Kvartál do voleb – těch honduraských

Podrobnosti

ze světa / Latinská Amerika|

29. srpen 2009|

TEN|

9885 x

Neúspěch mise sedmi ministrů zahraničních věcí zemí západní hemisféry a J. M. Insulzy, generálního tajemníka OAS, dal podnět k úvahám, jak to vlastně bude s honduraskými volbami, které se nadále mají konat v řádném termínu, tj. 29. listopadu 2009. Americké ministerstvo zahraničních věcí o této věci ještě „nemá představu", a  tak na zcela flagrantní odmítnutí Ariasova plánu ze strany pučisty Roberta Michelettiho reagovalo zavedením  okamžité vízové povinnosti pro všechny Hondurasany. Akce měla podle logiky State Departamentu postihnout 30.000 občanů této středoamerické země, zjistilo se ovšem, že americké konzulární úřady (nesměšovat s diplomacií), zahrnuly většinu letošních žadatelů mezi „emergency status", na který by se zákaz nevztahoval (cesty za příbuznými). Další podstatná skupina, jak State Department zjistil, obchodníci, víza už má. A pokud mají  obchodníci zaplacen i opakovaný vstup do země, což je běžné, opatření se jich nedotkne. Kolik honduraských turistů tak přijde o jímavý pohled na Grand Canyon není známo. Známo ale je, že šlo opět o prázdné gesto.

Právníci Hillary Clintonové totiž navíc ještě nerozhodli, zda puč z před dvou měsíců byl vojenský či jiný. Na triviální dotaz novináře z Folha do Sao Paulo, jaké že jiné puče vysoký (tázaný) úředník ministerstva zahraniční ve Washingtonu D.C. zná, suverénně odpověděl, že právní puč („judical coup"). Američané mají pravděpodobně za to, že puč provedený vojskem při následném schválení jakési prezidentské volby Nejvyšším soudem v Tegucigalpě, může naplňovat znaky „právního puče". Asi ano, pokud by Manuela Zelayu z prezidentského paláce „vytlačili" justiční čekatelé, a místo kulek do zdí by ve vzduchu „prskala a práskala"  tchajwanská pyrotechnika . (S ČLR se Honduras nebaví). Na rozdíl od State Departmentu má UNASUR  zcela jasno: volby neuzná, což včera potvrdil i izolacionista a konzervativec, který jinak s ničím nechce být spojován, pan Tabaré Vasquez, prezident Uruguaye.

Honduras sám si žije svoji tragickou všednodenností (zákazy vycházení, demonstrace, potlačování svobody pohybu a svobody vyjadřovat svůj názor), a obě strany, národní (modří), čili PN, i rudí (liberálové) z PL očekávají, že si opět rozdělí oněch zhruba 120 míst z celkem 128 v zákonodárném sboru. Zbytek možná připadne UN (Unificación Democratica) a jednomu dvěma nezávislým poslancům. Zajímavější ale zřejmě budou volby prezidentské. A kandidáti se již představují. Nezávislý Carlos Humberto Reyes, César Ham blízký UD, Carlos Eduardo Reina. Pozoruhodný je kandidát PL, Msgre. Luís Alfonso Santos, který jako první  biskup a klerik ve svém kázání z 1.července 2009 odmítl svržení Manuela Zelayi, a navíc  vystoupil přímo proti moci „těch, kteří berou plat od lidí, které utlačují" (mínil tím přirozeně místní zákonodárce). V (pozdněbarokním) chrámě Sv. Rosy z Limy, která byla první světicí Ameriky, v západohonduraském podhorském městečku Santa Rosa de Copán byla tehdy jeho slova sice ještě určena jen věřícím a návštěvníkům, ale významem přesáhla rozměry diecéze a znamenala raketový růst popularity kněze, jemuž v kandidatuře na místo prezidenta země ústava nebrání (v některých  LA zemích ano).

Ostatně, za normálních okolností by dnes Hoduras žil lidovými veselicemi a  rodey, které s sebou každoroční výročí smrti oné mučednice (24.srpna 1617) také přináší. Normalita dnes ovšem v zemi není - bylo by normální, aby se možná Roberto Micheletti vzdal funkce a  Manuel Zelaya se beztrestně vrátil, kdyby o dalším nerozhodoval michelettiovský Nejvyšší soud, jehož „soudy a odsudky" jsou lehce predikovatelné. Stručně: fiesta se v Hondurasu zatím nekoná. Příliš mnoho živých chce totiž ještě vidět své nepřátele mrtvé, a chce tančit na jejich hrobech. Krev Aztéků, kolující po staletí v žilách místních obyvatel, se prostě nezapře.

 

Komentáře