UTAJOVANÁ PRAVDA - ZAPOVĚZENÉ POZNÁNÍ (18)

Naučil jsem se, že musíme fungovat na více úrovních vědomí naráz. Tímto způsobem fungují delfíni ... mohou „spát" a zároveň mít jednu část mozku, která je bdělá. To je vědecky dokázáno. Delfíni fungují na několika úrovních a v několika dimenzích současně. I lidé to mohou dokázat. Během toho období byla jedna moje část bdělá, i když jsem spal. Například hned poté, co byl koncem roku 1992 zvolen za prezidenta Bill Clinton, navštívil jsem ho na astrální rovině na Goverrnor Mansion v arkansaském Little Rock a diskutoval jsem s ním o těchto poznatcích. Takováto setkání probíhala během celého jeho funkčního období. Docházelo ke schůzkám na astrální rovině a ke sdílení poznatků. O pár let později mi jeden dobrý přítel Billa Clintona řekl, že prezident byl v dobrém kontaktu s touto vnitřní spirituální rovinou a byl schopen se tímto způsobem setkávat. Tímto způsobem jsem se rutinně a po mnoho let setkával s lidmi. Pokud překročíme své ego, strach a předsudky, pak jsme toho schopni a můžeme se spirituálně napojit na druhé lidi.

Neznamená to však, že ti, se kterými se setkáme - ať už tváří v tvář na fyzické úrovni či prostřednictvím těch jiných, mimoprostorových způsobů vědomí - vždy zareagují kladně. V případě Billa Clintona bylo jasné, že velmi stojí o to, aby k celé té věci došlo, ale neměl odvahu to udělat. Jeho odkaz je z větší části ztracen, protože to byla jeho zodpovědnost. On byl první prezident po skončení studené války s celým funkčním obdobím, ve kterém to mohl udělal. Tu výzvu však nepřijal. Zhruba v roce 1995 jsem pracoval na tom, aby se všichni dozvěděli, že jsem se setkal s ředitelem CIA. V té době již nebyl v úřadě. Při své návštěvě přátel v Santa Barbaře jsem měl interview pro jeden hlavní newyorský deník, ve kterém jsem informoval o svých brífincích pro Bílý dům a ředitele CIA ohledně UFO. Přesně v den, kdy se měl tento článek objevit v novinách, vyrukovala Linda Trippová se svým příběhem o Monice Lewinské. Nebyla to nehoda ani náhoda. Tento příběh vytlačil z hledáčku médií všechno ostatní. Dalších několik let, sedm dní v týdnu, hodinu po hodině nebylo možné na celém světě slyšet o ničem jiném než o orálním sexu! Jaká pitomost!

Nejdůležitější zpráva: nejlepší afrodiziakum je moc. A mocní muži mají aférky. A představte si! Ženatí muži občas o svých milostných románcích lžou. No jejda! A na tom založit obžalobu týkající se zbavení prezidentského úřadu?! Dejte s tím pokoj! Hillary Clintonová měla pravdu, že to bylo spiknutí, jak zavraždit Billa Clintona pošpiněním charakteru místo kulky do hlavy. Měla naprostou pravdu - tato aféra s tím vším skoncovala.

V         polovině devadesátých let jsem došel k závěru, že se prezident Spojených států nebude plést do problematiky UFO, a že pokud by se v tom chtěl nějak víc šťourat, byl by to konec jeho prezidentování.

