Kdo a čím poškozuje český stát a ekonomiku?

Dokud bude na Hradě morálně a hodnotově prázdný Václav Klaus a v křesle premiéra bezpáteřní Petr Nečas, který je hlásnou troubou a vykonavatelem ekonomických hloupostí chemika Kalouska, náš stát nemá šanci odrazit se ode dna, na které ho polistopadové vlády dovedly.

Chudý český stát díky svým vládním představitelům není ani schopen efektivně využívat velkorysé evropské dotace pro státní i soukromou podnikatelskou sféru. Místo toho premiér Nečas prosazuje Kalouskovy nedomyšlené ministerské výplody, které již osmý hodnocený kvartál prokazatelně systematicky ničí tržní ekonomiku jako celek.

Schopnější čeští občané opět opouštějí rodnou zemi, protože chtějí seriozně podnikat a žít a to jde lépe za hranicemi Česka. Ve většině států Evropy jsou k úspěšnému životu lepší podmínky než u nás. Kalouskova "léčba státní pokladny", spočívající v neustávajícím bezohledném utahování opasků, nedává žádnou naději na úspěch. Přesto je zcela neschopným premiérem prosazována a hlavou státu, přes dílčí kritické připomínky k největším vládním hloupostem, je dekadentní Nečasova vláda fakticky tolerována.

Po zhroucení komunismu jsme dostali svobodu bez boje. Proto si jí nevážíme. Málo občanů chápe, že demokracie a tedy svoboda jednotlivce musí být založená na slušnosti, morálce a odpovědnosti - nikoliv na darebáctví, kterého jsou příkladem naši politici - nejvyšší státní představitele z toho nevyjímaje.

Praktická zkušenost z historie našeho novodobého státu ukazuje, že morální chování se u nás trestalo dokonce i smrtí - například popravy statečných vlastenců - bojovníků proti nacismu po Vítězném únoru 1948, které byly praktikovány pouze u nás a ve Stalinově SSSR a nikde jinde, jakož i následné kriminalizování a perzekuování odpůrců patologického Husákova normalizačního režimu v časech sovětské okupace a naopak, že nemorální chování vede k materiálním výhodám - k nabývání osobního majetku a moci. Specifickou českou amorální polistopadovou tržní realitu prosadil v rámci epochální transformace zaniklé socialistické ekonomiky Václav Klaus.

Vzkazy našeho nejvyššího státního představitele občanům, pokud jde o Evropskou unii, zní - "Nestyďme se přijímat vše, co nám Brusel dává, ale nevracejme nic a hlavně všechno kritizujme a starejme se pouze o sebe". Smutnou skutečností je, že právě pro tyto nemorální postoje má jejich hlasatel v našich národech, pokřivených pokleslým chováním našich předků v historicky nedávné minulosti, tak masivní podporu, že se dokonce stal nejvyšším představitelem státu.

Oprávněnost své nominace na Hrad náš nejvyšší státní reprezentant potvrdil vloni na prezidentském brífinku v Chile předvedením excelentně nacvičeného "zmizení vzácného předmětu" - konkrétně diamanty vykládaného plnicího pera, které se mu zalíbilo. K jeho nabytí nepokládal za nutné svého hostitele žádat, protože po čem prahne, to si dokáže "šikovně obstarávat" bez vědomí původních majitelů. Právě podle těchto zásad tento "odborník" v počátcích naší nově nabyté svobody řídil ekonomickou transformaci našeho opět demokratického státu.

Korupce a podvody všeho druhu, které život v naší vlasti všude doprovází, jsou produkty prezidentovy filosofie a jeho "nejnadanějšího žáka", kterým se stal přední realizátor a organizátor korupce ve státních institucích - Miroslav Kalousek, zastávající v minulé i současné vládě post ministra financí. Tento, z oboru zběhlý chemik, s charakteristickým panovačným  hulvátským vystupováním, se stal personifikací mravního a hospodářského úpadku, do kterého svobodné Česko po sametové revoluci dovedli jeho vlastní představitelé.

