Střípky z historie - před 60 lety Třiapadesátý

Únor 1953 začal vzpomínkami na desáté výročí vítězství Rudé armády u Stalingradu. Byla to po Moskvě druhá velká porážka hitlerovských vojsk, která stála mnoho krve na obou stranách. Rusové zajali na 90 000 omrzlých vojáků. A právě v roce 1953 se začalo vracet do vlasti šest tisíc zajatců, kteří Sibiř přežili.

V Koreji se tvrdě válčilo. „Jednotky korejské lidové armády a čínských lidových dobrovolníků vedly na všech frontách dělostřelecké souboje s americko-britskými interventy a lisynmanovskými vojsky“. Humorný seriál MASH máme v živé paměti, ale žádná legrace to tehdy nebyla. Hrdinové byli na obou stranách a Rudé právo pohotově informovalo své čtenáře o hrdinné smrti korejského rolníka Pak Čen gina, který zalehl vlastním tělem raněného čínského dobrovolníka, když jeho povoz napadl americký stihač.

V době církevních restitucí je zvráceně aktuální zpráva, jak francouzští rolníci aktivně bojují proti záboru svých pozemků pro americké válečné základny. To my dnes zcizení svého vlastnictví půdy církví neseme vcelku klidně, i když se nám nelíbí.

Začátkem února došlo k obrovským zátopám, jakých nebylo pamětníka. Voda zaplavila šestinu Holandska, pohroma postihla i Belgii, severozápadní Francii a východní Anglii. O život přišlo na 2000 lidí.

Samozřejmě hlavní zájem patřil vnitřní politice. Pětasedmdesátiletý ministr školství Zdeněk Nejedlý (hrůza, ten dědek byl mladší, než teď já) dostal Řád budování socialistické vlasti a od Nejvyššího sovětu Leninův Řád. Noviny se zeširoka rozepisovaly o jeho díle.

První celostátní sjezd družstevníků se měl stát mezníkem na cestě blahobytu vesnice. Schválil návrh nových vzorových stanov, ale zaostalí rolníci to dobrodiní nějak nepochopili a do družstev se nehrnuli.

Neustávaly pokusy jednotlivců přejít na kapitalistický Západ. Film Únos, o letadle, které přistálo v Erdingu poblíž Norimberka, byl vysoce ohodnocen, „ zejména rozhodující úlohu na tomto zdařilém díle měli scénáristé a režiséři J. Kadár a E. Klos“. Mimochodem – pamatujete na bláznivého muzikanta, kterého zosobnil Miloš Kopecký? Já ano.

Více oceli a železa republice – to byl jeden aktuálních úvodníků Rudého Práva. Nebylo divu, válečný střet visel ve vzduchu. (Viz http://www.czechfreepress.cz/ivo-krieshofer/stripky-z-historie-1948-53-na-pokraji-valky.html).

Američtí imperialisté vystupují na celém světě jako četník světové reakce, psalo se v jiném úvodníku. Bojovalo se i ve Vietnamu, kde dostávali na frak Francouzi.

Prezident Eisenhower odmítl žádost manželů Julia a Ethel Rosenbergových odsouzených k smrti. (To byl pár, který předával Sovětům informace o vývoji americké atomové pumy).

Konec měsíce byl zasvěcen pátému výročí únorových událostí, kdy komunisté naplno uchvátili moc. Aby lid měl koho opěvovat, tisk velebil Julia Fučíka, „ národního hrdinu, vlastence, bojovníka a komunistu.“

Začátek března byl poznamenán vládní zprávou o nemoci předsedy Rady ministrů SSSR a tajemníka ÚV KSSS J. V. Stalina. Nazítří, 6. 3., pak přišla zpráva o jeho smrti, která byla opravdu ranou z čistého nebe. Kult jeho osoby byl tak rozvinutý, že Stalinova smrtelnost byla pro mnohé překvapením. (viz též http://www.czechfreepress.cz/ivo-krieshofer/stalin-na-dvore-rudeho-cara.html).

Stalin byl v očích prostých lidí svázán s vítězstvím ve válce, s nadějemi na lepší život, takže jeho smrt skutečně nesli těžce. Lze se oprávněně domnívat, že smutek většiny byl opravdový. Samozřejmě, jeho života, díla a zásluh byly plné noviny. Do Moskvy odjela československá vládní delegace v čele s Gottwaldem, jemuž , jak dnes víme, to lékaři nedoporučovali.

Tisk přinesl přísahu věrnosti československého lidu odkazu J. V. Stalina, v níž se zavazoval pevněji sevřít šiky, upevňovat lidově demokratický řád, obětavě plnit pracovní úkoly při výstavbě socialismu, být nesmiřitelný vůči nepřátelům socialismu atd.

Situace v té době byla napjatá, na čsl. území pronikly dvě americké stíhačky, které byly zahnány a jedna střelbou poškozena.“Věrní žáci slavných stalinských sokolů stojí a budou stát na stráži vzdušného prostoru své vlasti“, psalo se v Rudém právu.

Nenápadná zpráva o vyhlášení příplatků za mléko dodané nad povinnou dodávku vypovídá o své době. Jen pár měsíců ji dělí od měnové reformy a zrušení přídělového lístkového systému. Ale o tom až jindy.

Polovina března se nese ve znamení smrti tehdejšího prezidenta K. Gottwalda. I jeho smrt mnohé opravdově zarmoutila, projít kolem katafalku ve Španělském sále se dalo až po několikahodinovém čekání ve frontě.

Strana, vláda a ÚV Národní fronty poslaly všemu pracujícímu lidu dopis. To bylo dost zvláštní, protože obvykle to byli naopak pracující továren a zemědělci, kteří posílali dopisy straně, vládě a jednotlivým papalášům se socialistickými závazky a hlášeními o pracovních úspěších. Noviny byly plné kondolencí z domova i z ciziny, ozvaly se známé osobnosti, Chačaturjan, Simonov, Obrazcev.

Na pohřbu promluvil Zápotocký, účastnili se jej Bulganin, Čou En-lai i Bierut, kteří Gottwalda znali z Kominterny. Na Letné se konala vojenská přehlídka a po ní smuteční shromáždění na Václavském náměstí. Smuteční shromáždění se konala i v dalších městech, např. stotisícové v Ostravě.

21. března byl zvolen prezidentem Antonín Zápotocký. Předsedou vlády byl Viliam Široký a není bez zajímavosti, že sekretariát ÚV KSČ začal řídit Antonín Novotný, který zůstal i ve funkci náměstka předsedy vlády.

Život se vrátil do zajetých kolejí. Noviny velebily Maxima Gorkého, celou stránku věnovaly 9. svazku spisů J. V. Stalina, který právě vyšel. Malá zprávička popisovala platnost útržků potravinových lístků na duben. Pro zajímavost: byly nažloutlé barvy s hnědorůžovým podtiskem a modrým tiskem.

Rozvojem soutěžení za splnění a překročení plánu – hlásal úvodník posledního březnového dne 1953.

Ivo Krieshofer