Oběť novinářské štvanice? Jen první? RIP a dost

Pan Karel Slezák je mrtev a jsem přesvědčen, že byl uštván médii. Proto vás, kterých se to týká a kteří jste se akreditovali na sledování výsledků prezidentských voleb dne 27. ledna do TOP hotelu, přestaňte prosím, zastavte, dokud je čas! Lidský život pana Karla Slezáka je příliš velká daň vaší nezvladatelné touze po diskreditaci a senzaci.

K tomu:

CO SE VLASTNĚ STALO  PŘED TÝDNEM V PRAŽSKÉM TOP HOTELU?

Před týdnem, již po vyhlášení výsledků prezidentských voleb, došlo v modrém salónku TOPhotelu v Praze, kde slavili sympatizanti vítězného kandidáta k velice  nepěkné a odsouzeníhodné události. Dávno po skončení tiskové konference a odchodu pana prezidenta a jeho štábu (cca 15 členů) z prostoru novinářů, zkolaboval  v modrém salónku – kam prezident ani nikdo z jeho štábu vůbec nevstoupil - jeden z novinářů, který tam, ač nezván a přes výslovný zákaz, pronikl z vedlejšího žlutého  prostoru vyhraženého novinářům.

Náhodou jsem se vyskytoval nedaleko, proto jsem se postiženému novináři  okamžitě  snažil poskytnout první pomoc. Jako každý slušný občan jsem si vědom morální i zákonné povinnosti poskytnout osobě, která jeví známky vážné poruchy zdraví, bezprostřední pomoc. Držel jsem bezvládné a nereagující tělo novináře M. Rokytky  v náruči  a zajišťoval jsem především, aby se  nezadusil; zejména jsem se obával, zda nedostal infarkt – tuto eventualitu nebylo možno bez odborného posouzení předem vyloučit.

Byl  jsem přesvědčen, že k této pomoci kolegovi  se chystají i přispěchavší novináři z vedlejší místnosti, když začali urychleně  odstraňovat  přehrazující stěnu.  Bohužel, tomu tak nebylo.

Jejich prioritním  a výhradním  zájmem bylo dokumentovat tuto nečekanou událost a později ji výhodně zpeněžit! Nikdo z nich mi nepomohl.  Opakovaně jsem tyto novináře žádal o pomoc, prosil jsem také, aby alespoň urychleně  zavolali lékařskou záchrannou službu. Věřil jsem, že tak učinili;  záchranka se však nedostavovala, zavolal jsem ji proto po cca 10 minutách ještě sám znovu. Na její centrále jsem s překvapením zjistil, že dosud nikdo z přítomných záchranku do TOPhotelu nevolal! Za neustálého natáčení jsem pokračoval v poskytování pomoci nadále sám.

Jako blesk se mi náhle vynořila vzpomínka na tragickou událost před lety, kdy  po hodině marného oživování – včetně dýchání z úst do úst - zemřel  přímo v mé náručí neznámý cizinec!  Lékař  byl totiž přivolán opožděně; okolo stojící oblečení čumilové, než aby  doběhli zatelefonovat  do blízké vesnice (mobily tehdy nebyly), raději dychtivě pořizovali lechtivé snímky  krásné nahé studentky  jakoby líbající ( fakticky však umělé dýchání dávající) umírajícího ztepilého  muže! Pouze vinou neochoty těchto paparazziů, jak potvrdil lékař,  umřel před očima přítomné manželky a pěti dětí člověk! Dodnes mě mrazí, když si vzpomenu na tehdejší strašlivou bezmoc a současně obrovskou naštvanost a vztek, který mnou lomcoval.

Stejný pocit do mne vjel  nyní a ještě více se umocnil, když po příchodu záchranářů se  zběsilost tzv. novinářů zaznamenat co nejlukrativnější záběry, ještě více vystupňovala. Slétli se  jako krvelační supi, aby ulovili nejsenzačnější snímky, pomoc postiženému kolegovi je vůbec nezajímala.. Navíc tato individua překážela záchranářům v jejich práci. Zdravotníci  nás  proto požádali o okamžité vyklizení prostoru, v čemž jsme jim vyhověli – navíc neměli novináři v tomto  modrém prostoru co dělat, stejně  se tam pobývali nikým nezváni a bez povolení,  pouze  se zde bez placení občerstvovali cizím  jídlem a pitím, které si uhradili sympatizanti.

