O čem se nemluví. A mělo by se!

Jenže ač chce nebo ne, pravda je taková, že parlamentní volby sice mají větší efekt pro státní politiku, neboť z těchto voleb vítězná strana určuje směr politiky a sestavuje vládu, nicméně považovat krajské volby a především krajskou politiku za nějaký nedůležitý politický, ekonomický a společenský faktor vůči vládě, pak se velmi mýlí. On to samozřejmě ví, ale falešná hrdost mu nedovolí tento fakt veřejně přiznat. Je to stejné, jako s celkovou situací koaliční vlády o které velmi dobře ví, že její dny jsou sečteny a to nejen díky ekonomickým reformám a cílům, které se vláda dala do vínku v programovém prohlášení, tak v koaliční smlouvě, ale i vnitrostranickému varu před jejich kongresem. Notabene programové cíle, které z velké části vláda nerespektuje, nedodržuje a ačkoliv se pánové Nečas, Kalousek, Drábek, Heger či jiní odvolávají na slib „svým“ voličům, tak je zcela evidentně neplní. Resp. plní to, co jim v daný moment vyhovuje na úkor všeho ostatního.

V této souvislosti však za pozornost stojí tzv. „sliby svým voličům“ ze strany koaličních politických stran. Je neslýchané, ne-li drzé odvolávat se na „sliby svým voličům“, jak s oblibou činí pánové Nečas, Stanjura, Kalousek, Drábek, Heger a další , neboť např. TOP09 získala ve volbách 2010 nemýlím –li se jen asi 17 % hlasů z řad oprávněných voličů. Ve skutečnosti to znamená, že to platilo (v r. 2010) pro cca půl milionu občanů-voličů z 10 a půl milionů všech občanů ČR. Jinými slovy pánové, pokud se odvolávají na sliby „svým“ voličům, pokud je opravdu plní ve smyslu původních slibů (o čemž lze úspěšně pochybovat), pak je plní pro ani ne čtvrtinu všech občanů ČR. Ani v součtu hlasů všech politických stran, nacházejících se v koalici, tedy něco kolem 34% hlasů všech oprávněných voličů, neslouží tato vláda všem občanům, ale jen něco více jako jedné třetině obyvatelstva ČR. Přesto rozhoduje o nich, bez nich, proti nim.

Odvolává-li se ten který politik nebo ministr na „své“ voliče, plní jen (otázka je, zda vůbec) zadání pro voliče své strany, zatímco převážnou část voličů jiných a občanů nevolících (dle zákona) zcela veřejně ignoruje. Ještě jsem nezaslechl, že by z úst některého ze jmenovaných politiků zaznělo, že plní sliby občanům-voličům této republiky. Upřímně řečeno, i kdyby to totiž vůbec kdy vyřkli, o to by to byla větší nepravda, potažmo lež (tedy jejich běžná praxe), protože důvěra a oblíbenost koaliční vlády, potažmo v ní účastněné strany, je na historicky nejnižším hodnocení, v hrubém odhadu plus mínus 15 % . Těchto vyloženě mizerných 15 % (cca 1,5 milionu) představují skalní, věrní nebo loajální lidé svým stranám z celkového počtu 10 a půl milionů občanů ČR. Přesněji řečeno, koaliční vláda dnes de facto vládne, či ještě lépe slouží jednomu a půl milionu jim loajálním občanům-voličům ČR.
Ergo kladívko, původně vládní strana VV dnes vládní stranou není a na druhé straně jejím odchodem se do vlády, proti všem zákonům logiky, vetřela pidistrana LIDEM, která má (podle sdělení samotné představitelky LIDEM K. Peake) okolo jednoho sta sympatizantů. Tato hrstka lidí na straně koalice významně (málokdy však pozitivně) ovlivňuje činnost a rozhodování vlády. Komu či kolika voličům asi tato strana (LIDEM) plní své sliby?

Za pozornost stojí také výrok ministra zahraničních věcí a předsedy TOP09 Karla Schwarzenberga: „ I kdybychom měli geniální vládu, tak bychom se nezaměstnanosti a poklesu příjmů nevyhnuli“. Pan ministr tím chce zřejmě naznačit, že vláda, jakkoliv se vydává za vládu zodpovědnou a tedy dobrou, za současný stav ekonomiky a společnosti nenese. Aby tuto subjektivní domněnku potvrdil, konstatuje více méně „marnost nad marnost“ úsilí, které vláda vynakládá, aby se situace ve státě zlepšila. Otázkou zůstává, zda si pan ministr připouští možnost, že by jiná vláda mohla mnoha problémům zabránit, resp. účinněji čelit. Nezaměstnanost je sice fenomén doby nejen v Česku, ale mnoha dalších evropských zemích či jinde ve světě.