V         té době jsem se setkal s dobrým přítelem prezidenta Cartera, který mi řekl, že se Carter již ve svých prvních dnech v tomto úřadu pokoušel dostat ke všem tajným materiálům týkajícím se UFO. Carter kdysi, když byl ještě guvernér, viděl UFO v Georgii, a my máme jeho oficiální zprávu. Takže se Carter snažil získat nějaké informace od tehdejšího ředitele CIA - George Bushe, otce nynějšího prezidenta. Bush mu však řekl, že mu tyto informace nemůže poskytnout, že musí hledat někde jinde! Později, když Carter celou věc tlačil dál, navštívil ho nějaký chlápek, který mu řekl: „Pane, pokud byste rád dokončil svoje první prezidentské období, tak držte ten svůj zatracený jazyk za zuby a nepouštějte si ohledně těch záležitostí s UFO hubu na špacír!" Tento blízký Carterův přítel a znalec poměrů mi řekl, že jak prezident, tak pravděpodobně i jeho rodina byli přímo zastrašováni.

Z různých zdrojů, včetně některých svědků z projektu Disclosure, víme, že Jimmy Carter chtěl, aby Bílý dům prostudoval problematiku UFO, a že to chtěl udělat pomocí SRI (Stannford Research Institute). Lidé z tajných projektů v Pentagonu pak SRÍ oznámily, že se postarají o to, aby SRI přišel o všechny kontakty, pokud bude dál pracovat na požadavku prezidenta Cartera a Bílého domu a šťourat v problematice UFO. Tímto způsobem byla celá záležitost pohřbena. Je to dlouhodobý vzorec - který se táhne zpět přinejmenším až k Eisenhowerovi - o tom, jak jsou zastrašováni prezidenti Spojených států - v případě Jacka Kennedyho došlo rovnou k vraždě. Jiným bylo suše řečeno, že pokud se budou zabývat problematikou UFO, bude v ohrožení jak jejich úřad, tak jejich život. Takový je tedy zdroj všech kosmických gilotin, mezi kterými se pohybuji od roku 1992 až do dneška.

Bill Clinton neměl odvahu to udělat. Já se však zcela upřímně domnívám, že to udělat měl. Copak naše veřejnost neočekává, že naši vůdci budou ochotni učinit potřebné kroky bez ohledu na své osobní ambice a svou osobní bezpečnost? Většina politiků nemá odvahu. Máme slabou a bezpáteřní vládnoucí vrstvu, která je zkažena penězi, mocí a sobeckými ambicemi. A dokonce i když se o těchto věcech dozví pravdu, nemají srdce ani houževnatost potřebnou k dělání správných věcí ve jménu Země, pozemšťanů či ani občanů Spojených států.

V letech 1994 až 1997, kdy jsme dál zpracovali celý ten systému, jsem došel k rozhodnutí, že je velmi potřebné, abychom se dostali k zákonodárným orgánům světa. Pokud je prezident jako jedinec příliš vyděšen a příliš zastrašen, než aby jednal, a okruhu jeho nejbližších spolupracovníků je odpírán přístup k informacím, pak je další na řadě kongres. To, že je mnoha hlavním úředníkům odpírán přístup, bylo jasné, a jediná věc, která to mohla oficiálně změnit, bylo otevřené projednávání v kongresu.

I další nejdůležitější vládní úředníci byli mimo hru: kosmonaut Gordon Cooper mi osobně řekl, že se ministr obrany Cohen dozvěděl, že v padesátých letech tým Gordona Coopera natáčel na kameru přistání UFO na vyschlém dně jezera poblíž Edwardovy vojenské letecké základny. Cohen se pokusil získat přístup k těmto informacím, ale bylo mu to odepřeno. Cohen znal data a podrobnosti ohledně toho přistání i filmování - ale přesto jako ministr obrany nedokázal získat přístup k tomu filmu nebo jiným záznamům!

Ták jsme se setkávali s mnoha členy kongresu, včetně člena senátní komise pro tajné bezpečnostní služby, senátora Dick Bryana z Nevady - s bydlištěm v Oblasti 51 - a dalšími lidmi v klíčových pozicích. Když jsme tvořili naši síť, zjistili jsme, že jsme s to se osobně setkat s mnoha klíčovými kongresmany. Předkládali jsme jim své důkazy a žádali je: „Prosím, podpořte veřejné slyšení všech těchto top-secret svědků, kteří se s námi podělí o pravdu v přítomnosti komise kongresu a hlavních světových médií."