S odstupem času uznávám, že moje způsoby nebyly vždy  zcela adekvátní nastalé krizové situaci a proto se omlouvám  všem slušným novinářům, zejména těm, kteří  bez váhání uposlechli našich proseb a výzev k okamžitému opuštění modrého salónku! Omluva patří také  těm, kterých jsem se nechtěně  a neúmyslně nějak dotkl.

Na druhé straně nevím, nakolik bylo těžké morální selhání a následující převážně provokativní chování některých  novinářů přítomných v modrém salónku, kteří na naši žádost nereagovali,   v souladu s etickým kodexem Syndikátu českých novinářů. Snažili jsme se jim zpočátku klidně vysvětlit, že je jejich chování vrcholně neetické a  rezolutně jsme požadovali jejich odchod z modrého salónku; vysmívali se nám a neuposlechli, naopak neustále rozbíjeli oddělující stěnu, ohrožovali nás přístroji apod. Docházelo k nežádoucím  střetům, v jednom případě  došlo mezi dvěma novináři i k malému  fyzickému konfliktu – celkem v něm padly asi tři rány.

Ostatní   sympatizanti (většinou ve vyšším důchodovém věku)  nacházející se v modrém salónku se do zmíněného dění   vůbec  nezapojili, navíc byli vůči výrazně mladším novinářům v početní menšině. K žádným otevřeným politickým sporům v tomto prostoru tedy nedošlo!  Odmítám proto pochybné  snahy  o dodatečnou politizaci kauzy tzv. "incidentu ve štábu prezidenta republiky a útoku jeho ochranky na novináře" a její zneužívání k nejasným politickým cílům. Pravděpodobně se jedná o sofistikované účelové  manipulace ze strany mainstreamových médií s pro mne nejasným  záměrem.

Omlouvám se tedy  novinářské obci, které jsem však  dotyčné expresivní verbální výroky, úporně nyní  znovu a znovu opakovaně  rozšiřované  některými masmédii, vůbec neadresoval! Byly  totiž viditelně  určeny konkrétním natáčejícím osobám v modrém salónku,  jež  sobecky odmítly poskytnout nezbytnou pomoc postiženému kolegovi! Těmito konkrétními jedinci, pro něž je honba za senzací přednější než pomoc při záchraně života kolegy, dosud  hluboce pohrdám, tak, jako oni samotní povýšenecky  pohrdají lidskými životy.

Dosud nevysvětlenou záhadou zůstává  podezřelý fakt, že do dnešního dne se v žádných médiích neobjevily klíčové záběry od doby pádu novináře Rokytky na stupínek a po samotný příchod zéchranářů do modrého salónku!

Tento důležitý časový úsek byl přitom novináři průběžně pilně dokumentován, a to i přes moje verbální protesty! Že by snad byly tyto klíčové záběry  náhle – na čísi  pokyn kohosi zhora – ve všech kamerách a mobilech natáčejících  novinářů  jednotně smazány či vystřiženy? Tento dosud nikde nezveřejněný úsek přitom skrývá prapůvodní příčinu celého pozdějšího sporu  s některými bezohlednými novináři. Dokud nebude  celý  a nesestřižený zveřejněn, nepůjdu do žádné předtočené debaty v médiích; nevěřím jim, že by mé event. vystoupení  v nich opět  následně tendenčně  neupravily.

V posledních dnech cítím, že jsem proti své vůli vtahován do  přípravy neznámého velkého konfliktu, kde hraju roli sice jen  drobného kamínku, který však právě proto musí být exemplárně zcela zničen. Po probíhající dehonestaci mám být znemožněn společensky a  zruinován finančně; pomalu se začínám obávat i o svůj život! Dokonce i případní podporovatelé jsou už  předem varováni před spoluprací se mnou!

