Čína má vlastní naleziště plynu, která také intenzívně využívá. V roce 2017 se v ČLR vytěžilo více než 147 milionů krychlových metrů plynu, což oproti roku 2016 představuje nárůst o 8,5 procent. Ale toto množství čínské energetice zdaleka nestačí a značné objemy plynu je třeba nakupovat v zahraničí.
Stavba plynovodu je ovšem složitá a nákladná věc, která může být navíc znesnadněna přírodním reliéfem. Navíc může být již postavený plynovod poškozen či zničen přírodní katastrofou, diverzní akcí nebo může být jeho funkce ohrožena v důsledku zhoršení vztahů mezi zeměmi, po jejichž území vede.
Tak například v současné době dostává Čína pomocí plynovodu plyn z Kazachstánu, Uzbekistánu, Turkmenistánu a Myanmaru (Barmy). Bez ohledu na přátelské vztahy s těmito zeměmi si Čína nemůže být naprosto jistá bezpečností dodávek. Ve všech uvedených státech existují určité teroristické hrozby spojené s činností různých extrémistických organizací.
Z tohoto pohledu se jako podstatně bezpečnější jeví právě stavěný ruský plynovod Síla Sibiře, kterým bude dopravován plyn z Ruska do Číny a dalších států Asie a Tichooceánského regionu. Jeho provoz však nebude zahájen dříve než v roce 2019.
V zájmu zajištění energetické bezpečnosti tak velkého dovozce, jakým je Čína, je výhodné nakupovat plyn nejenom v různých zemích, ale také v různé podobě. Výrazně se proto zvýšil zájem ČLR o zkapalněný zemní plyn (LNG), který je dopravován po moři speciálními tankery. Takový způsob dopravy plynu je dražší než doprava plynovodem, ale má i své výhody. Tou hlavní je právě možnost obejít se bez plynovodu.V roce 2017 Čína dovezla více než 94 miliard krychlových metrů plynu, přičemž poprvé připadlo víc než polovina z tohoto množství (kolem 54 miliard krychlových metrů) na LNG. Podle objemu importovaného LNG tak ČLR v roce 2017 předběhla Korejskou republiku a po Japonsku se stala druhým největším importérem LNG na světě.
Očekává se, že v nejbližších letech bude Čína import LNG dále navyšovat. Další velcí spotřebitelé tohoto zdroje energie – Japonsko, Korejská republika a Tchaj-wan – svůj dovoz LNG během loňského roku také navýšily. Lze tedy předpokládat, že poptávka po LNG v nejbližších letech dále poroste a že všichni jeho dodavatelé jej mohou směle nabízet na světových trzích bez obav ze snížení jeho ceny.
Za dané situace nebude ani jeden dodavatel LNG do Číny a dalších uvedených zemí „nadbytečný“.
Dnes Čína značnou část LNG nakupuje v Austrálii, v Kataru a v Malajsii. Výrobou a prodejem LNG by se rády zabývaly i Spojené státy a jejich hlavními cílovými státy by se také mohly stát země Asie a Tichooceánského regionu (dále jen ATR).
Z celé řady důvodů se ale experti domnívají, že nejlepší perspektivu na čínském trhu má LNG z Ruska.
Přechod Číny na zemní plyn se časově shoduje s realizací ruského projektu Jamal LNG, řešícího těžbu, zkapalňování a prodej zemního plynu v Jižně-Tambejském ložisku plynokondenzátu (v Jamalsko-něneckém autonomním okruhu RF). Hlavním akcionářem Jamal LNG je ruská plynařská společnost Novatek, která však v roce 2014 postoupila 20 procent akcií Čínské národní ropné a plynárenské společnosti. Dalších 9,9 procent akcií nakoupil v roce 2015 čínský Fond Hedvábné stezky.