Petr Schnur: Soubor pasáží z článků o EU / LS z Britských listů

Podrobnosti

Z domova / Politika|

26. říjen 2009|

Petr Schnur|

8623 x

Úvodem

Soubor / výběr pasáží z článků týkajících se problematiky EU a tzv.Lisabonské smlouvy je myšlen jako příspěvek k danému tématickému celku na CFP. Texty se vztahují zejména na ty aspekty LS, které se týkají ekonomické, sociální a vojenské oblasti, rovina státoprávní, která je ovšem s nimi velmi úzce spojena (skutečnost, kterou „eurooptimistická" česká levice zcela ignoruje), chybí či je pouze naznačena. K tomu bych alespoň námatkou připojil tyto „paragrafy" LS, které by mohly mít úzkou souvislost se sudetoněmeckou kauzou. Dlužno dodat, že nejen s ní, ale se všemi konsekvencemi plynoucími s plošné platnosti evropského práva a jeho nadřazenosti právu národnímu:

17. Prohlášení o přednosti práva Unie (A. Prohlášení k ustanovení smluv);

Čl. 352: Zásah do národní legislativy Radou Evropy (Část sedmá: obecná a závěrečná ustanovení);

Nařízení 44/2001: směřuje k uznávání národních soudních rozsudků v ostatních členských státech.

Obecná poznámka: kombinace plošné platnosti evropského práva a nadřazenosti právu národnímu s jeho komplikovaností a nejasností otevírá prostor pro jeho účelovou interpretaci podle politických hledisek.

Texty byly ponechány v původním znění; nejde v tomto případě o stylistiku, ale o věcný obsah.

P.Schnur

Soubor textů

V popředí tohoto zajisté nedokonalého a především neúplného pokusu o zamyšlení nad českou realitou a událostmi spojenými s ratifikací tzv. Lisabonské smlouvy stojí jednoduché a přitom zcela zásadní otázky. Proč se Češi v debatě o „Evropě" vyhýbají obsahu smlouvy, kterou podepisují, a která bude rozhodujícím způsobem spoluutvářet jejich další život? Proč se o Lisabonské smlouvě jako ostatně o celé EU vedou polemiky výhradně na abstraktně-emocionální rovině? A proč zní českou kotlinou univerzální heslo politického mainstreamu: „Kdo nejde s Lisabonem, jde proti Evropě", vyzývající k pouti po jedné jediné správné stezce?

O vizích ČSSD a parních válcích (Blisty, 1.6.2009)

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Obecným kritickým bodem, na který je poukazováno, je celková dubiozní „stavba" smlouvy. Ta je totiž rozdělena na tzv. Články (1-7) měnící dosavadní Smlouvu o EU a Smlouvu o založení EU, a tzv. Protokoly rozdělené rovněž do dvou skupin: připojené a) k Smlouvě o EU a o Založení EU, b) k Lisabonské smlouvě. Již tato struktura dokumentu představuje podle četných právních expertů zásadní sporný bod ohledně míry právní závaznosti Protokolů. Tak například Protokol o platnosti Evropské konvence na ochranu lidských práv a základních svobod, se nestal součástí Smlouvy o EU, nýbrž pouze jeho přílohou. Co tyto drobné právní fajnůstky znamenají v praxi?

Podle četných nezávislých právních expertiz existují ale i další konkrétní kritické body, které jsou samy osobě navýsost problematické. V prvním případě se jedná o tzv. zmocňovací klauzuli, která umožňuje de facto nekontrolovatelné změny základních politických zásad v oblasti sociální, vzdělávací a hospodářské. Případ druhý se týká Evropského soudního dvoru. Ten má být obsazen 27 soudci, které jmenují jednotlivé vlády. Politický lobbyismus je zde předem naprogramován a navíc chybí možnost odvolání u instituce srovnatelné s Ústavním soudem.

Další problém představuje vojenská část smlouvy. Co v praxi znamená pro ČR tzv. Klausule solidarity? Budou se muset čeští vojáci „solidárně" účastnit francouzských či britských dobrodružství na jiných kontinentech? Nedá se předpokládat, že by tomu bylo naopak. A co znamená ‚obrana evropských zájmů'?. Konkurence zájmům americkým, čínským či ruským? Rétorika je stejná jako ta, se kterou USA začaly prostřednictvím zbraní aplikovat svou „vizi" ‚amerického století'. Zde je naprosto evidentní ambice EU na roli vojenské velmoci pod vedením bývalých koloniálních mocností.