Jan  Šolta

Můj pohled (z 29. ledna):

Pražská kavárna definitivně ztratila všechny ty, kteří respektují vlastnická práva a něco vědí o teorii vlastnických práv.

Takto stručně by se dalo komentovat to, co se událo v závěru oslav zvolení prezidenta v pražském TOP hotelu, podrobně viz např.:

https://www.novinky.cz/domaci/461804-policie-resi-potycku-v-zemanove-stabu-jako-vytrznictvi.html

Původně jsem se k této kauze vůbec nechtěl vyjadřovat, protože je to jen projev dohasínajících vášní po prezidentské volbě, která přes všechnu manipulaci skončila mnohem větším rozdílem hlasů, než se čekalo. Především však za mnohem významnější považuji dění související s přípravou na sjezd ČSSD 18. února, protože zde se nerozhoduje (a patrně ani nerozhodne) jen o budoucnosti této strany, ale to, co se bude dít, je významné a poučné zejména z hlediska zrání veřejného vědomí a sebevědomí. Proto se této problematice začínám systematicky věnovat, viz např. můj včerejší a dnešní článek:

http://radimvalencik.pise.cz/5408-predsjezdove-omyly-v-cssd.html

http://radimvalencik.pise.cz/5408-predsjezdove-omyly-v-cssd.html

Řada přátel mě však vyzvala, abych vyjádřil k dané kauze svůj názor. Když už jsem se na základě toho rozhodl něco napsat, tak bych upozornil na důležitý moment, kterého si zatím téměř nikdo nepovšimnul. Pochopitelně jsem neměl radost z toho, co se odehrálo. Mj. i proto, že mezi účinkujícími na straně hostů slavnosti byli někteří moji přátelé, kteří se nepředvedli v nejlepším světle.

Ovšem to, co předvedli tzv. "novináři", mě opravdu šokovalo. Chovali se jako nájezdníci, kteří se agresivně a silou snaží proniknout na cizí území a zde si zavést svoje pořádky. Z hlediska vlastnických práv něco naprosto nepřijatelného. To, že se snažili opakovaně využít více než "dobré" nálady některých účastníků oslavy a opakovaně provokovali, že to vše bylo zjevně předem připravené, to vlastně není ani tak důležité. Na takový přístup jsme si již zvykli. Ale takto porušovat vlastnická práva?

Ti, kteří tuto událost nadšeně sdíleli na FB a dalších sítí či médiích, mezi kterými se zásluhou Nory Fridrichové ocitla i ČT1 a jejích 168 hodin, si asi vůbec neuvědomili, že tím Pražskou kavárnu zcela odřízli od lidí s liberálním myšlením a liberální etikou. Chování, které nájezdníci vydávající se za novináře předvedli, je s liberálními principy, mezi kterými dominuje princip vlastnických práv naprosto neslučitelné.

To, že se podáním celého problému a jeho komentováním postaví proti liberálním základům naší společnosti i veřejnoprávní ČT, je další krok k jejímu konci. Dobře se na celý pořad podívejte:

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10117034229-168-hodin/218452801100128/

Ano. Někteří hosté se na oslavě chovali pod vlivem alkoholu. To je neomlouvá, spíše naopak. Ale pod vlivem čeho se chovali a chovají tzv. novináři a ti, co takovéto chování podporují způsobem, kterým jej prezentují?

Svým způsobem však celá štrapácie přispěla k dozrávání veřejného vědomí a sebevědomí. A třeba poslouží i k širšímu pochopení a sdílení některých liberálních hodnot, které jsou pro normální fungování společnosti nezbytné.
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/5410-novinari-nebo-najezdnici-o-vlastnickych-pravech.html
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/5434-obet-novinarske-stvanice-jen-prvni-rip-a-dost.html

--------------------------------------------------------

Zomrel novinár Slezák, ktorý sa v Zemanovom štábe zahnal päsťami na neodbytných kolegov. “Uštvali ho novinári”, uviedol jeho známy