Takřka pravidlem bylo, že všichni z nich si přáli dozvědět se pravdu, ale nikdo nebyl ochoten jednat. Nikdy nezapomenu na to, jak mě jednou vyzvedlo jedno z těch malých golfových vozítek na letišti McCarran v Las Vegas. Bylo to někdy v polovině devadesátých let. Právě jsem přiletěl, abych se setkal se senátorem Bryanem z Nevady. Dojeli jsme k něčemu, co vypadalo jako místnost uklizečů s neoznačenými dveřmi. Když jsem však vstoupil dovnitř, zjistil jsem, že se nacházím v nádherném konferenčním sále, který se používá pro tyto VIP setkání na letišti! Byl jsem uveden dovnitř a za chvíli přišel i senátor. Strávili jsme spolu zhruba hodinu.

Senátor Bryan měl s sebou svého pobočníka, který seděl na gauči. Senátor a já a můj doprovod jsme seděli u konferenčního stolu. Myslím, že ten pobočník předem vůbec netušil, kvůli čemu jsme se setkali! Senátor se zeptal: „A s kým jste se již setkali? "Já na to: „S ředitelem CIA, s osobou z hlavního štábu a s..." Viděl jsem, jak pobočníkovi spadl dokument, který si ledabyle četl. Vypadal, jako by právě dostal ránu do nosu.

V průběhu schůzky mi senátor řekl, že nepochybuje o tom, že tyto věci jsou pravdivé a že se stále dějí, ale že jemu nikdy nebyl povolen přístup k těmto informacím. To vyšlo z úst jednoho z předsedů senátní komise pro tajné služby! Nato jsem řekl: „Víte, my zoufale potřebujeme někoho, jako jste vy, kdo by podpořil otevřené projednávání celé té věci, něco jako provedl Herald Ford na konci šedesátých let..."

Jakmile jsem to vyslovil, se senátorem se stala změna. Zatímco do té doby byl nanejvýš angažovaný, nyní začal být pasivně opatrný. Řekl: „Vy už jste se setkali s tolika mocnými lidmi. Proč nezasáhne prezident?" Já na to: „Myslím, že vy musíte vědět, proč to prezident neudělá. Je to skutečné velké sousto!" On řekl: „No, ale já jsem pouze senátor!" Já na to: „No, a já jsem jen doktor!"

„Vy jste přísahal, že budete ctít a bránit ústavu Spojených států, a já vám předkládám důkazy, že ústava Spojených států je pošlapávána, že si někdo nezákonně přisvojuje prezidentovy pravomoci, že senát byl odkopnut stranou a že ty nejdůležitější technologie a informace v dějinách lidské rasy spadly do rukou ničemné nelegální skupiny. Pokud toto nevyžaduje vyšetřování v kongresu, tak co už pak?!" Chvíli apaticky seděl a pak oznámil: „Nevím, jestli to mohu udělat. Ale mluvili jste již s Johnem Warnerem ze složky ozbrojených sil?" Musel jsem se vší silou nutit k trpělivosti: „Pane, nyní mluvím s vámi!" Pokoušel jsem se, aby neuhýbal od tématu. Bylo však jasné, že senátor Bryan je vyděšen myšlenkou, že by se měl v té věci angažovat.

Podobně dopadlo mnoho našich dalších schůzek s mnoha členy kongresu, senátu, ze složky výkonné moci, z armády, z OSN a mnoha dalšími ... nikdo nepodnikl žádnou akci. Nakonec mě pozvala jedna skupina, abych měl přednášku na půdě OSN. Název mé řeči zněl „Základy meziplanetárního míru". Pokud se podíváte na dokumenty v mé první knize, najdete kapitolu s tímto názvem. Tyto přednášky byly psané na papíře, protože jsem byl požádán, abych OSN předal svou prezentaci. Většina lidí si neuvědomuje, že takřka všechno, co jsem napsal, byla reakce na žádost nějaké skupiny, která se chtěla dozvědět pravdu. Tento typ procesu byl jakýmsi katalyzátorem pro vznik mých dřívějších knih.

