Mým věřitelům!

Každý jsme si zkusili svoji kupičku. Byla to zábava, mlátili jsme se lopatičkami, kradli si bábovičky a převáželi hrady slabších na kupy naše... a pak jsme vyrostli a viděli dál a viděli přes vrcholky našich hradů a hle, spatřili jsme, že písek je vlastně pláž a za pláží moře a z druhé strany palmy a potůčky, banány a hojnost. I uviděli jsme, že pláž je teplá a písek příjemný a lépe se sluní na rovince než na hrbolcích. Každý hrad, každý kopec jsme znovu společně rozhrnuli a srovnali a vystavili svá nahá těla slunci a v tichosti se zaposlouchali do zvuků vln a křiku racků.

Byli jsme spolu a se shovívavým úsměvem se dívali na děti, malé nezralé dušičky, jak se perou kupí a staví svoje hrady, a dali jim Čas a Lásku, aby také vyrostly, duše uzrály a došly uvědomění.
Uvědomění a růst skrze odpuštění. Odpuštění – další krok, který je před Vámi, další stupínek Vaší evoluce.

DLUH – ta skvělá příležitost k odpuštění. Každý dlužník je obrovskou příležitostí a výzvou k jeho věřiteli. To je ta lekce, to je to ono, to je to, co jste stále nepochopili. Je výtah, schod, stupeň žebříku, říkejte tomu, jak chcete, je to brána do Nového světa.

Dluhů se nezbavíme tak, že je zaplatíme, tím nikomu duchovně nepomůžeme, dluhů se zbavíme tak, že je odpustíme, vypustíme je z této společnosti. A teď Vám řeknu tajemství: nikdo proto nezemře hlady ani zimou, když zmizí všechny dluhy, jídla a domů a tepla neubude ani o centimetr, ani slunce neubude ani vody ani lásky a ani štěstí. Všeho zůstane stejně, stejně dost.

Závidím vám tu příležitost být lepší, dostat se výš, je to skvělý pocit, Čím větší parchant a podvodník, který Vám dluží, tím větší váhu má vaše Odpuštění, tím větší jste frajer.
Už jste slyšeli tu novou motlibu – MatkoNáš?
Matko naše, jenž jsi na Zemi
Buď posvěcena vůle Tvá, přijď království Tvé
A odpusť nám naše dluhy, jakož i my odpouštíme našim dlužníkům
A neuveď nás v pokušení to znovu zpackat.

Takže drazí věřitelé: Vy jste ti, na které se čekalo!