Zodpovědnost spotřebitele

Podrobnosti

Z domova / Politika|

27. březen 2010|

Ladislav Zelinka|

7809 x

V tomto článku mám v úmyslu psát o něčem, co se týká nás všech a co je zároveň způsobem, jakým můžeme ovlivňovat to, o čem si myslíme, že na to nemáme vliv. Ve skutečnosti se jedná o mocný nástroj utváření podoby trhu a ekonomiky a tím i nepřímo společnosti. Týká se to nakupování a spotřebitelských preferencí.

Každá utracená koruna (Euro) a každý námi zakoupený výrobek je podporou dodavatele tohoto výrobku a naším vyjádřením souhlasu s tím, jak, za jakých podmínek a kým byl výrobek vyroben a dodán. Jeho cena v sobě bude pravděpodobně zahrnovat mzdy zaměstnancům podílejích se na jeho produkci, cenu surovin, zisky podnikatele a další výdaje, např. za dopravu. Jsou zde ale další ceny a náklady, které mohou a nemusí být započítány.

Jedná se zejména o externality a ekologickou zátěž. Dále je zde jakási "sociální cena". Můžeme také uvažovat o etice a morálnosti spojené s vlivy a důsledky výroby onoho výrobku, která je těžko vyjádřitelná v penězích. Lze počítat i s něčím jako "národní cena" za dovážené výrobky jako formou nákladu příležitosti.

Jako spotřebitelé bychom měli při nakupování mít na mysli, komu prospíváme zakoupením kterého produktu. Je rozdíl, jestli zaplatíme za dovážený výrobek velké nadnárodní společnosti nebo za místní produkt. Ačkoliv unifikovaný výrobek ze supermarketu může být oproti domácímu z malovýroby díky dotacím nebo jiným praktikám levnější, v souhrnu bude oklikou přes národní produkt, mzdy a celou ekonomiku pro stát a tedy i pro jeho spotřebitele výhodnější podpořit domácí průmysl. Každá koruna zaplacená českému (slovenskému) výrobci se odrazí v platech jeho zaměstnanců a jejich spotřebě a zůstane tedy doma. Takto zaplacená koruna či Euro podpoří domácí produkci, zvýší zaměstnanost a životní úroveň. Naopak platba zahraničnímu producentu představuje odčerpání určitého množství měny z domácího koloběhu a tím i ztrátu všech potenciálních možností uplatnění oné částky v domácí ekonomice.

Jedná se zde tedy o dva zájmy: ekonomický a morální.

Z krátkozrakého ekonomického pohledu je nejlepší kupovat nejlevnější zboží a nezabývat se dalšími okolnostmi. Z ekonomického pohledu s větším nadhledem se bude ukazovat jako vhodnější nakupovat domácí zboží, pokud ono zboží lze vyrobit doma. Každý nákup zahraničního zboží, které mohlo být vyrobeno domácími výrobci, představuje zmíněnou "národní cenu", již zaplatí dovážející stát jako náklad příležitosti, že zboží nebylo vyrobeno v něm, navíc náklad multiplikovaný s tím, že každá koruna (Euro) utracené za domácí zboží vytváří v určité míře další koruny (Eura).

Morální hledisko se vztahuje jak na domácí tak zahraniční firmy. Nejde zde již o výhodnost nebo nevýhodnost nákupu, ale jsou zde ve hře neekonomické (ale i ekonomické v širším rámci) faktory. Spotřebitelé by měli z morálních důvodů bojkotovat zboží vyrobené prací vykonávanou za nelidských podmínek, prací neadekvátně odměněnou mzdou, za zboží vyrobené procesem znečišťujícím životní prostředí a vytvořené za dalších podmínek provázených vykořisťováním lidí nebo přírody.

Ideální spotřebitel (ve svém vlastním zájmu) by měl mít maximum informací o firmách nabízejích zboží, o jejich vlastnících a poměrech v nich. Ideální spotřebitel z hlediska velkých nadnárodních korporací je člověk, který slepě koupí nejsnáze dostupný produkt, nejlépe na který je vydatná reklama.

Uvážlivější nakupující zváží cestu třeba i ke vzdálenějšímu obchodu se zbožím, u kterého má jistotu, že jeho zakoupením podopří takového producenta, který neporušuje morální a lidské zásady, a jehož výrobek je ekologicky šetrný. Každá koruna zaplacená navíc za poctivý produkt je investicí do zdravých ekonomických vztahů, lidského potenciálu a životního prostředí. V případě opačného nákupu takový člověk sdílí kolektivní zodpovědnost za toho, koho svým nákupem podpořil. Levnější výrobek (například z Číny) může být levnějším právě kvůli nezapočítání (ekologických) externalit vzniklých při výrobě a vykořisťováním zaměstnanců. Nákup takového zboží by neměl být podporován.

Spotřebitelé, ač se jí snaží zříci a vyhýbat, mají zodpovědnost za to, co kupují. Obrovská množství financí jsou každodenně nasměrovávána směrem, který spotřebitelé vytyčí svými preferencemi. Tyto stamiliardy peněz mohou jít do kapes  zahraničních korporací, nebo našich zemědělců a řemeslníků. V případě extrémní ignorace spotřebitelů bychom mohli dojít do stavu, kdy by převážná část zboží byla dovážena a národní výroba a zemědělství by se nedokázaly uživit a postupně by zanikly. Třebaže by pulty supermarketů byly přeplněny zbožím, venkov by zpustl a s ním i celá země. Je v národním zájmu podporovat vlastní produkci, neboť tím přilepšujeme sami sobě. Dražší může někdy znamenat výhodnější. V globálním měřítku se peníze "ulité" za ekologické náklady projeví zhoršením životního prostředí. Podporujme tedy sami sebe, ať už jsme Češi nebo Slováci a buďme zodpovědní.

 

Komentáře