O Miroslavu Kalouskovi lze bez nadsázky říci, že v politické nestoudnosti překonal i "Upřímného Standu" - míněno někdejšího levicového premiéra Stanislava Grosse. Tento státní představitel a nepotrestaný zloděj měl oproti "pravičáku" Kalouskovi aspoň tolik soudnosti, že po nakradení stovky milionů z veřejného života dobrovolně natrvalo zmizel, zatímco Kalousek usiluje udržet se doživotně "u zdroje". Převléká proto stranické kabáty a názorově metamorfuje, jak momentální situace na politické scéně vyžaduje.

Zastánci "Pravdy a lásky" - tedy lidé s morálními postoji, jsou současným prezidentem a ostatními představiteli státu zesměšňováni. Většinová společnost s tím sympatizuje, aniž by si položila otázku, co je tedy dle Václava Klause opakem vysmívaného hesla a co má podle něj být správným mottem prezidenta České Republiky?

Má to snad být heslo - "Lež a nenávist", jak by zněl přesný významový opak vysmívaného hesla Klausova předchůdce, anebo heslo - "Nebát se a co nejvíce si nakrást", které nejlépe odpovídá Klausem zavedené a reprezentované realitě?

Dokud u nás nezačal tvrdý alkohol hromadně zabíjet a oslepovat po desítkách obětí, bylo vládě a ministrovi financí prokazatelně zcela lhostejné, že také výroba, distribuce a prodej alkoholu, jako v případě mnoha jiných komodit, slouží k nemravnému osobnímu obohacování "společensky úspěšných" jedinců a že stát k tomu v lepších případě pouze nečinně přihlíží a v horších případech, že do vlastních kapes ze státního kradou sami vládní představitelé. Dle Klause a ctitelů jím zvulgarizovaných ekonomických teorií, prý tržní ekonomika všude ve světě "normálně funguje" bez zásahů státu, údajně díky správnému samovolnému působení tzv. "neviditelné ruky trhu".

Kde na zmíněnou "moudrost" o údajné tržní všespasitelnosti "neviditelné paže" přišel sebestředný samozvaný "největší odborník na kapitalistickou ekonomiku", který vystudoval socialistickou vysokou ekonomickou školu za soudruha prezidenta Novotného a doplnil si "ekonomickou vědeckou odbornost" za normalizačního komunisty Husáka a proč mu absurdní dramatik - jeho předchůdce na Hradě plně důvěřoval a ekonomickou transformaci státu bez jakékoliv kontroly svěřil /?/ - raději blíže nezjišťujme. Ztratili bychom o ekonomických základech našeho současného státu poslední zbytek iluzí.

Nikdo ze současných ministrů po metanolové tragédii neodstoupil, ba naopak - všichni, včetně nejvíce provinilého ministra financí Kalouska svorně tvrdí, že v jejich rezortech se před aférou vše "řádně kontrolovalo" a že jde o údajně systémově nepostižitelné provinění ze strany "kriminálních jedinců". Přitom se smrtelně nebezpečný produkt neutajeně prodával ve statisících lahvích a šestilitrových plastových barelech v desítkách tisících litrech, v legální prodejní síti a legálních restauracích. To vše za proklamovaného dozoru státu nad výrobou, distribucí i prodejem tvrdého alkoholu. Takže nám ministr Kalousek se svými kolegy - dalšími zúčastněnými ministry, v čele s premiérem Nečasem, opět lžou, jako již mnohokrát před tím, od nástupu této mimořádně pokleslé vlády k moci.

Připravovaná nedomyšlená údajná nápravná vládní opatření zjevně hledí na to, aby možnost okrádání státu machinacemi s alkoholem zůstala zachována. Doufejme, že náš stát aspoň po odchodu Nečasovy vlády skutečně dokáže lépe dohlížet na to, aby se už nestal podobný malér, ke kterému došlo přehnáním podílu čistícího prostředku na bázi metylalkoholu ve státem údajně řádně kontrolované výrobě, distribuci a prodeji tvrdého alkoholu.

