Kam vlastně směřuje KSČM ?

Jen vrcholný politický orgán strany může vybrat, který přístup bude pro KSČM nejvhodnější. Je ovšem také možné zpracovat pouze nějakou „jako“ analýzu, která by nikoho nepohoršila, ale taky neoslovila novými podněty, a která by nakonec jen do nějaké neústrojné směsice shrnula názory a poznatky dávno známé a omílané. Nakonec pak přijmout usnesení, že sjezd bere materiál na vědomí, a že se bude pokračovat v bádání.

Situace je taková, že KSČM nemá dosud schválený dokument akceptovaný členstvem i vedením strany. Aby poté, v souladu s ním, mohli vystupovat jak vedoucí funkcionáři v médiích, tak jej mohli používat členové při přesvědčování o politice strany. Vedení KSČM však dosud dokument o základech stranické ideologie nepřijalo, ačkoliv má teoretické zázemí, které je schopno jej připravit.

Je to zřejmě proto, že rozdílné názorové myšlenky byly dlouho považovány za kacířství. Strana je totiž konglomerátem minimálně dvou až tří základních proudů, které se liší právě v názorech na minulost. Při rozpoutání oficiální diskuse by se mohlo stát, že se strana rozštěpí, což není žádoucí. Mnozí se obávají, že jakákoli, byť sebelépe míněná kritická analýza, je „sypáním si popele na hlavu“,“nahráváním antikomunismu“, „snahou zalíbit se sociální demokracii“ či přímo „zradou“ .

Odvolávají se na seniory ve straně, kteří pod tlakem antikomunistického nepravdivého osočování minulosti, ztrácejí objektivní pohled na minulost a považují potřebnou analýzu chyb a vad systému za plivání na svůj život a poctivou práci. Bez ní ovšem není možné vytvořit projekt nového a životaschopného socialismu. Proto se problém neřeší a vyjádření strany jsou nejasná, vnitřně rozporná a matoucí. Hlavně však přesvědčivě nerozptylují obavy neinformovaných a zmanipulovaných občanů, popř. seniorů, kteří mají vlastní negativní zkušenosti z minulého režimu. Nejvíce pak odrazují mládež a intelektuály a umožňují balamutit nebezpečím komunismu celou společnost.

Díky tomu strana není s to prolomit určitou izolaci ve společnosti a musí se maximálně spokojit s podporou a hlasy těch, kdo nechtějí o zásadních věcech minulosti, a tím i budoucnosti, přemýšlet. Komunisty pak lidé volí jen kvůli sociálním jistotám v minulosti, nebo pouze z neurčité snahy po změně, z protestu apod.

Tomu nahrávají mnozí poctiví členové a hlavně funkcionáři strany, kteří nechápou těsnou spojitost zdánlivě abstraktních otázek minulosti s řešením projektu budoucnosti (Socialismus pro 21. století) se současnými aktuálními otázkami ekonomiky, sociální politiky, veřejné správy atd. Považují tuto oblast za jakousi zbytečnou hračku nikomu nepotřebných vědců a ideologů, kteří se jinak v ničem nevyznají, protože sedí ve věžích ze slonové kosti.

Takovéto primitivně pragmatické přístupy si vynucují psát místo solidních analýz jen co nejkratší propagandistické dokumenty. Ty sice nevyvolávají rozpory, ale nikomu a ničemu neposlouží. Ve veřejnosti nemají žádný ohlas, pokud rovnou nevyvolávají úvahu, že vlastně nikdo neví, co se dá od komunistů očekávat, a že oni zřejmě své minulé recepty nezměnili. Představitelé strany se pak bojí zaujmout stanoviska, která by obhájila smysluplnost a humanismus socialismu a komunismu a odmítla - za jakoukoliv cenu – vnucovaná tvrzení o zločinném režimu, rovnosti komunismu a fašismu apod. Tato obhajoba by se dařila daleko lépe, a právně nepostižitelně, kdyby straníci mohli sami poukázat na nikoli chybičky, ale objektivní systémové vady prvního pokusu o socialismus, a přesvědčivě vysvětlili, co bylo jejich příčinou, jak vyplývaly z celého dosavadního vývoje společnosti i samotného kapitalismu, který lidi ke komunismu přímo donutil.

Pak by daleko více lidí opouštějících polistopadové stereotypy dokázalo pochopit, proč minulé chyby dnešní komunisté nejen nechtějí, ale ani nemohou opakovat. Polovinu argumentů by strana antikomunistům vyrazila z rukou, kdyby mohla předestřít promyšlený projekt budoucího socialismu. Takový, který by nebyl založen na systémových vadách předchozího pokusu, ale na demokracii a samosprávě, a nikoli na státním, ale na samosprávném, zaměstnaneckém vlastnictví. Právě tím by se KSČM nejzásadněji odlišila od sociální demokracie.

Nová koncepce autorů publikace Kdopak by se Marxe bál autorů J. Hellera a Fr. Neužila se setkává s obrovskou setrvačností starého uvažování některých odborníků, kteří už dnes zapomněli základy marxistické metody. Až téměř do ilegality je zahánějí a osobně ostouzejí ty politické kruhy v KSČM, které obhajují zcela nekriticky a v rozporu s principy

marxismu minulé chyby, popírají objektivnost a systémovost nedostatků a jejich těžiště uvnitř někdejšího systému. Nedovedou si představit socialismus jinak, než jako návrat ke starému způsobu vlády, a za hlavní úkol současnosti považují boj proti revizionismu. Přitom nejsou s to o tom seriózně diskutovat. Naproti tomu, nová koncepce socialismu pro 21. století měla úspěch u mnoha členů strany i levicově orientovaných občanů. V internetových diskusích ji dokážou pozitivně vnímat i lidé pravicově orientovaní. Její odbornou úroveň oceňují i ti, kterým komunisté zrovna nevoní.

Koncepce, která by mohla být velmi vhodným nástrojem ideového a propagandistického působení v dnešních nově příznivých podmínkách, leží tak říkajíc „ladem“, „bez užitku“. Všechno nasvědčuje tomu, že tomu bude tak i v době vzestupu vlivu KSČM ve společnosti, kdy jsou zneužívány právě ty rozpačité přešlapy mezi stanovisky, a neschopnost komunikovat s veřejností v citlivých oblastech (např. obrana pohraničníků, úvahy o státním vlastnictví atd.).

Výkonný výbor KSČM se však žádnou seriózní kritikou či diskusí o alternativách nezabýval a pohodlně se ztotožnil s neurčitým a málo srozumitelným kompromisem, který v tom hlavním a nejdůležitějším – totiž na jakou formu vlastnictví se strana bude orientovat pro dlouhodobou budoucnost – nakonec jen zopakoval staré představy. Plénum ÚV KSČM odmítlo seznámit stranickou veřejnost alespoň stručně s rozdíly jednotlivých koncepcí pro nedostatek času.

Vypadá to tak, že nakonec zase vznikne nějaká hezky vyhlížející směsice, která nedokáže problémy vyřešit, ale nebude nikomu vadit.

VV ÚV KSČM zařadil dopis i přílohu (Návrh základní logiky alternativní ideologie pro potřeby KSČM) na jednání dne 1. 2. 2013 v bodě „různé“ jako informaci bez projednávání a usnesl se vzít materiály na vědomí a uložit zpracovat odpověď předsedy nebo místopředsedy.

Dle dopisu členům VV ÚV KSČM ze dne 20. 1. 2013 : Potřeba nové ideologické linie strany od J. Hellera a Fr. Neužila zpracoval

Ivo Krieshofer