Na svůj mítink v OSN jsem vzal jednu ze svých dcer, které tehdy bylo dvanáct let. Dorazili jsme k hlavnímu vchodu, kterým vstupují všechny návštěvy. Když jsme čekali v řadě na bezpečnostní prohlídku, náhle jsem v hale zaslechl nějaký vzrušený ruch. Rozhlédl jsem se a uviděl jsem ženu generálního tajemníka OSN a šéfa protokolu a bezpečnosti s celou svitou, kteří na mě mávali, abych šel k nim. Tak jsem zamířil rovnou k nim a oni otevřeli zábranu z provazu a nechali mě projít kolem ochranky. Vyměnili jsme si pozdravy a paní Butrus-Ghálíová mě vzala za levou paži, svou dceru jsem držel pravou rukou. Celý tento velký průvod kráčel hlavní halou budovy OSN. V jednom okamžiku se ke mně obrátila paní Butrus-Ghálíová a zeptala se mě: „Tak kdy to bude venku?" Zeptal jsem se: „Co máte na mysli?" Ona řekla: „Kdy se rozlétne do světa ta informace, že nejsme na světě sami..." Já na to: „Ach, Leah, vy a váš manžel jste v čele světa! Vy jste v čele OSN! Já jsem jen vesnický doktor ze Severní Karoliny." A ona řekla: „Ach ne. Pro Butruse je to příliš nebezpečné. Zavraždí ho!"

Pro sebe jsem si pomyslel: „A kdo jsem já? Já jsem kus sekané?" Samozřejmě, že odpověď zní ano. Přesné to jsem. Obyčejný pěšák, terč pro kulky - taková je pravda. V těchto kruzích jsem někým, kdo je snadno nahraditelný - to mi bylo jasně dáváno najevo už v roce 1992 a trvá to do dneška.

Tak jsem řekl: „Víte, Leah, já můžu dělat jen to, co dělám." Patřila mezi nejmocnější ženy, které jsem kdy potkal. Účastnila se mnoha akcí a byla velmi duchovní s obrovským vhledem.

Požadovali jsme, aby se dlouho očekávané události projektu Disclosure odehrály na půdě OSN. Souhlasili s tím. Ale v době, kdy došlo k této dohodě, byl Butrus-Ghálí odvolán. Normálně má jeden tajemník OSN k dispozici dvě volební období. Tento měl pouze jedno. Byla citována řada důvodů, proč bylo nutné se ho zbavit, Stejně tak byl odstraněn i Kurt Waldheim. Jak se ukázalo, Kurt Waldheim podporoval vytvoření Úřadu pro vesmírné záležitosti, který skutečně při OSN existuje, a jeho přesunutí z New Yorku do Evropy, kde by mohl účinně plnit svoji funkci. Kvůli tomu ho odstranili - vynesli na povrch jeho údajnou nacistickou minulost. 1 Butrus-Ghálí si chtěl na tyto UFO záležitosti posvítit, tak ho zničili.

Pak přišel na scénu Kofi Annan. Jeden z hlavních pobočníků Kofi Annana - Korejec, který byl nejvýše postaveným korejským úředním v OSN - nás kontaktoval. Řekl: „OSN souhlasí s tím, že vám propůjčí největší sál v OSN, abyste mohli během konference shromáždit a vyslechnout ty hlavní vojenské a vládní svědky věcí týkajících se UFO." Tak zněla dohoda.