Ministr Kalousek, kromě toho, že jako náměstek několika ministrů osobně dominoval ve více dosud nevyšetřovaných korupčních kauzách, v rámci kterých došlo k masivnímu okradení českého státu, letos v rámci obrany stranické kolegyně a své politické chráněnky - exministryně obrany Vlasty Parkanové před důvodným stíháním za předražený nákup letadel CASA pro českou armádu, vedl s patologickou urputností nevybíravé hulvátské útoky na představitele protikorupčních státních orgánů, částečně dokonce i v médiích.

Přitom z audiozáznamu, který má policie k dispozici o debatě, kterou ministryně obrany Vlasta Parkanová vedla o nákupu letadel CASA, a který koluje na internetu, je zřejmé, že se dokonce ani jednou nezeptala na cenu kontraktu, nebo na jeho ekonomickou výhodnost. Proč také, když jí její stranický kolega a přítel - ministr financí doporučil o cenu se vůbec nezajímat? Kalousek při její obhajobě pak veřejně přiznal, že jako dlouholetý náměstek na ministerstvu obrany celou desítku let věnoval legalizaci beztrestného okrádání státu při státních zakázkách a že trvá na tom, aby jím takto účelově osobně vypracované rezortní normy byly systémově v ústavním pořádku nadřazeny nad platné zákony.

Ministr financí českého státu s uvedeným patologickým zločineckým uvažováním a bohužel i dokonaným kriminálním jednáním při zastávání funkcí ve státní správě, jinak v osobní rovině proslul jako notorický alkoholik a hulvát, který dokonce na veřejnosti bije své názorové odpůrce. Mám na mysli pohotovým neznámým svědkem natočený videozáznam incidentu, kdy Miroslav Kalousek, jako člen Nečasovy vlády, v září 2010, v podloubí Malostranského náměstí, v blízkosti sídla prezidenta, bezdůvodně napadl a tloukl do obličeje neznámého mladíka jenom proto, že z chodníku na jeho projíždějící osobní státní limuzínu vykřikl nějakou banalitu o "zlodějích".

Jako výsměch reálné demokracii v Česku - člen vlády a prokazatelný agresivní psychopat, či neovládající se opilec, za nedůvodné veřejné bití občana, namísto okamžitého vyhazovu z vlády, obdržel pořádkovou pokutu ve směšné výši jednoho tisíce korun. Jeho přiznané příjmy - plat s vyplácenými požitky, přitom dosahuje okolo čtvrt milionu korun měsíčně. Nemluvě o tom, k čemu si ve vrcholné politice přišel za více než dvacet předchozích let ve zmíněných korupčních kauzách?

K dovršení faktů svědčících o mravní i odborné nekompetentnosti českého ministra financí je dlužno zdůraznit skutečnost, že ing. Miroslav Kalousek je v oboru ekonomie a financí úplným amatérem. Jako inženýr vystudoval zcela jiný obor - obor chemie, tedy nikoliv ekonomiku chemie, či aspoň nějaký zájmový ekonomický kurz pro veřejnost.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti lze k současné vnitropolitické situaci našeho státu oprávněně učinit následující závěry

- ministr financí Miroslav Kalousek nepředstavuje řešení problémů státu, nýbrž on sám je jeho největším dlouhodobým problémem a bohužel, navíc i ostudnou karikaturou ministra civilizovaného státu a parodií na jednání člena vlády demokratického státu vůči občanům

- hlavní podíl viny na bezútěšné morální a ekonomické situaci českého státu nese jako premiér Petr Nečas, který ostudnému neúspěšnému ministru Kalouskovi zcela podléhá. Nekriticky jej zaštiťuje a jeho diletantské kontraproduktivní ministerské výplody prokazatelně prohlubující a akcelerující propad české ekonomiky, nesoudně propaguje a proti přání občanů nedemokraticky silově prosazuje, při využívání lstivých úskoků a nestoudných vyděračských výhrůžek.