Naši trafikanti

Řídí se jediným: co momentálně vede k našemu úspěchu, je dobré – ale běda, když by podobně chtěl postupovat náš oponent. Normou se stalo obcházení standardních postupů při schvalování zákonů, že se ani přestávky nedržely, politický handl se stal součástí politické kultury v Čechách a slibování dobrého postavení za nějakou tu službičku přece nikdo „slušný“ nemůže považovat za korupci.

Ovšem běda, kdyby se takto chovali „zlí nezodpovědní socani“. Kandidátka trojkoalice na premiérku, Miroslava Němcová, se rozhodla udělovat posty za věrnost a navrhla K. Peake (asi pro její osmidenní zkušenost na resortu obrany) na ministryni vnitra, aby se jí tak odvděčila. Bude ještě zajímavé sledovat spor Ústavního a Nejvyššího soudu o to, jaké jednání si poslanec na půdě Sněmovny (ne)může dovolit, a jak dopadne vyšetřování tří poslanců, kteří měli s vidinou zajímavých postů změnit svůj přístup k hlasování. Považujeme snad za standardní, že adeptka na předsedkyni vlády otevřeně prohlásí, že někdo získá ministerské křeslo pro svou loajalitu? Neměla by v případě výběru ministra rozhodovat zcela jiná kritéria? Přitom se ještě ani hlasování nekonalo. Nedal by se tedy postup paní Němcové kvalifikovat jako druh úplatku formou nabízené funkce? Každopádně jde o další signál veřejnosti, že „osdvědčená“ tojkoalice na půdorysu ODS, TOP09 a nikým nevoleného subjektu LIDEM je stále ve formě – a že se pranic nezměnila. V ničem.

Nejhorší je, jak mnozí poslanci chápou svůj mandát. Ne jako závazek svým voličům, kterým by se měli zodpovídat, ale jako statek, který lze dle libosti směňovat a získávat z něj různé osobní výhody. To je skoro podobná situace, jaká nastala ve středověku se zavedením prodávání odpustků. Zcela devalvuje to, v co mají lidé věřit a čemu mají být loajální. Je to nebezpečná hra s naší důvěrou. Našim „trafikantům“ ale očividně stojí za to.