O pár týdnů později mi však ten velvyslanec zavolal a řekl."Již nikdy mi nevolejte do budovy OSN. Tady máte číslo ke mně domů." Začalo ho to zajímat, protože mu přišly informace o velmi zajímavých UFO událostech, které se tehdy děly v Koreji. Byl jsem šokován. „O čem to mluvíte?" Odpověděl: „No, pamatuji si, že jsme se dohodli, že pro vás uspořádáme tu konferenci. K tomu však již nedojde. Generálního tajemníka navštívili nějací lidé a ukázali mu jakési dokumenty, které ho tak vyděsily, že s tím už nechce mít nic společného." Bylo mi řečeno, že OSN je takřka na mizině, takže může zcela zbankrotovat a být zrušena! Takže ti tajní agenti a mezinárodní skupina ničemů vyděsili špičky OSN a zaseli mezi ně strach.

Spousta okamžiků mého života byla naprosto úžasná, ale vše, co mělo co do činění se stínovou vládou, bylo velmi deprimující. Někdy tak deprimující, že jsem měl chuť to všechno se vším všudy pověsit na hřebík. Například jednou jsem se v Kalifornii setkal s hrstkou špionů, kteří byli ve spojení s vojenskou leteckou základnou v Sacramentu. Byly to krušné okamžiky a já jsem si sám pro sebe řekl: „Tak teď si někam zajdu, dám si něco k pití a budu mlčet."

Jeden muž, kterému budu říkat George, si přisedl k mému stolu a začal mluvit. Neměl jsem na řeči chuť, ale on byl v hovorné náladě, takže se zeptal: „Co děláte tady ve městě?"

„Jsem si zcela jistý, že to nechcete vědět," opáčil jsem.

„No ... ale ... vlastně chci," řekl George a rozlouskl burák.

„Měl jsem tu schůzku s jistými lidmi," odpověděl jsem.

„A co vlastně děláte?" zeptal se.

„Pracuji jako doktor na pohotovosti, ale to s tím nemá co dělat," zněla odpověď.

„Tak proč jste sem přijel?" vyzvídal dál.

Já na to: „Budete toho litovat, ale já vám to řeknu." A pak jsem začal vylévat vše, co jsem měl na mysli, na jeho ubohou duši. Řekl jsem mu všechno, co říkám vám, a ještě víc. Řekl jsem mu jméno každého agenta, každé korporace, všech, kdo byli zavražděni, jaká klika zabila Jacka Kennedyho, kdo je součástí té buňky, se kterou jsem se setkal - skutečně jsem mu řekl všechno to svinstvo. Cítil jsem se skutečně skvěle, že jsem mohl někomu říct to všechno, co mě tížilo na duši, ale on vypadal, jako by ho přejel nákladní vlak. Nakonec jsem řekl. „Varoval jsem vás, že to nebudete chtít slyšet."

George se zeptal: „Jak je, pro všechno na světě, možné, že mi to všechno můžete vyprávět?" Odpověděl jsem: „Protože nejsem nikdo. Nemám žádné bezpečnostní prověrky." Zaujalo ho to, tak mi položil další otázku: „Jak je možné, že to všechno víte?" Odpověděl jsem: „To už vůbec nebudete chtít vědět."

V jistém smyslu bylo toto náhodné setkání velmi legrační. „Dovolte mi vám koupit pivo," řekl jsem mu. „Bylo to pro mě velmi terapeutické."

Zeptal se: „A co když zavolám Danovi Ratherovi do televize a všechno mu to vyklopím?" Opáčil jsem: „Skutečně si myslíte, že by vám to ti bezpáteřní šejdíři ze CBS dali do zpravodajství?"

„Hodně štěstí," řekl jsem. „Z osobní zkušenosti vím, že Mike Wallace z pořadu, 60 minut dostal do ruky nezvratný důkaz o tom o všem ... je to už pár let. Bob Schwartz, který byl ve výboru Time-Life a byl uznávaný novinář a přítel Mike Wallaceho, mu jednou dal originální dokumenty skupiny MJ-12. Wallace přísahal, že to všechno zveřejní - ale pak to někdo dal k ledu a on neměl odvahu s tím příběhem vyjít ven a přimět k rezignaci ty spiklenecké svině ze CBS."

