Česká televize se pomoci lží snaží svalit vinu za vyvraždění Lidic z německých nacistů na obyvatelku Lidic
- Podrobnosti
- Z domova / kauzy|
- 30. říjen 2019|
- hana lipovská|
- 4973 x
"Lidice byly moje rodiště. A my tam patříme a patřili jsme tam. I když se nás hodně lidí ptalo, proč se tam chceme vrátit, když jsme tam prožili takové utrpení. Vrátila jsem se tam až v roce 1955, kdy už jsem byla vdaná a měla jsem vlastní dítě, a to se vám to všechno vrátilo. Vrátily se vám ty vzpomínky, kdy nás maminkám odebírali, a uvědomila jsem si, co asi bych dělala já, kdyby někdo přišel a bral mi moje dítě. ... Nakonec se tam člověk přece jen rád vrátil a žít jsem se tam naučila. Jak říkám: já tam patřím - já jsem tam patřila." Marie Šupíková, lidické dítě (*1932)
77 let stará Lidická tragédie pro mě osobně byla jenom učebnicovou historií. Něčím takřka nereálným, mnohem neskutečnějším, než filmové scénáře.
Česká televize letos v den památky vyhlazení obce Lidice odvysílala v pořadu Reportéři ČT reportáž založenou na práci Vojtěcha Kyncla.
Pan Kyncl ve svém textu vyfabuloval na základě dodatečně dopsaného policejního deníku Evžena Ressela obvinění lidické ženy Marie Doležalové z udavačství.
V lidickém případě se z obětí dělají populárním způsobem viníci; reportáž i kniha působí značně sugestivně.
Kynclovy závěry ovšem rozporuje řada historiků (např. dr. Šustek nebo dr. Čvančara).
V roce 1942 šli proti lidickým němečtí nacisté,
dnes jejich památku špiní naši historici.
Stále ještě však žijí lidické děti, pro které se jedná o realitu,
o zhmotněnou noční můru, kterou prožívaly, kterou žily a při které umíraly jejich rodiče, prarodiče, sourozenci.
Mimochodem, ani to není panu Kynclovi nejspíše po chuti, neboť podle něj „být lidickou ženou se postupem doby stalo povoláním, které svou uhrančivou silou kruté minulosti zasahovalo do soudobého politického dění.“
O bezohledném chování soudobých "odborníků",
dnešního vedení Památníku Lidice
i aroganci České televize a RRTV
nejvíce vypovídají vzpomínky paní Marie Šupíkové, dcery oné dnes očerňovaní paní Doležalové.
Nikoho neobviňujě, na nikoho nežaluje,
jenom tiše vzpomíná:
"Nabádám děti k jednomu: aby si hlavně vážily života.
Aby si vážily rodiny, rodičů, toho, že mají domov,
že mají lidi kolem sebe, které mají rádi."
Komentáře
Facebook komentáře
Nejčtenější za poslední týden
Související články