Existují ale i specifické body kritiky zleva. Tak například se Protokol o lidských právech nezmiňuje o právech sociálních a obecná formule o ‚sociálním tržním hospodářství' je podřízena prioritě ‚ekonomické efektivity'. Ve Smlouvě o způsobu práce se hospodářská a finanční politika podřizuje ‚zásadě otevřeného trhu a volné soutěže'.

(.....)

Co tedy vlastně Václav Klaus tak nehorázného spáchal? Obecně řečeno otázal se, zda vůbec víme, co podepisujeme. Z hlediska českého občana považuji za podivnější postoj J. Paroubka, který sice přiznává, že mírná většina voličů ČSSD je proti Lisabonu, nicméně je prý v zájmu země (sic!!), aby smlouva byla ratifikována (viz Právo, 10. 12. 2008). Mou původní intencí bylo upozornit na problematičnost Lisabonské smlouvy a politicko-ekonomický charakter EU, a to jak z obecné tak i konkrétně z levicové pozice. Máme-li již český stát, potom je nutné se bez ideologických brýlí ptát, co pro jeho další existenci Lisabonská smlouva z hlediska státoprávního, politického, ekonomického a vojenského znamená. Nikdo z nás by asi v soukromém životě nepodepsal něco, co de facto nezná, třeba jen proto, že obchodník kupní smlouvu vzletnými slovy vychvaluje. Pokud tak někdo učiní, neměl by později bědovat nad eventuálními následky.

(.....)

Nikde jsem nezaregistroval fundovaný rozbor následujícího problému, čímž samozřejmě nechci říci, že neexistuje, jelikož nestačím číst všechno. ČR je členem NATO, zároveň se ale chce podílet na vojenské integraci v rámci EU. To se dostane během „hájení evropských zájmů" (čl. 13,2) do konfliktu se státem X. Co to jsou, evropské zájmy'? Jak bude reagovat NATO? Jak budou reagovat USA? Nastane nebo nenastane pro Severoatlantickou alianci tzv. spojenecký případ (v němčině Bündnisfall)? Jsou vyjasněny všechny právní souvislosti s ‚dvojím euroatlantickým zakotvením' Česka? Čl. 14,3 hovoří o závaznosti rozhodnutí o provedení akcí, čl. 17,1 o společné obraně. Čl. 17, 3b a 4 sice respektuje závazky ‚některých zemí' (sic!) vůči NATO, formulace je ale tak obecná a vágní, že si jen stěží lze pod ní představit něco konkrétního. Kdo ji bude vykládat? Není možné nevidět posilování vojenského charakteru Unie. Co znamenají konkrétně plány na tzv. restrukturalizaci vojenského průmyslu členských zemí pod aspektem společné obrany pro ČR? Skutečně si někdo myslí, že země jako Francie, Německo, Velká Británie, Itálie či Španělsko se vzdají svého „národního" zbrojního průmyslu? Nejedná se o elegantní vyřazení konkurence a otevření nových trhů pro západní vojenskou techniku? Všichni dobře víme, jak matoucí mohou být v novodobé orwellovštině zdánlivě nevinné výrazy - třetí cesta, reformy, transformace‚ boj proti terorizmu a podobně.

(.....)

Klaus ještě jednou a naposledy. Mým základním úmyslem nebyla jeho obhajoba, nýbrž poukázat na to, že veškeré „debaty o Evropě" se vedou buď „o Klausovi" nebo výhradně na abstraktně-ideové rovině. „Investice bez hranic", jak to vyžadují direktivy EU, nejsou korekturou polistopadové pravicové politiky, nýbrž jejím „evropským posvěcením".

Nyní konkrétní příklady oné „sociální Evropy". Politici, kteří umožnili přestavbu národních sociálních států na rulety kasina „Evropa", dnes prostřednictvím daňových poplatníků zachraňují jejich hráče. Lisabonská smlouva sice obsahuje obecné deklarace o sociálním tržním hospodářství, avšak absencí právního zakotvení sociálních práv zůstávají pouze prázdnou formulí, navíc podřízenou tzv. efektivitě trhu.

Rozhodnutí Evropského soudu (dále ES) v případech Viking Lines, Laval a Dirk Rüffert.

11. prosince 2007 odsoudil ES finské odbory námořníků za akci proti firmě Viking Lines, která začala svoji lodní dopravu provozovat pod estonskou vlajkou, aby se vyhnula uplatnění finské kolektivní smlouvy na estonskou posádku lodě.