„Takže na koho se obrátíte, až to všechno budete chtít zveřejnit?"

„Chováme se, jako bychom měli svobodný tisk, ale už celá desetiletí to není pravda," řekl jsem.

Na jaře a v létě 1994 jsem začal kontaktovat nějaké lidi, kteří byli zapleteni do zámořských operací týkajících se UFO. A jedním z nich byl S.A., korunní princ.

Jeden z jeho přátel, kterého zajímalo to, co děláme, a byl nám velmi nápomocen, navrhl, abych si s ním promluvil, protože cítil, že bychom se mohli dát dohromady. Princ S.A. byl též přítelem Laurance Rockefellera, a jak se ukázalo, byl vtažen do stínové operační buňky plukovníka M. K., generála T. E. a W. B zde ve Spojených státech.

Poté, co jsme si promluvili po telefonu, jsem od prince S. A. obdržel i osobní dopis, ve kterém stálo: „Domnívám se, že to, co děláte, je velmi vznešené. Nicméně nevěřím, že vám bude umožněno to dělat. Potřebuji si s vámi o tom promluvit." Nechtěl o tom mluvit po telefonu. Chtěl osobní setkání.

Tak jsme se setkali v červenci roku 1994. Byl právě v New Yorku a pobýval v hotelu Four Seasons Pierre Hotel, který je na Páté avenue poblíž Central Parku, nedaleko do domova Laurance Rockefellera. Tak jsem se vypravil do New Yorku s jednou ze svých dcer.

Chápejte, své dcery jsem bral všude. Měli jsme něco, čemu jsme říkali „schůzky s tátou". Můj život byl tím, čím byl, potřeboval jsem je do toho vtáhnout. Bylo nádherné trávit čas s jednou z nich, tak proto jsme podnikali tyto zvláštní výlety.

Tak jsme tedy zašli do hotelu, abychom se setkali s princem. Byl velmi elegantní, zdvořilý a přátelský. Zatímco si moje dcerka tiše hrála v koutě, měli jsme soukromý rozhovor ohledně celé té UFO záležitosti.

Za nějakou dobu jsme se konečně dostali k tomu, co mi chtěl sdělit, ale nechtěl to ani napsat v dopise, ani říct po telefonu. Princ řekl: „Víte, nebude vám umožněno, abyste provedl to odhalení." Já na to: „Ach, a proč?" Odpověděl: „Nebude vám to umožněno, ale z jiného důvodu, než se domníváte." Po kratší pauze dodal: „Mimozemšťané vám to nedovolí." „Opravdu?" vypadlo ze mě.

Nakonec se ukázalo, že princův bratr byl unesen někým, o kom se domníval, že jsou to mimozemšťané. Ovšem princ nevěděl, že tento únos zinscenovala jedna tajná paravojenská skupina. Bylo to zkoumáno jedním výzkumníkem z NASA, se kterým jsem léta pracoval, ale který nevěděl, že já vím, že tento výzkumník z NASA je součástí stínové vlády a je eschatologickým fundamentalistickým křesťanem, který očekává konec světa. Ve světě UFO vystupuje jako objektivní vědec seriózně se zabývající fenoménem UFO, to však není jeho skutečná role. Tento konkrétní vědec z NASA mi řekl, že princův bratr byl unesen ze zámku ve vlastní zemi.

