Politolog: Kníže je senilní, ale nikdo si to netroufne napsat

Předně, K. Schwarzenberg je nejen senilní, ale značně manipulovaný člověk. Aby veřejnosti dokázal, že je ve všech směrech „fit", „in" nebo „OK", bylo mu svou berličkou a současně „výkonným šéfem" (!) TOP09 Kalouskem doporučeno, aby si nechal zpracovat zdravotní analýzu (posudek) své tělesné schránky, s jejímž výsledkem (jak jinak než pozitivním) pak omračoval občany v rámci předvolební prezidentské kampaně. Tento propagační tah pak uplatnili sám Kalousek v jednom rozhovoru pro sobotní vydání deníku PRÁVO, kde o K. Schwarzenbergovi doslovně říká, cituji: „Pojďme prožít jeden pracovní den a pak ještě vyrazíme do noční Prahy (rozuměj hospody, pozn. autora) a uvidíte, jakou má ještě Karel sílu. Já už dávno odpadám a on je stále čerstvý". Tím chce či chtěl dokázat, jaký „pevný kořínek a výdrž" jeho knížecí milost má.

Pozastavím se u již zmíněné prezidentské kampaně, protože tam se v neskutečném počtu projevila jednak nekritická, falešná, podlézavá, nesmyslná, hanebná až fanatická, špatně (jistými kruhy) naordinovaná úlisnost a vlezdozadizmus, z čehož pak vyplanulo nekontrolovatelné sebevědomí jak samotného Schwarzenberga, tak lidí kolem něj a především již zmíněného Kalouska. Nikdo si netroufnul, jak píše P. Kopecký otevřeně konstatovat, že K. Schwarzeberg je senilní, stářím či věkem poznamenaný člověk, kterému to sice občas ještě myslí, ale zcela v duchu svých rodinných tradic, už vůbec ne státnicky či diplomaticky. J

eho charisma, přímost a lidskost, dobrácký výraz tváře, ale i poněkud nekontrolovatelný způsob užívání jeho „garderoby" (červené ponožky, ovislá saka, motýlky atd.) jakožto přednosti ze seznamu faktorů, obdivovaných nebo upřednostňovaných jeho stoupenci, je typickým znakem „dědáčkovství", odpovídající člověku tohoto věku. Faktem zůstává, že politika, notabene vláda ČR však nepotřebuje ani senilního, ani dědáčkovitého ministra, tím méně člověka, který v tomto duchu vede (kdyby jen) státní zahraniční politiku a diplomacii, o které se ani v nadsázce nedá říct, že by byla státu a společnosti prospěšná.

Není proto divu, že této „ikoně" si nikdo z řad médií nedovolil oficiálně vyslovit pravdu přesto, že ji snad každý měl na jazyku. K. Schwarzenberg prostě musel být prezentován v tom nejlepším světle, s co nejmenšími chybami a vadami, protože tak to média nalajnovali a občanům vtloukali do hlavy. Není důležité popisovat pracovní negativa a činnost ministra Schwarzenberga, ty jsou více než dobře známy, ale jde-li o jeho osobu či osobnost, pak by se měla říkat pravda.

O řadě jeho „faux pas" bylo sice již mnoho napsáno, ale nikdy nebylo vyřčeno to, co říká P. Kopecký – že je senilní. To je totiž dost silné slovo, aby se dotyčný (případně i jeho podržtašky) mohli cítit dotčeni. Já sám jsem tento fakt, byť ne přímo, nejednou konstatoval, jenže můj názor se nedostal nikdy sluchu samotného ministra a upřímně říkám, že jsem srab, že jsem mu to v osobním dopise nikdy nezmínil. I když si nemyslím, že by z toho učinil nějaký osobní závěr. Ten by měl učinit tehdy, kdyby se mu tohoto „ocenění" dostalo na půdě Parlamentu. Protože se tak nestalo, zcela oprávněně Pavel Kopecký suše konstatuje „skutečný duševní stav" knížete a fakt, že si to nikdo netroufne napsat.

Já si však myslím, že napsat lze cokoliv, tak jak např. dělám já, ale říct to na „na fóru" si už troufne málokdo. Jestli vůbec někdo. Pokud je pan ministr natolik fit a myslí mu to, neměl by pro něj být problém to pochopit, že už není tím, za co se vydává a že přiznat si léta není nic špatného. V jeho případě by to však pro něj znamenalo velký plus zvláště, kdyby na á konto toho z politiky odešel. Jenže to asi chceme moc. Sami po sobě a po něm zvlášť!