Opravdu jsou někteří „více snaživější“ a když už, tak v čem? Aneb jak (ne)přidat důchodcům.

Opoziční (pravicoví) politici by totiž místo paušálního přidávání zůstali u stávající procentuální systému, protože podle expertky ODS Lenky Kohoutové je taková procentuální valorizace důchodů samozřejmě spravedlivější, než přidání jedné částky, každému stejné. Podle ní totiž paušálem totiž nepomáháme těm, kteří se víc snažili (jakoby to byla nějaká povinnost vlády) a proto mají vyšší důchod. V praxi by to totiž znamenalo, že přidáním např. 5% paušálně všem důchodcům, by důchodce „A“ s 10 tisíci korunami dostal přidáno 500 korun, důchodce „B“ s důchodem 20 tisíc korun však už 1000 korun! Zvážíme-li, že se to týká i poslaců , z nichž někteří s e snaží „až do roztrhání těla“ nedivím se, že pro tento systém představitelka ODS tak usilovně horuje!

Není však od věci pozastavit se nad názorem paní Kohoutové, podle které ti, co se více snažili mají mít vyšší důchod. S takovým názorem (a jistě mi dá zapravdu většina důchodců) nemohu souhlasit. Hlavně proto, že už jejich stávající (jistě ne malý) důchod byl zohledněn na základě jejich předchozího „snažení“, takže nevidím důvod, navyšo vat jejich důchod na již předchozí zohledněné „snažení“! Nechci tím snižovat úsilí těch, u kterých byl evidentní osobní zájem, píle, úsilí, energie vložená do poctivé práce, které odpovídaly i výsledky a prospěšnost pro společnost, nikoliv jen jejich osobní (hasiči, záchranáři, horníci atd.). Takových lidí si vážím a uznávám, že díky jejich osobnímu úsilí a pozitivním výsledkům bylo jejich snažení a úsilí korunováno vyšš í či vysokou odměnou, tedy platem nebo mzdou, z čehož byl vytvořen výpočet jejich důchodu. Ovšem ani tito lidé nemají zas až tak horentní důchody, jako někteří „podnikatelé“ resp. „ podnikavci“, kteří dnes mají důchody z říše snů.

Ale přiznejme si otevřeně, že co do počtu jde spíše o jedince, než o větší počet těch kteří, jak se vyjadřuje paní Kohoutová, se více snažili. Abychom si rozuměli, je potřeba rozlišovat význam slova „snažiti“, protože snažit se může stejně dobře čestný, poctivý a skromný člověk, jako se může snažit drzý zloděj, podvodník, tunelář, prospěchář, lobbyista nebo zkorumpovaný politik. Bohužel do té druhé kategorie spadá velká část těch „více snaživých“, kteří si říkali podnikatelé, kteří se opravdu snažili seč síly stačily (za všechny jmenuji velkopodnikatele Bakalu, event. Řebíčka, Vítka, Kellnera,Tykače, Haščáka atd.), ale o nějakém poctivém, čestném a společensky prospěšném snažení u mnoha z nich nemůže být řeč (u Bakaly zvlášť). Abych však nezůstal na půli cesty musím také zmínit, že do této kategorie patří vedle zmíněných podnikatelů i politici, z nichž je nemálo těch, co „se snažili“ právě na počátku devadesátých let. Bylo to v době na počátku zavádění tolik vytouženého západního stylu života, nastupujícícho kapitalismu, liberalismu, demokracie a bezmezné svobody v ČR, kdy prosperující fabriky, banky, podniky, družstva, ale i suroviny a jiné subjekty se díky těmto podnikavcům prodávaly za hubičku (s velkou „malá domů“, tedy bezpracným ziskem) jako housky na krámě, ale také subjekty podvodně získávaly, kradly, tunelovaly, zpronevěřovaly apod.

O těchto lidech sice lze také prohlásit, že se „více snažili“ než jiní lidé, ale že by si zasluhovali uznání formou zohlednění na vyšší důchody jen proto, že se více snažili republiku (s prominutím) „ojebat“ k osobnímu prospěchu, tak to tedy ani náhodou! Nechť mi paní Kohoutová promine, ale tito lidé patří za katr a ne, aby jim bylo za jejich „větší s nažení“ ještě více přidáváno na důchodech. Notabene na úkor těch, kteří se často po celý život poctivě a čestně snažili mnohdy mnohem více než ti, o kterých je řeč. Jejich skkromnostb a snaha však nebyla těmi „více snaživými“ nikdy pochopena, natož dobře ohodnocena, spíše naopak! Tedy až na výjimky, kdy bylo negativní snažení bohatě odměňováno (např. nájemní vrazi apod.)

Obecně vzato, úplné spokojenosti s důchody se asi nikdy nedočkáme, protože ty jsou závislé na spravedlnosti a ta je, jak je známo, slepá. K naší smůle je však u nás spravedlnosti asi tolik, jako onoho pověstného šafránu.

Jiří B a ť a , 26. srpna 2015