Jenže česká nezaměstnanost a s ní spojená problematika nízkých příjmů má své specifika, které jsou evidentní a prokazatelné, což ovšem neznamená, že podobně tomu nebylo i u jiných států (zde je to otázka informovanosti ze strany mainstreamových médií), nicméně jen zběžné srovnání stavu ekonomiky a společnosti po r. 1989 dokazuje, že ekonomika a na ni navazující životní úroveň a stav společnosti měla sestupnou tendenci, ačkoliv to mělo být právě naopak. Jen situace za posledních šest let zcela prokazatelně vykazuje místo snižování státního deficitu jeho každoroční nárůst v řádu stovek miliard. Kapitál fondu důchodového zabezpečení, který byl ještě v r. 2007 cca 80 miliard korun, je dnes v hlubokém deficitu a stejní lidé, kteří tento stav přivodili se kontraproduktivním opatřením snaží (ale opravdu „jen“ či „jako by“ snaží, bez hmatatelného efektu) situaci zachraňovat tím, že činí ekonomické, nic neřešící reformy a asociální opatření, tedy kromě negativních, mnohdy až depresivních (i tragických) dopadů na velkou část občanů ČR.

Páni ministři i samotný premiér mají plná ústa zodpovědnosti, jen neříkají, vůči komu, protože odvolávat se na „jistoty a nezadluženost za 30 či 40 let“ je natolik farizejské, že tomu nevěří ani sami. Jenže „účel světí prostředky“ a to jim i nadále umožňuje páchat další omyly a chyby, které dostávají většinu občanů stále blíže a blíže ke hranici chudoby. Tito pánové také taktně (tedy vědomě) nezmiňují důvody a příčiny, proč jsme tam, kde jsme, protože by museli přiznat svou trestuhodnou spoluúčast na defraudaci státních financí a současně i dehonestaci společnosti. Zatím nikdo nevyslovil a nejmenoval lidi, kteří stojí za současným stavem státu, tedy kromě jistých „obětí“ (Tykač, Krejčí, Kožený, Pitr, Mrázek atd.) , kteří (sic zaslouženě) jsou hnáni k odpovědnosti za rozkradení několika miliard, ale to není ani zdaleka bilionu korun, o které byl stát dalšími (veřejně nejmenovanými) lidmi okraden.

Nezaměstnanost, stejně jako nízké (až ponižující) příjmy je nutné vidět v souvislosti s výše uvedenými skutečnostmi. Mohli-li být za totality zaměstnáni všichni práce schopni lidé (byť ne vždy v ekonomicky výhodném zaměstnání ) za relativně dostatečných mzdových podmínek, pak je zcela evidentní, že polistopadový režim tento společensky prospěšný princip „utnul“, nastolil tzv. „demokratický“ systém výkonu moci k obrazu svému, díky němuž pracovní síla degradovala spolu s příjmy až na úroveň nesvobodného, otrocky zneužívaného, finančně neohodnoceného, ba co víc v řadě případů nepotřebného, obtížného tvora (rozuměj občana ČR).

Je samozřejmé, že zdůvodňovat tento stav odvoláváním se na globální krizi je zoufalé východisko, jak se vymanit a vyvinit z katastrofálního stavu společnosti v rámci jejich skutečné (ne)zodpovědné politiky. Jenže i již zmíněné krajské volby naznačily, že občané jsou této arogantní a asociální vlády dostatečně „nabaženi“ a že již déle nemíní trpět její nezodpovědné rozmary. Je to již jen otázka času, kdy dostatečně silně padne na hubu nejen Kalousek, Nečas, Heger, ale vlastně celá vláda spolu se svými podržtaškami a všemi těmi (kmotry, lobbyisty, korupčníky atd.), kteří byli nápomocni této vládě dostát slibům „svým“ voličům, tedy jim samotným a na ostatní občany (a těch je většina) se vykálela. Těmto všem už zvoní hrana!
18. října 2012 Jiří B a ť a