Zápisky z cest: Ázerbajdžán, země omezených možností

Podrobnosti

Blogy / Miro Suja|

22. květen 2011|

Miro Suja|

14742 x

Již jsem se obával, že po celosvětové ostudě z Latinské Ameriky VK starší nevytáhne paty z hradu až do konce svého funkčního období, ale muž jeho ega si naštěští z ostudy nic nedělá, a tak jsme si opět mohli zpříjemnit težké chvíle reformního „úsilí“ (čti trápení) Nečasovy vlády čtením Klausových nesmírně poučných a zajímavě až nekonvenčně jednoduše napsaných zápisků z cest.

Ale spíše než komentovat styl psaní jeho cestopisů, bych si dovolil jen pár úvah na doplnění k tomu poslednímu zápisku, poněvadž Ázerbádžán má s ČR a konkrétně s Klausem paradoxně víc společného, než jakákoli evropská země. O tom se však zcela jistě z Klausova zápisku nic nedozvíte. Starší čtenáři CFP! již jistě tuší, o čem bude řeč. 

Takže jen pro pořádek, v tomto ropném ráji na břehu Kaspického moře jsem bohužel nikdy nebyl, ale jedno o této zemi vím. Ázerbajdžán je jednou z mála zemí, která se při privatizaci části svého státního majetku inspirovala Klausovou „kupónovou“ metodou. A nejen to. Ázerbadžán se v druhé polovině devadesátých let rozhodl kupónově zprivaztizovat i největší Klausův hrdina české kupónové privatizace Viktor Kožený.

Ale zatímco v Česku se Viktor Kožený alias „Pirát z Prahy“ na úkor nás všech díky kupónovce napakoval, v Ázerbajdžánu paradoxně opět díky kupónovce o všechno přišel, včetně svobody. I když pravdou je i to, že jeho luxusní domácí vězení na Bahamách by nejeden „svobodný“ Čech hned vyměnil za svoji českou panelákovou králíkárnu. Avšak podle posledních zpráv mu právníci již jeho luxusní sídlo údajně prodali, aby si uhradili honoráře za jeho obhajobu. I tak si ale VK na prosluněných Bahamách žije stále lépe než drtivá většina Čechů. 

Připomeňme si ale, o co tehdy vlastně šlo. Poté, co se VK (Viktor Kožený – stejné iniciály s Václavem Klausem jsou zcela náhodné) v první polovině devadesátých let díky kupónové privatizaci VK staršího na úkor českých naivních dyků (pozn.: držitelé kupónových knížek), přímo nekřesťaňsky napakoval, chtěl svůj parádní kousek zopakovat i v Ázerbajdžánu, kde se tehdejší prezident Heydar Aliev v druhé polovině devadesátých let rovněž rozhodl použít tuto podivnou metodu privatizace. VK tehdy opět vycítil příležitost napakovat se na „slibu jistoty desetinásobku“ i v Ázerbadžánu a díky kupónům se chystal „zprivatizovat“ tamní státní ropnou společnost Socar, v čemž mu dokonce pomáhal sám Václav Klaus starší, který prostřednictvým svého tajemníka Weigla zaslal Alievovi pochvalný a doporučující dopis na Piráta z Prahy, jak mu říkají jeho bývalí „přátelé“ z USA. http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/weigl-pred-lety-chvalil-kozeneho-s-poverenim-klause_104473.html

V pochvalném dopisu od VK staršího se mimo jiné píše " VK jako jeden z průkopníků privatizačního procesu velmi přispěl k jejímu úspěchu…". Musím uznat, že Weigl nepřeháněl a v podstatě napsal i pravdu, protože je neoddiskutovatelným faktem, že privatizační proces v Česku znamenal pro do té doby zcela bezvýznamného, nemajetného a neznámého VK úspěch, slávu a pohádkové bohatství, tudíž z pohledu VK byla kupónovka opravdu veleúspěšná. Ovšem pro drtivou většinu tzv. dyků, jenž vložili své kupónové knížky do jeho Harvardského fondu či jak se to jmenovalo to byla katastrofa. Nemluvě již ani o podnicích, které Pirát z Prahy zprivatizoval (čti vytuneloval).

Aliev však nikdy přesně nespecifikoval, který státní majetek hodlá kupónovou metodou zprivatizovat. Nakonec se naštěstí pro Ázerbadžán prozíravě rozhodl, že strategické podniky včetně toho ropného kupónovou metodou privatizovat nebude a do kupónové rulety vloží jen bezcenné firmy. V té chvíli ho musel osvítit samotný Alláh, i když pravdou je, že ho před VK varoval zástupce Světové banky.

Když už i Kožený začal tušit, že z „privatizace“ v Ázerbadžánu nic nebude a jím nakoupené kupóny jsou tudíž k ničemu, začal své bezcenné papírky a opce na ně, které do té doby nakoupil prodávat svým obchodním partnerům za „jistotu desetinásobku a možná i stonásobku“ jejich původní hodnoty. Smůlu však měl bohužel či díkybohu v tom, že mezi kupci jeho bezcenných ázerbajdžánských kupónů byli i senátoři amerického kongresu a další velmi vlivné osoby nejmocnějšího impéria všech dob. To co si Kožený mohl dovolit k českým, Klausem zhypnotizovaným dykům, mu u těchto mocných Američanů nemohlo projít bez trestu. A tak i díky Ázerbadžánu je dnes Viki Kožený v doživotním domácím vězení na Bahamách.

Ázerbadžánu, tak paradoxně vděčíme za to, že Koženého alespoň z části stihl trest za loupež století v Česku. Kdyby nebyl tak chamtivý a nehrnul se do Ázerbájdžánu, mohl to v tomhle zkorumpovaném a mafiánském státě dotáhnout klidně až na premiéra, tak jako například i bývalý ajzboňák a pozdější kouzelník s akciemi Standa Gross a s trochou štěstí snad i na prezidenta, tak jako jeho velký obdivovatel a obhájce VK starší.

 

Komentáře