Kam na to chodím?

K tomu, aby si člověk mohl utvořit vlastní názor, musí mít dobrý mravní základ a schopnost kriticky nahlížet na to, co přečte. Propaganda je už vědecky řízenou kategorií, jejíž základ položil už začátkem minulého století Edward L. Bernays .Velký pokrok v tomto směru zajistil ve svém Mein Kampfu Adolf Hitler, který tématu zasvětil celou šestou kapitolu. Jeho myšlenky pak rozvinul Josef Goebbels a po válce mnoho dobře placených dalších myslitelů. Dnes se vyrábí světové veřejné mínění v amerických myšlenkových laboratořích, které své výsledky dodávají několika málo soukromým světovým tiskovým agenturám, od nichž je přebírá celý svět.

Najít nekonformní názory na světové události není snadné, protože rozlišit skutečnost od přijatelné fikce je nad síly obyčejného člověka, který nevidí do zákulisí. Existují tedy zpravodajové, kteří publikují stati vycházející z analýzy prostředí, které znají, nebo z něhož něco unikne, a jiní, kteří znají cíle mocenských elit, pro něž pracují, a snaží se se jim co nejvíc zavděčit a dosáhnout tak růstu svého platu a postavení.

Kde tedy je tedy ta kupka sena, v níž hledat?

Nejjednodušším pramenem všemožných informací je server pravednes.cz, který představí titulky zpráv téměř všech nejčtenějších zpravodajských kanálů. Tam čtenář pozná, že všechna media přebírají zprávy tiskových agentur, zejména ČTK. Jen některé tituly mají z oblasti mezinárodní politiky články od vlastních autorů. Seznam médií, která chce čtenář na tomto serveru sledovat, si každý může upravit sám.

Dalším takovým univerzálnějším serverem je Nazor.cz, který podává krátký denní přehled zajímavých článků s krátkou charakteristikou obsahu.

Pokud jde o mne, neopomíjím sledovat Britské listy (blisty.cz), které přinášejí názory s mainstreamem souhlasné i nesouhlasné. V současné době ale zastávají spíše pohledy Rusku nepřátelské, což může být vyvoláno postavením šéfredaktora J. Čulíka na skotské univerzitě.

Dalším zajímavým pramenem informací jsou Prvnizpravy.cz, kde také lze nalézt články zcela protichůdného politického zaměření.

Velmi kritické komentáře k událostem doma i v zahraničí jsou na Zvedavec.cz, které vydává Čechokanaďan Vladimír Stwora. Financován je dary čtenářů, takže se nemusí obávat, že jeho existenci zruší nespokojení inzerenti. Píší tam hojně i čeští krajané ze zahraničí, jejichž názory na naše poměry bývají až nepříjemně kritické.

Mezi pravicově orientované servery patří Freeglobe.cz (Bartošovi Národní demokraté) nebo Reformy.cz Machových Svobodných občanů.

Velice zajímavý je Protiproud.cz, který přináší informace šokující mainstream. Je však třeba je občas brát s rezervou, zejména pokud jde o věci náboženské. Jeho tvůrcem je zkušený novinář, bývalý Klausův blízký spolupracovník Petr Hájek. Bývá dobře informovaný a má několik výborných autorů.

Mezi servery jakéhosi středního proudu čtu rád E-Republika.cz, kde dominuje svými vynikajícími finančními a ekonomickými články Čechorakušanka Květa Pohlhammer

Lauterbachová. Zajímavé stati bývají i na serveru Vasevec.cz. Tady vyniká někdejší dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom Zbyněk Fiala a bez zajímavosti nejsou ani články Jiřího Paroubka.

Donedávna jsem si myslel, že Literární noviny (http://literarky.parlamentnilisty.cz/) se zabývají jen uměním, ale naštěstí jsem se mýlil. Jejich politická část má vynikající autory jako např. Martina Hekrlu či Terezu Spencerovou. Právě ta dodává čtenářům obsáhlé a podrobné zahraničněpolitické informace, které se jinde nenajdou.

Pokud jde o levicově orientovaná média nelze opomenout komunistické Halonoviny.cz, v nichž se vyjadřují k naší skutečnosti činitelé strany a redakční kolektiv.

Zajímavé jsou i některé články v Denikreferendum.cz, za nimiž se občas rozvíjí slušná a kvalifikovaná diskuse bez nadávek a napadání. I tento deník má své známé autory , např. Jakuba Patočku, Matěje Stropnického nebo Lukáše Jelínka.

Kdybych měl pokračovat ve výčtu zdrojů svých informací zabralo by to ještě hodně místa. Snad bych měl ještě zmínit Ousidermedia.cz, AC24.cz, Aeronet.cz, Novarepublika.cz a samozřejmě i Czechfreepress.cz, kde mám svou stránku blogů.

Na závěr bych chtěl prásknout, že k napsání tohoto blogu mě inspirovala vydavatelka malého soukromého ičasopisu Obrazkovysvet.cz, Magdalena Vlachová.

Ivo Krieshofer