Prezident by měl mít charisma. Má jej kandidát JUDr. V. Franz?

Přece nikdo, pokud vím, nedává veřejně najevo nějaké měřítko osobní morálky tetovaného občana a „zločinů“ komunistické minulosti. Nechápu, proč vcelku pochopitelné, opodstatněné výhrady řady občanů k vizáži kandidáta na prezidenta, jsou takto veřejnosti podsouvány. Osobnost, její morální a charakterové vlastnosti jsou jedna věc, zcela atypická, standardnímu výrazu značně vybočující (v mnoha případech pobuřující) vizáž této osobnosti je věc druhá. Nelze přece nechápat tuto výraznou odlišnost od běžné (české, ale i jiné) populace, která má snad ještě právo subjektivně rozhodovat, kdo se mu může (nebo by měl?) líbit.

Dovolím si malé srovnání s filmem, kde hlavní charismatický hrdina je středobodem, miláčkem a svůdníkem žen a dívek muž, bezkonkurenčně hezoun a krasavec. Ženy jsou jeho zjevem, zdůrazňuji „zjevem“ (tj. vizáží) natolik uchváceny, že se pro ně stává tzv. sex symbolem. Neumím si představit, že by do této role mohl být nasazen herec s vizáží násilníka, sadisty, vraha či v lepším případě prostě pro tuto roli nesympatického, či jinak nevhodného muže a to přesto, že v jiných rolích může být tento herec zcela bezkonkurenčně vynikající. Prostě lidem je příjemnější pohled na když už ne krasavce, pak alespoň „sympaťáka“ v intencích vzhledu normálního, běžného, na vzhledu ničím výjimečným nepoutajícího, ale rozhodně charismatického muže. Netvrdím, že další kandidáti na prezidenta patří do kategorie „sex symbolů“ žen a dívek, (resp. chlapců a mužů), nicméně na jejich tváře jsme si zcela normálně zvykli (aniž by nás kdy před tím svým vzezřením nějak šokovali nebo vyvedli z míry), protože lze tvrdit, že jde o tváře zcela běžné, okolí se ničím nevymykající. To bohužel u kandidáta na prezidenta pana JUDr. Franze říci nelze.

Nemalým handicapem V.Franze je také fakt, že do jisté doby (snad až na vzácné výjimky) byl našim občanům neznámým člověkem, který pojednou vystoupil „ze svého stínu“ přímo se záměrem kandidovat na prezidenta. Snad kdyby šlo o jinou veřejnou funkci (hejtman, poslanec, senátor, soudce apod.),nebudilo by u občanů jeho vzezření takovou negativní pozornost a potažmo nesouhlas s jeho podporou, jako zrovna kandidáta na post prezidenta.

Nepochybuji o tom, že pan profesor, JUDr. V. Franz má řadu pozitivních charakterových a zcela určitě i pracovních vlastností, že je to člověk vzdělaný, s výraznými pracovními úspěchy a svým způsobem i v jistém okruhu lidí uznávaný a oblíbený člověk. Ale takové charisma si může člověk získat tehdy, až je druhou stranou poznán, pochopen, oceněn a uznáván a za což si jej mohou lidé vážit a dát najevo své sympatie, které jej pak mohou stavět do rovnoprávného postavení s jeho konkurenty na post prezidenta.

Srovnávat tetování s případným zločinem komunistické minulosti je tedy krajně nepatřičné a irelevantní a nemá to s kandidaturou nic společného. Rozhodl-li se dříve V.Franz k takové osobní vizážistické odlišnosti, zřejmě jej ani ve snu nenapadlo, že by se kdy zabýval myšlenkou kandidatury na post prezidenta. Konec konců není to tak dávno, co taková možnost, přímá volba prezidenta, existuje. Jenže jeho (nakolik rozumné) rozhodnutí je dnes ve svém důsledku výrazný handicap ne snad proto, že jeho soukromá vizáž je taková jaká je, ale z pohledu veřejného, potažmo mezinárodního je otázka, zda je tento handicap únosný, tolerovatelný, neřku-li přijatelný. Všechno má své meze a stejně jako by nebyl ke kandidatuře připuštěn člověk špinavý, otrhaný, zarostlý a jinak odpudivý, tak stejně na pana V. Franze nahlíží i řada občanů, kteří se s jeho vizáží prostě nemohou (možná dokonce nechtějí) smířit, pokud by se pan Franz měl stát prezidentem.

Není to nic osobního, protože většina takto odsuzujících občanů jej de facto ani nezná a nemůže jej odsuzovat pro nic jiného, než pro ono tetování. Nemyslím si, že má pan V. Franz výrazné šance na prezidenta a proto předpokládám, že neuspěje. Pokud by snad někdo hledal příčiny, pak je jen jediná a tou je jeho tetováž. Je to možná škoda jak pro samotného kandidáta a možná i pro občany. Kdož ví. Ale mohu-li to nějak uzavřít, pak V. Franz doplatil na svou možná mladickou nerozvážnost či klukovinu, byť ji realizoval ve věku hodně vzdáleném klukovským létům z čehož vyplývá, že tak činil vědomě a tedy, že „za blbost se platí“. Mnohdy je to cena, která může člověka mrzet do konce jeho života.
19. října 2012 Jiří B a ť a