Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Ruská Katyň

  • karaganov
Zajímavou ukázku myšlení současných ruských elit představuje sloupek Sergeje Karaganova uveřejněný v revui Rusko v globální politice. Autor, děkan moskevské univerzity a předseda významné zahraničně-politické komise, v něm dává do souvislosti absenci vlastenectví, způsobenou nedůvěrou občana ve stát po hrůzných zkušenostech 20. století, s jím pozorovaným úpadkem ruské společnosti.

Několik událostí z poslední doby mě přivedlo k zamyšlení nad problémem, který dle mého názoru velmi trápí současné Rusko: naše neschopnost přenést se přes, pro Rusko hrozivé, 20. století. V květnu jsme slavili výročí „Velkého Vítězství". Jde o jedno z mála, na které můžeme být absolutně hrdi. Slavnosti předcházely zvláštní diskuse o tom, zda by nad moskevskými ulicemi měly v den „D" viset portréty Stalina. Celé to vypadalo buď jako nepěkný žert, nebo značně sofistikovaná PR kampaň. Naše země zároveň pokorně uznala odpovědnost za katyňský masakr a vyjádřila svou účast s polským lidem.

Přesto si stále nejsme schopni připustit, že celé Rusko je doslova poseto milióny bezejmenných obětí teroru 20. století. Režim, který toto dopustil, poškodil ruský smysl pro vlastenectví, které je základním pilířem každého národa. Stát zacházel s lidmi jako se zvířaty, přinesl jim bídu a pokoření. Lidé vzhledem k tomu vnímali stát přesně, jak si zasluhoval.

Tento fakt byl hlavním důvodem zhroucení Sovětského svazu.  S postupem let si stále více uvědomuji, že jde také o jeden z hlavních důvodů současného úpadku morálky a bezprecedentní úrovně korupce a zlodějství. Elity nejen skrytě (ale i otevřeně) pohrdají obyčejnými lidmi a toto platí i obráceně. Nikde není vidět důvod, proč bychom si měli vážit sami sebe. Přitom je jasné, že v Rusku je stále mnoho úctyhodných lidí. Jsem si jist, že já i každý čtenář zná hned několik takových. Ale k naší škodě to nejsou oni, kdo vytváří obraz dnešního Ruska. K naší škodě jich je čím dál míň. Někteří z nich to navíc vzdají a raději volí odchod do ciziny, popř. splynou s davem.

Kořeny tohoto problému hledejme v naší historii.

V tomhle krátkém článku se zaměřím pouze na jednu konkrétní věc a tou je odkaz sovětského socialismu neboli stalinismu.

V průběhu minulého roku odsoudili období stalinismu jak premiér, tak president této země. Přesto stále nejsme schopni kompletně opustit tento odkaz a litovat násilí spáchaného na našem národě našimi předky. Říkají, že by člověk neměl zraňovat city veteránů. Toto je zcela zbabělý a intelektuálně chabý argument. Znamená, že se nebudeme nikdy schopni upřímně podívat na naší historii, protože ten samý postoj „nedotknutelnosti" bude muset být aplikován na Chruščovovy a Brežněvovy spolustraníky, pamětníky přelomových devadesátých let a následného období nekontrolovatelné korupce atd..

Jsou slyšet hlasy, že by člověk neměl vytvářet půdu pro rusofobní nálady ve světě. Ale ony existují bez ohledu na naše konání. Rusko je rozlehlá země s komplikovanou historií. Mnoho zemí (lidí) v důsledku naší moci v minulosti trpělo. Anti-ruský sentiment je silný kvůli naší neschopnosti poctivě se rozejít s těmi nejhoršími částmi historie.

Jestliže nedokážeme řádně uctít památku obětí stalinismu a nepřiznáme si vinu na těchto zločinech, zůstaneme pouhými následovníky té horší části našeho národa: následovníky katů, zrádců a donašečů.

Historikové stále nemají jasno v počtech obětí stalinského teroru, jedno je však dle mého názoru jisté: režim cíleně (z)likvidoval pracovité a poctivé lidi. S hořkostí vzpomínáme na padlé během druhé světové války, zapomínáme ale na lidi, kteří nemohli bojovat se svými bratry, protože byly zajatci pracovních táborů. Kácením dřeva, těžbou hornin a výstavbou infrastruktury kovali zbraň k Vítězství. K získání naší sebeúcty musíme nejen zpětně rehabilitovat tyto lidi, ale zároveň uznat naši vinu na jejich osudech a přiznat jim stejnou míru úcty a pokory, která po právu náleží sovětským vojákům.

Jednou z nejjednodušších věcí by bylo vztyčit pomník polozapomenutým obětem stalinismu. Vedle monumentů věnovaným padlým vojákům vzdát stejný hold lidem, kteří „stáli vzadu". Bok po boku s tímto nápadem by mohlo vzniknout nové vlastenecké hnutí (v originále:  „Young Communist League or the Young Pioneer Organization"), které by pátralo po identitě obětí. Toto hnutí by mohlo spojit lidi z celého prostoru bývalého Sovětského svazu.

Ulice našich provinčních měst by měly být pojmenovány po těch, kteří patřili k tomu nejlepšímu z našeho národa a které jsme sami zničili v průběhu 20. století.  Toto století bylo zcela jistě neštěstím pro Rusko. Musíme to pochopit, jen tak to dokážeme překonat.

Neberte to jako volání k návratu do minulosti, ale naopak požadavek k jasnému distanci od ní. Jen tak můžeme znovunabýt to, co v minulosti patřilo v ruském národě k tomu nejlepšímu.

 

Zdroj:

Russia in Global Affairs: A Russian Katyn

 

Převzato z Eastbound.cz

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře