Dvě stě let ekvádorské revoluce šlechticů

Podrobnosti

ze světa / Latinská Amerika|

10. srpen 2009|

TEN|

7179 x

Dnes si jihoamerický rovníkový Ekvádor řadou oslav a společenských akcí připomene dvousté výročí „šlechtické revoluce", která vlastně začala na evropském kontinentě. V roce 1808 Napoleon Bonaparte nechal svého bratra Josefa Bonaparta ustanovit a korunovat španělským králem. Tento akt byl přirozeně doprovázen příchodem Napoleonových vojáků na Pyrenejský poloostrov, a znamenal ochromení moci krále Karla IV a izolaci (některé prameny dokonce hovoří o zadržení) infanta Ferdinanda VII.

Na podporu španělského krále vznikaly nejprve konspirační sdružení, z nichž se vyvinuly řádné městské junty především v Seville a dalších španělských, zejména andaluských, městech. Zpráva o Josefu Bonapartovi a „pofrancouzštěných", jak byli nazýváni, se rychle šířila. Donesla se i k rodu Montufar y Larrea,

jehož nejstarší člen, odpovědný vicekráli v Limě, byl prezidentem Královské audience v Quitu. Syn prezidenta audience, Juan Pio Montúfar y Larrea, první markýz de Selva Alegre, už na svátek narození Páně, 25.12.1808, shromáždil do svého domu v Quitu onu „noblezu criollu", místní šlechtice kreolského původu (tj. Španěly narozené v Americe), aby vyjádřili loajalitu pravému králi.

Mezi intrikány byl hrabě Selva Florida a další. Ve svých projevech napadali bonapartismus, ale i králův ekonomický režim, merkantilismus, který v poslední fázi znamenal i to, že šlechtické tituly začínaly být prodávány také míšencům a osobám, jejichž práva byla omezena (například právo nosit po boku zbraň na svoji obranu). Na jaře 1809 se začali shromažďovat i jiní kreolští hidalgové, což vyústilo v požadavky formulované v noci z 9.na 10. srpna 1809 v domě dona Manuela Caňizarese. Ze zúčastněných zmiňme alespoň dona Juana de Dios Morales. Šlechtici vytvořili deklaraci, v níž královské audienci sdělili, že kvůli intervenci Francouzů do Španělska jsou akty audience neplatné, tudíž začínají platit výnosy ustavené  junty.

Hrabě Ruiz de Castilla byl tak šokován, že moc juntě opravdu předal. Nová vláda junty trvala do října, než se do země dostaly vojenské oddíly z Limy, které měly povstání potlačit. V říjnu se junta dobrovolně rozpustila, ale její členové byli, ač šlechtici, krutě stíháni, přestože jejich „rebélie" začínala v srpnu 1809 roayalistickým provoláním „!Viva nuestra Rey legítimo y Seňor natural Don Fernando VII!"

Ekvádorská „revoluce" nezačala zdola, jak bychom asi čekali, a vůči myšlenkám Velké francouzské revoluce byla v mnohém kritická. Přesto zcela rozvolnila politické poměry na kontinentě, který se během následujícího čtvrtstoletí dobral samostatnosti na Španělsku. Sám Ekvádor musel ovšem vyčkat až do bitvy u Pichinchy v květnu 1822, v níž José de Sucre zvítězil a země se stala samostatnou. Dnešek tedy patří, i přes sociální limity „revolucionářů", mezi nejvýznamnější dny iberoamerické historie.

Komentáře