Zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, je v rozporu s ústavními předpisy a návrhům na jeho zrušení mělo být vyhověno.

Není myslím důležité zabývat se podrobně 26 jednotlivými body stanoviska prof. Musila, ty jsou uvedeny zde (http://blisty.cz/art/68784.html). Domnívám se, že stanovisko prof. Musila, které de facto v souladu s názorem jak předsedy ÚS Rychetským a s největší pravděpodobností i dalšími poctivými, svědomitými a odpovědnými soudci ÚS, jsou natolik relevantní a závažné, že je s podivem, že ke stejnému názoru nedospěla skupina soudců, která napadení zákona o církevních restitucích a finančním vyrovnání přehlasovala jako neopodstatněné.

Ze stanoviska prof. Musila lze také vyvodit závěr, jakými tendencemi a způsoby se ubírala vláda a pravicoví poslanci, když věc církevních restitucí a finančním vyrovnání projednávali, potažmo schvalovali. Tolik procedurálních a protokolárních nedostatků a pochybení, notabene nerespektování Ústavy ČR, kterého se dopustila vláda a pravicoví poslanci, je nejenom k zamyšlení, ale i k jejich oprávněné kritice, z čehož nelze učinit jiný závěr, než podání okamžité demise, tedy k odstoupení. Podle prof.Musila ustanovení v Ústavě ČR říká, že „Státní moc slouží všem občanům…“ což znamená, že direktiva platí i pro moc zákonodárnou, stejně jako článek 1 Listiny základních práv a svobod, který říká: „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech“, jsou vládou a pravicovými poslanci hrubě pošlapány, znehodnoceny a diskriminačně upřednostněny. Podstata jimi tolik proklamovaných principů demokracie je vládou, tedy státní mocí zcela zdehonestována a prokazetelně zneužita ve prospěch jisté skupiny lidí, povyšující se nad občanskou veřejnost.

Je však politování hodné konstatovat, že ani nejvyšší možný orgán, zastupující spravedlnost v zemi takto selhal, když podle prof. Musila nebyli sto posuzovat věc stejnou optikou, stejným smyslem pro co nejspravedlivější, nejobnektivnější posouzení napadené věci a dobrat se stejné pravdy, jak ji viděli čtyři jejich ústavní kolegové. Hledat příčiny proč tomu tak je, není jednoduché, nicméně lze se domnívat či predikovat, že za

a) skupina odsouhlasivších ústavních soudců ne zcela odpovědně, ne-li lehkomyslně přistupovala k projednávání stížností, které byly Ústavní u soudu ve věci zákona o církevních restitucích a finančním vyrovnání doručeny, b) tato skupina event. její jednotlivý členové byli vůči projednávané věci předpojati, nebo

c) oni byli (mohli být) na výsledku rozhodování nějak zainteresováni.

Zdůrazňuji, že tento úsudek je pouze domněnka či možný předpoklad bez relevantních důkazů. Nemyslím, že jsem jediný, kterého takové závěry a úsudky vedou po přečtení stanoviska profesora Musila, které je na výsost objektivní, nestranné a vedené s těmi nepočestnějšími úmysly zhodnotit jak postup vlády, politiků prosazujících tento zákon, tak oprávněnost a opodstaněnost té části občanů a opozičních politiků, kteří se k prosazovanému zákonu postavili nesouhlasně a podali stížnost k ÚS, stejně tak kritické zhodnocení práce a činnosti té skupiny ústavních soudců, která rozhodla, jak rozhodla. Čtveřici “odvážných, poctivých a odpovědných” soudců patří dík a je jen škoda, že takto lidsky objektivních soudců v ÚS není většina.

Mohlo by se zdát, že zákonu o církevních restitucích a finančnímu vyrovnání bylo odzvoněno. Nemusí tomu však být, pokud by se přijaly dílčí opatření při relizaci navrácení majetku církvím, resp. vyplácení finančních náhrad. Podle místopředsedy Poslanecké sněmovny a místopředsedy ČSSD Lubomíra Zaorálka lze zmírnit dopady zákona úpravou podmínek či přijetím jistých opatření, kterými je možné vzít fianční příspěvek na podporu činnosti církví a změnit tak i zákon o církevních restitucích. “Finanční vyrovnání ze strany státu na finanční podporu církví, je velmi dlouhé. V 90 letech samy církve navrhovaly pětileté přechodné období při odluce církve od státu, takže názor místopředsedy ČSSD Zaorálka lze podpořit”, řekl poslanec V. Koníček. Opatřením může být i změna zákona bez souhlasu církví. Jako důvod k tomu může být skutečnost, že “V okamžiku, kdy církve nedoloží průkazné materiály na majetek, který se má vydávat v uvedené hodnotě asi 75 miliard Kč, tak ve stejném poměru by se jim měla krátit i fanační náhrada, u které vlastně církve (prý) nemusejí nic dokládat”, dodal poslanec Koníček. Je to však pouhá predikce v případě, že ve volbách 2014 zvítězí ČSSD, čímž by měla jisté možnosti zmírnit dopady zákona o círevních restitucích a finančním vyrovnání. Zda k tomu dojde, je však otázka.