18. prosince 2007 odsoudil ES švédské odbory za obranu platných kolektivních smluv ve prospěch lotyšských pracovníků působících ve Švédsku. Důvod: omezování svobodného poskytování služeb. Dlužno dodat, že při vstupu Švédska do EU v roce 1994 Unie garantovala nedotknutelnost platnosti systému kolektivních smluv.

V dubnu 2008 prohlásil ES dolnosaský zákon o tom, že zakázky ve veřejném sektoru může dostat pouze firma, která respektuje kolektivní smlouvu hostitelské krajiny, za neplatný. Dala za pravdu polské firmě, která svým zaměstnancům dávala platy ve výši necelých 47% minimálního platu podle německé kolektivní smlouvy.

Jen tento rok je ve Francii plánováno zrušit dalších 11 200 učitelských míst. Vláda přiznává, že se jedná o opatření vynucené Evropskou unii. Podobná opatření probíhají v těchto týdnech v Itálii.

2. října t.r. odmítlo francouzské Národní shromáždění zaregistrovat návrh zákona na obnovení veřejného monopolu pošt s odůvodněním, že se příčí evropským direktivám o poštách.

Jiné modely

Na závěr bych chtěl ještě jednou podtrhnout následující: odmítnutí Lisabonské smlouvy neznamená zamítnutí myšlenky Evropy coby prostoru solidarity a spolupráce - ba naopak. Ve Francii, v Německu, Itálii, Španělsku, Švédsku a jinde se začínají diskutovat jiné modely evropské spolupráce. V Rakousku klesla podle posledních průzkumů veřejného mínění podpora EU pod hranici 30%. Ztotožňovat Evropu s reálně existující EU či dokonce podmiňovat její budoucnost přijetím Lisabonské smlouvy je zrovna tak iracionální jako proti sobě stavět občanský a národní princip.

EU a (česká) levice (Blisty, 9.12.2009)

Klaus se jen zeptal, zda víme, co podepisujeme (Blisty, 12.12.2008)

Transformace středověké Svaté říše v národní státy byla postupná (Blisty, 19.12.2008)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Občanské fórum již 28. 11. 1989 požadovalo zrušení čl. 5 Ústavy ČSSR o vedoucí úloze KSČ. V roce 2009 hodlá Česká republika přijmout ústavu Evropské unie, která kodifikuje vedoucí úlohu kapitálu (m.j. čl. 63 a 98 Lisabonské smlouvy).

(.....)

Tzv. program stability pro eurozonu čl. 104 nabyl Amsterodamskou smlouvou platnost zákona. Čl. 99 platné smlouvy o EU doposud dovoloval vydávat Radě ministrů pouze doporučení. Podle doplňku 86a Lisabonské smlouvy může svou ekonomickou politiku jednotlivým státům přímo diktovat. Co platí pro jednoho, nemusí ovšem platit pro druhého. Zatímco EU cpe do zkrachovalých bank stovky miliard euro z kapsy daňových poplatníků, aniž by při tom stanovila jakékoliv podmínky a kondice (není toto cesta do pekel?), zakazuje již platný čl. 87 Smlouvy k ustanovení Evropského společenství státní subvence podniků ‚v jakékoliv formě'. I toto je mimo jiné část tajemství tzv. politického středu na přelomu druhého a třetího tisíciletí, ze kterého lze jen těžko vykouzlit autenticky levicovou politiku.

(.....)

Smlouva, za kterou čeští sociální demokraté jako jeden muž lámou kopí, jasně stanovuje prioritu svobodného a otevřeného trhu, „sociální tržní hospodářství" je podřízeno efektivitě trhu (Smlouva o způsobu práce). Konkrétně Protokol o lidských právech má pouze deklarativní charakter. Tyto závazky jen potvrzují či dokonce rozvíjí dřívější privatizační a deregulační direktivy, zde několik nejnovějších příkladů. Směrnice 2001/12/CE (vlaková doprava), 2001/13/CE (doprava), 2002/39/CE (pošty), 2003/54 a 55/CE (elektřina a plyn). Evropské unii vděčíme rovněž za direktivy 2343/90CE a 2408/92/CE, které vyžadují privatizaci leteckých společností.

Smluvně zakotvená militarizace unie (čl. 13,2; 14,3 a 17,1 Lisabonské smlouvy)

O vizích ČSSD a parních válcích (Blisty, 1.6.2009)

Komentáře