Santos Chávezovi: Americké základny znovu projednáme

Podrobnosti

ze světa / Latinská Amerika|

26. duben 2010|

TEN|

7495 x

se po dnešním, opět poměrně agresivním exposé venezuelského státníka na adresu „válkychtivých" Kolumbijců ve venezuelské relaci „Aló presidente" vyjádřil v tom smyslu, že „pokud bude pan Chávez chtít, budeme (americko-kolumbijskou) smlouvu číst společně, a pokud bude Hugo Chávez přesvědčen, že jde o hrozbu (pro Venezuelu), smlouvu budeme s USA renegociovat."

Santosova slova mohou být pro Američany nemilým překvapením. Na druhé straně ale Santos dává jasně najevo, že Američané, jakkoli tomu bude, v zemi zůstanou, přinejmenším do té doby, dokud se kubánští vojáci nevrátí z Venezuely do vlasti, což zatím jistojistě v plánu nemají.

Juan Santos, „tradicionalistický", Uríbeho kandidát na úřad prezidenta ve 42milionové Kolumbii, je námořním důstojníkem (mimojiné) a je přímým potomkem Eduarda Santose, který byl prezidentem Kolumbie v letech 1938-1942. Jeho rodina už padesát let vlastní nejvlivnější bogotský deník, El Tiempo, a jeho bratranec je úřadujícím viceprezidentem současné hlavy státu, Álvara Uríbeho.

Santos původně podporoval znovuzvolení Uribeho, tomu ale třetí mandát za sebou zamítl Ústavní soud, a tak Santos oznámil vlastní kandidaturu. Podle Centro Nacional de Consultoría (CNC) by ho 22. dubna 2010 volilo 44 procent voličů. Ovšem, během dvou měsíců (od února 2010) se na scéně objevila nová, tzv. posturibistická strana, Strana zelených, kterou vedou pánové Enrique Peňalosa, Antanas Mockus a Luís Garzón. Všichni tři byli postupně starosty šestimilionové Bogoty, přičemž Garzón, politik poměrně levicových názorů, je starostou současným. Trojici doplňuje starosta Medellínu Sergio Fajardo, který byl nominován zelenými na úřad viceprezidenta. CNC odhaduje zisk tandemu Mockus-Fajardo na 50 procent. Pokud by Strana zelených uspěla a její kandidát Antanas Mockus Šivickas se 30. května stal opravdu novým kolumbijským prezidentem, není vyloučeno, že by ze země Američany jednoduše vypověděl, i se slavnou Santos-Gatesovou smlouvou, aniž by ovšem ohrozil „Plan Colombia", který se týká boje proti obchodu s drogami...

Syn litevských rodičů, matematik a filozof Anatanas Mockus už establishment mnohokrát překvapil. Nejen chováním, ale třeba také okamžitým „padákem" pro dva tisíce dopravních policistů v Bogotě, kteří byli podezřelí z korupce. Ty čestné přeřadil na vraždy - a počet těchto činů klesl z 81 vražd na 100 000 obyvatel v roce 1993 na 22 na sto tisíc obyvatel v roce 2003. Když se Bogotě (podobně jako dnes Caracasu) nedostávalo vody, vysílala televize klip se starostou, který se nejprve omočí, pak vypne sprchu, namydlí se a teprve pak se sprchuje. Do týdne město vykázalo úsporu 14 procent spotřeby vody. Zavedl i den pro ženy, kdy v ulicích hlídkovaly policistky, muži museli zůstat doma (s dětmi nebo bez) a ženám byl zdarma povolen vstup do kin, divadel, galerií, barů včetně drinků na přivítanou.

Mockus si z Bogoty udělal grandiózní školní třídu po vzoru Jürgena Habermase a Douglase Northa. Třídu, která fungovala a funguje k radosti i zlobě hravých Bogoťanů dodnes. Mockusovo vítězství (které neohrozilo zatím ani to, že se Kolumbijců zeptal, zda má kandidovat, když u něj byla diagnostikována Parkinsonova choroba) zatím hatí pouze kolumbijský mainsteam spjatý s listem El Tiempo a vydavatelským domem Santosů, líčící Mockuse v lepším případě jako avanturistu.

Může se ovšem stát, že Černého Petra plně funkční smlouvy o vojenské spolupráci s USA bude mít po letošním 1.červnu místo Kolumbie v rukou pouze „dělnická vláda" Luíse Inacia Luly da Silva v Brazílii. Lepšího důkazu, že mu šlo jen o „americké dílo", by tak svým dělníkům Lula da Silva stěží mohl poskytnout.

Komentáře