„Kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde“, aneb „účel světí prostředky“.

Škoda, že v EU, ale i NATO sedí (údajně) renomovaní právníci, advokáti, různí odborníci, kteří mají k dispozici „stádo“ poradců, konzultantů a dalších „rozumbradů“, aby mohli vyslovit verdikt, který je podepřen nezvratnými fakty a důkazy.      

Obecně platí, že Rusko je politický, ekonomický a společenský subjekt, který je z geopolitického pohledu považován za strategicky nebezpečné, proti kterému je nutné bojovat všemi možnými prostředky tedy i způsoby, které co do etických, morálních, diplomatických a už vůbec ne gentlemantských zvyklostí a regulí lze jednoznačně považovat jako nemorální mocenské chucpé. Proto také případ Navalného není ničím jiným, než bezmnyšlenkovitým tvrzením západních politiků, že jde o aktivitu Kremlu, který se chce tohoto politika zbavit.

Způsob, jakým má či měl být Navalnyj otráven může použít jenom totální diletant (lépe řečeno blb), protože má-li být Rusko skutečně něčím nebezpečným pak třeba tím, že má k dispozici  mnohem sofistikovanější možnosti, jak se jediného člověka, má-li k tomu důvod, zbavit. Ostatně, bylo by velmi ubohé podceňovat Rusko, pokud jde o způsoby, jak zajistit svou bezpečnost a to jak vně, tak uvnitř země. Domnívat se, že by v případě Navalného použilo takový způsob jeho likvidace je bláhové a naivní, nicméně neústupnost a zatvrzelost politiků EU a NATO v tvrzení, že otrava Navalného je „dílem“ Ruska, potažmo Kremlu jen dokazuje, jak jsou hloupí, bezmocní a často také směšní.      

Nicméně skutečnost, že Navalnyj byl nějakým způsobem ohrožen na životě existuje. Otázka je, jaký byl důvod či příčina. Západní tisk totiž zásadně  nepíše celou pravdu o Navalném, o jeho „světáckém“ způsobu života, jeho alkoholické závislosti, o jeho možno říct velmi špatném zdravotním stavu (srovnání s Havlem není vůbec náhodné), o to více jej upřednostňují v souvislosti s opoziční činností a jeho ostrou kritikou Kremlu. Pro Západ je Navalnyj bílým koněm, který má zavdávat příčinu k řadě tvrdých opatření, které vyplývají z údajných snah Kremlu eliminovat jeho opoziční (prý nebezpečnou) činnost. V této souvislosti se rovněž nevylučuje možnost, resp. předpoklad, že případ Navalnyj je zinscenován ze strany Západu, aby Rusko za tuto činnost mohlo být obviňováno z účasti na jeho otravě.

Je neskutečně ubohé při pomyšlení, za co se USA a NATO vydávají, když používají taktiky, které byly použitelné v počátcích 20. století. Není také bez zajímavosti, že dosud nebyl zcela jednoznačně vyšetřen případ novičovské otravy Skripala a jeho dcery, navzdory tomu je však Rusko i nadále považováno za strůjce tohoto „atentátu“. Že je Navalnyj pro Západ důležitým dokazuje fakt, že se jeho léčení ujala, na pokyn jistých kruhů, německá nemocnice, protože „co kdyby jej v Rusku vůbec neléčili“? Vždyť to, že vyšetřením ruskými lékaři nebyla potvrzena otrava novičokem, je pro západní politiki zcela nedůvěryhodné. Oni ten případ totiž potřebují prezentovat jinak a k tomu jim mají posloužit „jejich“ odborníci, protože pokud to může být novičok, proč by to „neměl být“ novičok!     

V souhrnu těchto skutečností lze použít citaci v nadpisu tohoto článku, že kdo chce psa bít, klacek si vždy najde. V tomto případě to je ruský opoziční politik Navalnyj, který má být oním klackem. Je to jejich muž, který je vhodným prostředkem k protiruským (hlavně příhraničním) provokacím vojsky NATO, diplomatickým a ekonomickým postupům USA  (viz otázku dokončení Nord Streamu) a dalším opatřením, kterými by mělo být Rusko vyprovokováno k vyvolání mezinárodního konfliktu.

Jinými slovy, případ Navalnyj je onen pomyslný „účel“ který slouží Západu jako prostředek k udržování napětí s Ruskem. Jakkoli se mu to částečně daří, efekt je minimální, či spíše žádný. Nebo také snaha by byla, jen potřebný výsledek se stále jaksi nedostavuje. A to je dobře, protože Rusko není žádné „vořezávátko“, aby si s ním někdo pohrával a vlastně jen díky němu je ve světě (alespoň v tom našem) ještě stále relativní klid a mír.