Přehrada Belo Monte, stát Pará

Podrobnosti

ze světa / Latinská Amerika|

22. duben 2010|

TEN|

10452 x

Včerejší rozhodnutí brazilské justice, umožňující soutěžitelům zapojit se po boku Eletronotre, významné části koncernu Eletrobrás (analogickému s ropným Petrobrásem) do výstavby přehradního díla Belo Monte je dobrou zprávou pro ně samé, tedy oněch devět soutěžitelů, ale i pro ty, kteří mají v Belo Monte své ekonomické zájmy.

Brazilský tisk píše o tom, že do investice, povýtce brazilské, je zapojena rozvojová banka, ale také různé kapitálové skupiny, ovládající kupříkladu soukromé penzijní fondy. Rozhodně to není záležitost jen „betonové lobby", jak by tomu mohlo být u nás. Má se za to, že hotovostní a úvěrová angažovanost dosáhne 30 miliard R$, tedy asi 300 miliard českých korun.

Nápad postavit "menší Itaipú" s instalovaným výkonem 11 233 MW přišel záhy poté, co se Itaipú, hydroelektrárna dnes druhá největší na světě po čínských Třech soutěskách, osvědčila. Zároveň bylo už od 70. let zřejmé, že severní stát Pará, v jehož deštných pralesech má být Belo Monte postaveno, potřebuje elektrickou energii. Stát s méně obyvateli než ČR (7 milionů), ale rozlohou dvojnásobku Barmy, sousedí na severu s Guyanou a Surinamem. Po státě Amazonas jde dnes o druhý největší brazilský stát, v němž žije pouhých 35.000 amerindios.

Kromě těžby dřevin (celkem 18 procent amazonského deštného pralesa bylo vykáceno za posledních čtyřicet let , tedy dvojnásobek plochy americké Kalifornie) v něm lidé dobývají železnou rudu, bauxit. mangan, a vytěženou rudu exportují (v roce 2007 to bylo 300 000 000 metrických centů železné rudy) a to jen do Evropy. Není divu, že brazilští ekonomové nechtějí exportovat bauxit, protože dostatek elektrické energie by jim umožnil vyvážet aluminium. Tak nějak vznikly a vznikají ctnostné úvahy o realizaci sedmdesáti vodních děl u Amazonky, a to byl a je i příběh Belo Monte.

Belo Monte a soustava s ní spojených vodních děl (celoročních zásobáren vody Jarina, Kakraimoro,Ipixuna, Babaquara, Iriri, Pimentol) zabere 500 čtverečních kilometrů v povodí řeky Xingú, kde žije, loví ryby a dopravuje se zhruba 13 rozličných kmenů, které přijdou o své domovy i svá loviště. Povodí je dva tisíce kilometrů dlouhé a s „přesídlením" (proti stavbě) spojených etnik  brazilská „vláda pracujících, protože strany pracujících" počítá. Není to nic nezvyklého u rozumných investic, protože i Itaipú znamenala relokaci 10.000 rodin (v jiném podnebném pásmu).

Belo Monte je však už dnes investičním Titanikem, plným záhad. I přes systém pomocných přehrad bude nutno k turbínám dovést médium dvěma kanály o šířce 0,5 kilometru a délce 75 kilometrů. Na konci bude médium roztáčet kola turbin s instalovaným výkonem 11 233 MW. Je lhostejné, jaké zásahy do krajiny to vyvolá, byť jsou nabíledni: pokles hladiny spodní vody, změna mikroklimatu i vznik malarických rezervoárů stojaté vody. Oba kanály jsou (vlastně každý z nich) širší a delší než Panamský kanál. Končí v „elektrárně", abychom simplifikovali situaci, kde nebudou vyrábět jmenovitý výkon, ale pouze 39 procent výkonu, který navíc v době „tzv. sucha" klesne na 10 procent výkonu elektrárny.

Proč se vláda Brazílie, stavící JE Angra I. a II., úpěnlivě drží plánu vojenské junty z roku 1970, který měl padnout už přijetím ústavy v roce 1988 (a proti němuž indiáni protestují od roku 1989) známo není. Vítr a etanol k rozvoji brazilské elektrárenské sítě stěží kdy přispěje. Jak má ovšem sloužit „tento typ" vodních děl, je mystériem. Nejen pro ty, kterých se to bezprostředně týká (město Altamira  například zanikne), ale také pro mediálně známé tváře režiséra Jamese Camerona nebo herečky Sigourney Weaverové. Weaverová opět bojuje, tentokrát s pozemským vetřelcem, a kdybych měla mít svůj tip, asi tentokrát nevyhraje. Jiná je síla indiánských šamanů, jejichž možnosti stěží odhadneme.

Brazílie mohla jít jinou cestou. To, že  trvá na čtyřicet let starém projektu, politiky PT, tedy Lulova ražení, nešlechtí. Možná se řídí odhady, které je ve státě Pará favorizují. Jenže sníh z vaječných bílků (skutečný zde nenajdeme) je tvrdou skálou, oproti preferencím „PT, strany pracujících". Volební naděje Luly a Rousseffové skončí, doufejme, na první lžíci bagru měnícího to odvěké v přechodné, pomíjivé -- ale škodlivé.

 

Komentáře