Překážková dráha UNASUR

Podrobnosti

ze světa / Latinská Amerika|

11. srpen 2009|

TEN|

7361 x

Ekvádorský prezident Rafael Correa udělal nakonec velmi dobře, když podpisy státníků pod dokumentem UNASURu o několik hodin předcházely jeho přísaze a zahájení druhého, tentokrát čtyřletého volebního období. Jeho prezidentství dobře začalo, a stíny nad UNASURem patří do jeho minulého prezidentského období. I tak to lze brát, přestože Correa není člověk, který se problémům vyhýbá. Naopak. V případě UNASURu ovšem zdědil organizaci, která chce jednou snad být obdobou EU - nebo spíše bývalého EHS - ale zatím se ještě potácí na vratkém lešení křehké stavby.

 

Correa převzal prezidentství organizace, která si za rok „ústavnosti" od loňského podpisu základního dokumentu s sebou přinesla už jednu krizi: když stála před problémem, jak klasifikovat politické a stávkové boje bolivijské opozice s vládou. Tuto krizi organizace ustála, aby dnes řešila krizi další: Chile, Argentina, Uruguay, Paraguay a Brazílie s Peru se vyslovily k americkým základnám jinak než Venezuela, Bolívie a Ekvádor. První skupina zemí chápe, že jde o vnitřní záležitost Kolumbie (přidávám k nim i Guyanu a Surinam), pakliže velení bude opravdu v rukách Kolumbijců, druhá skupina jednoznačně tvrdí, že přítomnost Američanů v libovolném počtu suverenitu Kolumbie - a tedy i UNASURu -  narušuje. Krize se projevila i na vrcholném setkání: předem se omluvil Tabaré Vasquez, prezident  Uruguaye,  Alváro Uribe snad ani nehodlal přijet. Kolumbijská diplomacie potvrdila, že ekvádorské Quito je pro ni zcela nepřijatelným místem pro jakákoli jednání, alespoň podle přítomné náměstkyně ministra zahraničních věcí Kolumbie. Peruánský prezident Alan García měl náhle poruchu na vojenském speciálu, který ho do Quita dopravoval, takže je otázkou, zda to nebyla porucha chtěná, protože třeba i jím osobně nařízená. CFK, neboli Cristina Fernandez de Kirchner (CFK asociuje a má asociovat jinou zkratku, JFK) proto lámala hroty pozváními na summit UNASURu, který by se měl uskutečnit ještě tento měsíc v Buenos Aíres (24.8.). CFK věří, že jak Uribe, tak Chávez přicestují.

Oba bloky mají o všem jasno, jasné ovšem není to, proč Brazílie nevystupuje v rámci vyváženosti názoru spíše neutrálně, jak bychom byli čekali. Nejspíš v tom hrají roli rysy dominance, kterou si osvojila a osvojuje. Brazílie výrazně pomohla prezidentu Lugovi splnit předvolební slib, a hodlá dovážet elektrickou energii z Itaipú za paraguajské ceny (a tím si prezidenta zavázala). Na druhé straně, v právě proběhlém tendru na nákup vojenských stíhaček, nahrazujících domácí Embraery a  Mirage 2000, tvrdě vyřadila ruské stroje Su 35 a přijala nabídku amerických F 18 páté generace. Američané prohlásili, že to bude levné, za sedm miliard dolarů celkem 36 strojů s „prepaymentem" dalších (náběh od roku 2014). Jenže to, co je levné ekonomicky, se nakonec může politicky řádně prodražit. Což by poradci prezidenta Luly da Silvy mohli vědět. Pokud ovšem v roce 2014 Brazílie nebude už někde zcela jinde, tedy - pokud nebude patřit do Jižní Ameriky stejně, jako vyspělé Japonsko do východní Asie. Tedy pouze nominálně.

 

Komentáře