumunský velvyslanec povolán na State Department ve Washingtonu D.C., kde se o jednalo právě o Tökésovi.

Duchovní nastoupil v Temešváru, ale přízeň biskupa neměl. Bylo navrženo jeho jmenování na nové místo, které však odmítl. Dne 10. prosince informoval kazatel věřící, že do 15.12. musí uvolnit dům, který patřil církvi. Od 13.12. se před domem začaly konat svíčkové sit-in, o den později už to byla manifestace. Kdo později, v neděli 17. prosince, vystřelil do vzduchu, není jasné, ale říká se, že jeden z „turistů". Začal krvavý týden pro celé Rumunsko.

Conductador Ceaušescu se vrátil do země, vystoupil na shromáždění na balkóně ÚV RKS a byl vypískán. Neznámí lidé Ceaušesca informovali, že povstalci a armáda drží letiště Otopeni i další únikové cesty, a proto v paláci přenocoval. Na cestu se vydává další den vrtulníkem, už po zprávě, že jemu věrný generál Mircea spáchal sebevraždu. Do čela armády proto jmenoval Viktora Stanculesca a dal se na útěk.

Trysk dějin ho však zbavil i prchlých ochránců z V. správy tajné služby, a tak jen s řidičem, v Dacii 1310, mířil se ženou do nitra země -- kde ho řidič „zobchodoval" s vojáky u městečka Tirgoviste. Armáda, které nikdy nedůvěřoval (původní velitelský kádr byl vychován v SSSR)  mu měla vrátit léta čistek, léta práce vojáků na polích, stavbách i v dolech.

Spolu s Elenou čekal na proces, který se snad záměrně musel konat mimo Bukurešť. Účastnil se ho ministr Stanculescu, kterého dosadil před 48 hodinami, generál Gica Popa, prokurátor Dan Voinea a advokáti ex offo, N. Teodorescu a C. Lucescu. Podle rumunského přepisu obžaloby byl viněn z masakru v Timisoaře a z krádeže 400 000 dolarů, které jsou prý ve Švýcarsku. Masakr nenařídil a zmíněné peníze -- kdoví? Manželé si řekli jedinou větu: c´e lovitura de stat cu ajutorul agenturilor straine (je to převrat provedený pomocí cizích agentů).

Rozsudek zněl trest smrti a byl ihned vykonán. Podle některých zdrojů byli zastřeleni ranou do týla a pak na dálku rozstříleni. Poslední slova Eleny: rusine/rusini. Stenograf nebyl pečlivý. Znamená to -- styďte se, nebo Rusáci. Ale i styďte se Rusáci.

Dnem 25.prosince 1989 začínají nové dějiny. Vládne Fronta národní spásy a komunista Iliescu s předsedou vlády Romanem. Záběry popravy oběhnou svět, v rumunské televizi jsou ovšem nejméně desetkrát denně. Turisté se vracejí a vracejí svým rumunským komplicům i pečlivě vyžehlené důstojnické uniformy s novými, neopotřebenými distinkcemi. Peníze, které Ceaušescu údajně ukryl, se nikdy nenajdou, a částka 400 tisíc dolarů, která padla v obžalobě, stačí kanadským právníkům při bezúspěšném hledání kont sotva na kvartální paušál. Zbohatnou ovšem náhle noví Rumuni. Obětí revoluce jsou jen stovky. Pánové N. Militaru, D. Mazilu a S. Brucan zažijí opovržení (ne pád), protože francouzský Le Point je označí za agenty cizí moci. A pan Tökés, oradejský biskup, je maďarským Fideszem zvolen za poslance europarlamentu. Rumunští Maďaři s ním nechtějí mít nic společného.

Prázdnými továrními halami se prohání vítr a snad i vzpomínky nezaměstnaných. Dialektická otázka prokurátora Voiney, položená při procesu, „proč mají Rumuni garantováno jen 1200 kalorií denně, a jiní jinde přes 3000 kalorií" je z oblasti fikce. Dnes se Rumuni zadarmo nenapijí ani hltu vody. Možná proto světlo, které údajně očišťuje hříšné lidské duše, nad hroby manželů Ceaušescových ani v noci nezhasíná...

PS:  Podle průzkumu maďarské Duna TV, který byl prováděn v souvislosti s volbami rumunského prezidenta v listopadu 2009, by 60 procent obyvatel, včetně Maďarů, sneslo bývalý režim spíše, než dnešní.

 

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře