Bude Porfírio Lobo Sosa honduraským prezidentem?

Podrobnosti

ze světa / Latinská Amerika|

29. listopad 2009|

TEN|

6586 x

Dnešek je pro středoamerický Honduras významným dnem, protože je dnem volebním. Kromě prezidenta na období od konce ledna 2010 do ledna 2015 se také na čtyři roky volí 128 členů parlamentu, 20 členů středoamerického parlamentu za Honduras a starostové větších měst Tegucigalpy, San Pedro Suly, La Ceíby, Santa Rosy de Copán (nejdůležitější alcaldíe -- starostenství), čili 298 místních zastupitelů.

Protože bylo v Hondurasu v souvislosti s volbami spácháno 21 vražd a 4234 závažných trestných činů, byl, kromě dekretu, který CFP zmínil, vydán dekret obecný, č. 124-2009, týkající se úkolu vojska a národní policie při organizaci voleb. Armáda včas požádala všechny starosty, aby označili buřiče (prozelayisty), a to jménem, adresou a telefoním číslem. Tito lidé budou sledováni, zda se nedopouštějí trestných činů (třeba neodrazují od účasti na volbách). Je známo, že takto „registrováni" jsou už pánové Juan Barahona a Rafael Alegría, kteří - mimo jiné -- stojí v čele Frente national contra las golpistas, neboli odporu proti pučistům. Jejich jména -- spolu s tisícovkami dalších, má k dispozici každá policejní hlídka, každý checkpoint, každý voják na mostě (mosty hlídají dvojice vojáků). Ostatně kontrola se provádí už dva měsíce.

V zemi je oficiálně 15 269 volebních středisek (další jsou při ambasádách a konzulátech v zahraničí) se třemi stovkami pozorovatelů, které střeží 12 tisíc uniformovaných policistů, 11 tisíc vojáků a  pět tisíc povolaných rezervistů, úředně celkem 28 000 osob ve zbrani. Skutečný počet ozbrojenců se prý ale pohybuje kolem 70 tisíc osob, neboť v akci jsou také soukromé bezpečnostní služby - minulý týden jejich příslušníci v nákupním středisku Las Cascadas v Tegucigalpě scannovali lidem peněženky.

V zemi byla vyhlášena mimořádná bezpečnostní opatření a stále trvá zákaz vycházení. Ze sedmnácti volebních krajů, které se kryjí s departamenty, byla před čtyřmi lety ve třech úspěšná Národní strana (v jejímž čele stál tehdy i dnes Porfírio Lobo Sosa), ve 14 Liberální strana Manuela Zelayi a E. Santose. Význam ostatních stran, vyjma účasti v zastupitelstvech měst, je marginální. Hesla hlavních, totiž prezidentských, kandidátů jsou umírněná. Pravičák Lobo Sosa proklamuje „Ani s jedním, ani s druhým, ale s honduraským lidem," zatímco bývalý Zelayův viceprezident, který včas abdikoval, sděluje, že je „změnou pro lepší život" (el cambio para vivir mejor.)

Podobná jsou všechna schválená hesla (pohotovost má i 530 státních zástupců, pro případné „neposlušníky") - třeba Voy a ir a votar por el menos peor (Volte menší zlo), Entre todos los malos votaré por el mejor (Ze všech zel zvolte to menší - čili to lepší zlo) atd. Mnoho optimismu obyvatelům dodat nelze, zvláště když jsou na ulicích vidět zbité učitelky, jejichž demonstrace za vyšší mzdy nedávno nějak splynula s prozelayistickou demonstrací. Policie už dala na vědomí, že má připraveny desetitisíce granátů se slzným plynem a vodní děla.

Zhruba 100 metrů od volebních místností začíná zóna, kde to pro oněch zhruba 2,1 - 2,4 milionu voličů, kteří chtějí hlasovat (z celkového počtu 3,8 milionu voličů), už bude vážné. Osobní kontrola i v rozkroku (ženám doporučeny jeansy) a důstojný postup a vstup do místnosti se doporučuje. V ruce je třeba držet průkaz a kartičku, která přišla každému poštou. Na kartičce je třináctimístné identifikační číslo (soc. pojištění), jméno a příjmení, datum narození, místo bydliště, volební středisko, volební urna (číslo) a stůl, potažmo řada. Volič vstoupí do místnosti, odevzdá průkaz a kartičku, jsou mu kontrolovány ruce (zda nevolil jinde), a pokud je to v pořádku, jsou mu vydány volební lístky, které zpracuje křížkem, lístky za plentou přeloží, vrátí se s nimi ke stolu (byla zřízena funkce presidente de la mesa a secretaría de la mesa, neboli prezident a sekretářka stolu), ti lístky dají do obálky a zapečetí ji, volič si obálku hodí do urny, nechá se označit inkoustem (muži na palcích, ženy na malíčcích), dostane zpět osobní průkaz a odchází.

V komunální politice problém nebude, důležitá je volba poslanců (neví se, zda budou 2.prosince o Zelayovi rozhodovat ještě staří -- asi ano --, nebo už ti noví.) Manuel Zelaya, prominentní „vězeň" brazilské ambasády, volit nebude, protože misi nesmí opustit. Nejvyšší soud v týdnu znovu potvrdil, že spáchal šest trestných činů, a do funkce - pokud nepřikáže parlament -- z hlediska soudu nesmí. Omilostnit ho ale může jeho nástupce.

Tím bude buď Porfírio Lobo Sosa z Národní strany, Elvin Santos ze strany Liberální, César Ham, Felícito Ávila nebo Bernard Martinéz. Poslední tři pánové získají pár tisíc hlasů (prezident má vždy kolem milionu odevzdaných hlasů). Pan Ham je ze Sjednocené demokracie, pan Ávila je křesťanský demokrat a pan Martínez je nominantem Strany obnovy a jednoty. Pan Martínéz je významný tím, že je „afrohondureňo", a jak sám o sobě říká, je „Obamou Hondurasu". Všichni pánové jsou promichelettiovští, snad vyjma Porfíria Lobo Sosy. Ten má za sebou kolumbijskou (sic!) pravici i pravici v USA. Americké školy až na pana Ávilu (studia v Holandsku a Německu) mají všichni, vyjma pana Martinéze. Ten školu, tedy vysokou, neabsolvoval. Lobo Sosa je ze statkářské rodiny a v roce 2005 získal 845 000 hlasů v prezidentské volbě pro Nacionalisty. Tehdy zvítězil Zelaya a současný E.Santos. Liberál, kterého Zelaya jmenoval svým viceprezidentem, je synem bývalého primátora (alcalde) Tegucigalpy.

Lobo Sosa je podruhé ženatý, má pět dětí, je mu 61 let a v roce 1967 vedl Juventud nacionalista, národní mládež. Má přednosti zjevné i skryté. Byl několikrát volen (prezident kongresu 2002-2006), má „správnou" orientaci (silně proamerickou), což je zjevná výhoda. Ta skrytá je ale také zajímavá. Jen málokdo v Hondurasu tuší (a v USA ví), že je absolventem moskevské Univerzity přátelství národů Patrice Lumumby. To, co se studovalo na Escuola de las Américas v USA, se studovalo i v SSSR. Jinak, leč stejně. A i proto jsou dnešní šance tohoto prezidentského kandidáta víc než reálné.

 

Komentáře