Co ten muž nevěděl, bylo, že já mám své zdroje uvnitř tajných paravojenských skupin, které provádějí únosy. Tento zdroj mi řekl: „Ano, samozřejmě, unesli jsme ho, aby konkrétně tato mocná rodina a bankovní impérium byly na jedné palubě s námi a naším programem boje proti mimozemšťanům." Princ mi řekl, že tito mimozemšťané jsou původcem všech konfliktů od doby Adama a Evy a že jsou to oni, kdo chtějí, aby jejich přítomnost byla tajena. Zeptal jsem se: „Skutečně? Proč se tedy podle vás objevují před zástupy svědků, navazují s námi kontakt, signalizují nám? Proč, když chtějí tajit svoji přítomnost, se ukazují nad světovými velkoměsty?" Nedokázal mi odpovědět. Řekl jsem mu: „Musím s vámi nesouhlasit. Myslím si, že jsou to právě jisté skupiny pozemšťanů z masa a kostí, které to všechno chtějí tutlat, protože odhalení by znamenalo konec celého centralizovaného systému moci, který tu existuje, všech fosilních paliv a celého paradigmatu antropocentrického náboženství."

Měli jsme upřímnou, ale zdvořilou výměnu názorů a pak jsme se shodli, že se neshodneme. Bylo jasné, že princ S. A. pohlíží na přítomnost mimozemšťanů jako na něco, čeho je třeba se bát a co je třeba nenávidět - a proto podporuje vojenské akce proti nim.

Nicméně v průběhu setkání mi řekl: „Prezident Bush (senior) to chtěl také udělat. Ke konci studené války jedna skupina, do které jsem patřil i já, Gorbačov, prezident Bush, generální tajemník OSN Perez de Cuellar, vymyslela plán, jak tuto informaci předložit veřejnosti." Bylo to v roce 1989. Princ pokračoval: „Ale jednoho dne, během pozdní noci plánovacího období v New Yorku se generální tajemník OSN Perez de Cuellar vracel ze schůze domů. Na pořadu schůze byl plán oznámení té věci s mimozemšťany, když tu se náhle objevilo UFO, zastavilo jeho kolonu vozidel a uneslo ho z jeho limuzíny! Vzali ho na palubu lodi a řekli mu, že pokud nezastaví tento plán na odhalení přítomnosti mimozemšťanů, bude každý ze zainteresovaných světových vůdců, včetně prezidenta Spojených států, unesen a odvlečen pryč ze Země, čímž bude celý proces zastaven!"

To je ten proslulý případ, ve kterém výzkumníci únosů mluví o únosu mezinárodně vysoce postavené osobnosti společně s civilními svědky, kteří byli okolo. Oni však neví, že já znám lidi z buňky, která má k dispozici reprodukce mimozemských korábů a systémy psychotronických zbraní, které byly spuštěny a provedly tento únos. Vlastně celou akci koordinoval jeden příbuzný toho neblaze proslulého rudovlasého seržanta z Roswellu, který byl hrozbou pro každého. Byl dosazen do funkce, ve které vypracovával detaily týkající se bezpečnosti generálního tajemníka a nainstaloval potřebnou elektroniku do kolony vozidel generálního tajemníka, takže té noci mohlo dojít k únosu hlavy OSN.

Cílem této operace bylo zastavení celého pokusu elity světových vůdců, včetně Gorbačova, o odhalení pravdy světu.

A princ S. A. se skutečně domníval, že se jednalo o únos provedený mimozemšťany, totéž si myslel i o únosu svého bratra. Nevěděl, že tyto únosy jsou paravojenskými operacemi, které provádějí lidé, kteří používají stroje připomínající UFO, na jejichž palubě dokonce jsou i bytosti, které vypadají jako mimozemšťané, ale ve skutečnost jsou to buď převlečení lidé, nebo lidmi vyrobení roboti.

Říká se tomu „divadýlko" a já mám dokumenty, které tyto operace popisují. Pocházejí od jednoho z těch zainteresovaných soukromých institutů, které simulují únosy prováděné mimozemšťany. Došlo to tak daleko, že se angažují v únosech světových vůdců a pokoušejí se je přimět, aby nenáviděli mimozemšťany a podporovali hvězdné války. Tak přesvědčují vůdce, aby udusili veškeré úsilí o zveřejnění těchto informací.