Volba nového prezidenta: Porovnání prezidentů Václava Havla a Václava Klause

Václav Klaus /1941/, oproti svému předchůdci na Hradě, za vlády komunistů právě "tichošlápkem" byl. Usiloval o úspěšnou profesionální kariéru - pilně studoval socialistickou ekonomii, se souhlasem KSČ dokonce i formou stáží na Západě - v Itálii a USA, a sepisoval servilní socialistické ekonomické "vědecké" prognózy a jiné "odborné" práce. Zlí jazykové o něm dokonce uvádějí i když on sám to nepřiznává, že podával přihlášky do KSČ, které byly neúspěšné proto, že údajně "nebyl oblíbený v pracovním kolektivu" a že jeho starší sestra Alena, provdaná Jarochová, která po sovětské okupaci v roce 1968 emigrovala, žila ve Švýcarsku, kde je dosud.

Václav Havel, jako divadelní a absurdní dramatik, národohospodářské problematice vůbec nerozuměl. Kromě idealistických proklamací o "pravdě a lásce", z hlediska praktického, jako synek komunisty okradených rodičů, prosazoval navracení soukromého majetku. Byť tím třeba sledoval své osobní zájmy, z hlediska "vyššího principu mravního" tím však objektivně prosazoval správnou věc. Krást se nemá a stalo-li se tak, jako, že po nástupu komunistů k moci se v ČSR stalo, bylo správné poškozeným, či jejich potomkům, ukradené rodinné majetky vracet.

Václav Havel, jako prezident - disident, získal našemu státu nebývalý respekt a sympatie v celém světě, především v USA a celém  demokratickém Západě. V oblasti vnitropolitické, kromě zmíněného správného prosazování zákona o navracení komunisty ukradeného soukromého majetku, z hlediska národohospodářského neprosazoval dále nic. Netajil se tím, že ekonomickému vedení státu nerozumí, že jej tato problematika intelektuálně nepřitahuje a že se jí osobně věnovat nechce.

Václav Havel, podle mne z důvodu zjevně trestuhodně povrchního /x/, svěřil Václavu Klausovi plnou zodpovědnost za státní ekonomiku. Václav Klaus jako ministr financí a později premiér, získal po roce 1989 prakticky neomezenou moc nad transformací státního ekonomického systému, majetkem českého státu a nastartováním tržní ekonomiky.

Poznámka: Prý proto, že Klaus údajně jako jediný tuzemský ekonom představil nějakou "vizi". Tou však byla nešťastná kupónová privatizace, která umožnila vytunelování republiky.

Václav Klaus, který sám sebe prezentoval jako "liberálního ekonoma" a "tchatcheristu", podle proslulé britské premiérky z let 1979 - 90, baronky Margaret Tchatcherové /1925/, ke které se proklamativně s oblibou hlásil i když "železná lady" o tom nevěděla, natož aby se k tomu někdy vyjádřila, svou životní roli nejvyššího šéfa státní ekonomické transformace zvládl zřejmě výtečně pro osobní prospěch svůj, členů své rodiny a Čechoameričana Viktora Koženého, avšak nikoliv pro prospěch společného československého a později samostatného českého státu a poctivých občanů.

Přes Klausovy mediální proklamace o tom, že "státní privatizace se vydařila", fakticky došlo k totálnímu rozkradení státního hmotného i nehmotného majetku, až na vzácné výjimky, jako podnik Auto - Škoda, který byl před Klausovou "správnou systémovou privatizací", přes jeho odpor, naštěstí zachráněn.

Shrnuto, podtrženo - Václav Havel jako prezident sice výtečně reprezentoval náš stát v zahraničí, avšak vnitrostátně pochybil především nezodpovědností v oblasti ekonomiky a státních financí. Václav Klaus, kterému zmíněnou, životně důležitou oblast činnosti státu svěřil, v ní objektivně neobstál, patrně nikoliv pro nedostatek osobních odborných předpokladů, nýbrž kvůli zneužití svého postavení.

Pokud jde o Klausovy privatizační úmysly a konání, bohužel, lze o nich dosud pouze především spekulovat. Jednak proto, že sám Václav Klaus veškeré skutečnosti o privatizaci stále tají a dále proto, že dosud ani orgány činné v trestním řízení ve věci nekonaly, jak by v demokratickém právním státě mohly a měly. Poctivému občanu ČR tak nezbývá než se pouze více, či méně kvalifikovaně dohadovat, jak, kým a proč byla rozvinutá průmyslová základna republiky rozkradena a doufat, že možná někdy po ukončení Klausovy prezidentské imunity, ministr spravedlnosti ve spolupráci s policejním prezidentem sjednají nápravu a zahájí trestní šetření zejména ve věci kuponové privatizace, na které velká část české veřejnosti 20 let marně čeká.

Nicméně, je skutečností, že Václav Klaus po katastrofální ekonomické transformaci, ukončené prakticky totálním vytunelováním majetku republiky, nejen, že nebyl vyšetřován příslušnými orgány, jak v předchozím odstavci zmíněno, nýbrž v roce 2003 nastoupil po Václavu Havlovi na Hrad, jako druhý polistopadový demokratický prezident.

Od uvedeného data lze hodnotit výsledky Klausova působení, jako nejvyššího reprezentanta českého státu. Jsou tristní. ČR nejen, že ztratila mezinárodní respekt a sympatie u všech civilizovaných států, ale pochopitelně zaznamenává narůstající nezájem seriozních zahraničních podnikatelů a investorů o aktivity u nás. Český stát, jako jediný v EU i mezi postsocialistickými státy, trvale hospodářsky upadá.

Náš ekonomický úpadech a trvale klesající životní úroveň obyvatel, samozřejmě nelze v současnosti přičítat právě Václavu Klausovi, avšak zůstává skutečností, že právě on jmenoval vládu premiéra Petra Nečase a v ní ministrem financí Miroslava Kalouska, který má kvalifikaci v oboru chemie a nikoliv v oboru, za který jako šéf rezortu odpovídá a který ke škodě státu a občanů státní ekonomiku katastrofálně řídí a že přes veškeré občasné kritické mediální proklamace vůči častým vládním pochybením, Klaus jako hlava státu Nečase a jeho kabinet autoritou prezidentského úřadu podporuje.

Prof. Ing. Václav Klaus, CSc., Dr. H. C. mult., osobně, jako hlava českého státu, doma i ve světě proslul jako špatný ekonom, komický laický klimatolog a ke své smůle vloni na prezidentském brífinku v Chile, dokonce jako TV kamerami přistižený kleptoman /zcizení vzácného protokolárního plnicího pera/.

S ohledem na shora uvedené okolnosti toto paralelní hodnocení našich obou dosavadních polistopadových prezidentů uzavírám tím, že přes veškeré výhrady k nedokonalostem osobním i ve výkonu státních funkcí, vysoko favorizuji Václava Havla nad jeho nástupcem na Hradě - Václavem Klausem.

Uvítám, když tato úvaha pomůže spoluobčanům ke správnému rozhodnutí, jaké osobní i odborné předpoklady u kandidátů ucházejících se o úřad třetího českého prezidenta favorizovat a kterému svěřit svůj hlas v první přímé prezidentské volbě, která nás čeká v lednu roku 2013.