Mocný bůh z nitra hor - Václav Cílek o Uranu

Podrobnosti

Speciály CFP! / Svět kolem nás|

18. únor 2012|

Václav Cílek|

12187 x

Uranu je v Česku víc, než se dosud vytěžilo. Důlní firmy ale přicházejí a odcházejí - a poškozená příroda zůstává. Čeští vlastenci a historici čas od času řeší otázku, co daly naše země Evropě a lidstvu. Většina odpovědí se pohybuje v začarovaném kruhu

kolem vkladu české reformace, pedagogického působení J. A. Komenského, Mendelových genetických pokusů, českého skla či kontaktních čoček. Nabízí se však i přímočařejší odpověď - tím nejdůležitějším, co od nás pochází a co v globálním měřítku nejméně na jedno století zásadním způsobem ovlivnilo běh světa, byl uran!

 

Sláva českého uranu je však problematická hned z několika důvodů - jeho historie je spjata s Jáchymovem, což vždy bylo město spíš sudetské než nějak typicky české. Češi pak vždycky měli dojem, že chlubit se uranem je něco jako chlubit se výskytem endemické malárie, protože náš uran nebyl vždy pro mír, jeho dobývání je spojeno s utrpením tisíců vězňů komunistického režimu. Navíc jeho objevitelem byl Němec. 

Mezi světově skutečně významná data patří rok na konci baroka a počátku osvícenství - 1789, kdy významný pruský chemik Martin Heinrich Klaproth (1743-1817) objevil v jáchymovském smolinci neboli uraninitu, což je vlastně nejběžnější uranová ruda, nový prvek uran. Uvádí se, že jej nazval podle tehdy objevené planety Uranu, pravděpodobnější však je, že Klaproth, který měl jako všichni vzdělanci své doby hluboké klasické vzdělání a navíc se pohyboval v symbolickém prostředí syceném zednářskými představami o korespondencích planet a kovů, potřeboval k nové planetě nalézt odpovídající prvek, podobně jako zlato patřilo Slunci a stříbro Měsíci. Symbol zvolil dobře, protože bůh Uranos byl mocným králem hor, který uzavírá své neposlušné děti do nitra země, aby neškodily na povrchu. Nakonec je však přemožen, což možná jednou budeme interpretovat jako nahrazení jaderné energie alternativními zdroji. Vždyť i poslední z Uranových nástupců - Zeus -v sobě nese sluneční symboliku.

V jáchymovském smolinci později objevili manželé Curieovi další dva nové prvky - polonium a radium. Objev každého prvku je mimořádný a zde se na jedné lokalitě našly hned tři. Za největší světové vědecké události spjaté s českými zeměmi jsou obvykle považovány první dva Keplerovy zákony o oběhu planet, které byly promýšleny v domě na konci Karlova mostu, a Mendelovy brněnské pokusy, jež otevřely genetická studia. Na třetí místo bychom tedy nejspíš ten slavný, mocný a proklínaný český uran a vše, co s ním souvisí, dát měli. 

Na počátku byl Jáchymov.

V polovině 19. století v dnes neprávem zapomenutém Jáchymově fungovala továrna na uranová barviva pro sklárny. Stříbrné doly byly dávno vyčerpané a tak se horníci museli poohlédnout po dalších surovinách. Jasně žluté a zelené sklo si získalo velkou oblibu nejenom v Evropě, ale také v Persii a Indii. Počátkem 20. století se ze smolince začalo získávat také radium pro lékařské využití. Jáchymov představoval ze současného pohledu spíš malé ložisko, které poskytlo zhruba sedm tisíc tun uranu, ale v roce 1945 se ocitl v pozici jednoho z mála míst na světě, jež bylo prozkoumáno a připraveno k okamžité těžbě.

Uranovými lágry procházeli němečtí váleční zajatci i političtí vězni, a dokonce existoval plán na přesídlení zhruba padesáti tisíc Rusů, kteří by místo odsunutých Němců žili v uranem bohatém revíru Krušných hor a Slavkovského lesa. 

Druhým, o něco mladším významným revírem bylo příbramské uranové ložisko, jež poskytlo zhruba polovinu ze sto tisíc tun uranu, který byl u nás vytěžen. Nejmladší velkou ložiskovou oblastí se stal strážecký blok nedaleko Hamru na Jezeře. Na rozdíl od jiných českých ložisek se tu uran vyskytuje ve vlhkém, rozpadavém, šedém pískovci, mezi jeho drobnými zrny. Pískovec je propustný pro kapaliny, a tak se tu těžilo loužením za pomoci čtyř milionů tun různých kyselin, zejména kyseliny sírové. Její radioaktivní zbytky budeme z křídových pískovců čerpat dalších nejméně padesát let, takže zdánlivě nejlacinější způsob těžby se nám ještě notně prodraží.

V minulém režimu mířil veškerý český uran do Sovětského svazu. První sovětské jaderné bomby byly vyrobeny z  krušnohorského uranu těženého na obou stranách hranice a teprve později se uplatnila ložiska z Ferganské kotliny v sovětské Střední Asii. Zdá se, že v průběhu padesátých let minulého století se nám těžba ekonomicky vyplácela, ale za cenu teroru vůči vězňům. Později Sověti snižovali výkupní ceny uranové rudy a financování dalšího průzkumu se stále víc přesouvalo na českou stranu. Rovněž jsme platili výstavbu hornických sídlišť, a dokonce celých satelitních měst, jako byl Horní Slavkov, Ostrov nad Ohří či příbramská Zdaboř. V samotném uranovém průmyslu pracovalo až padesát tisíc lidí a další tisíce byly s hornickým provozem nějak provázány. Jediným dodnes těženým ložiskem je Rožná, kde jsou každým rokem ověřovány další, zpravidla malé zásoby, které nicméně neustále odsouvají uzavření dolu.

Celkové zásoby českého uranu se pohybují kolem 135 tisíc tun, ale většina z nich je nedokonale ověřená nebo z ekologických důvodů netěžitelná. Je to víc uranu, než kolik se na našem území vytěžilo od roku 1945. O nové těžbě se nejvíc uvažovalo na lokalitě Osečná-Kotel na Liberecku, ale pravděpodobně k ní nikdy nebo alespoň dlouhou dobu nedojde. Světové zásoby uranu v USA, Kanadě či Austrálii jsou zatím obrovské a nové jaderné elektrárny vznikají jen váhavě.

Hlavní důvody proti těžbě jsou však nejen obchodní a ekologické (zejména v severních Čechách hrozí znehodnocení vodních zdrojů), ale zejména lidské. Během posledních dvaceti let došlo k rozpadu hornické infrastruktury, která začíná hornickými učilišti a pokračuje přes opravny a vývojové dílny důlních strojů až k úpravnám rudy. Buď tedy trpělivě a za cenu velkých dotací vzkřísíme domácí tradici rudního hornictví a pak ještě svedeme vítěznou bitvu s místními iniciativami, což je nereálné, anebo ložisko prodáme zahraniční firmě, která vytěží uran, odejde a zanechá po sobě problémy. Za této situace je vhodné žádné ložisko neodepisovat, ale těžbu odsouvat dál do budoucnosti, kdy budou dokonalejší technologie a, doufejme, i legislativa. To se týká také českých ložisek zlata, kolem nichž opět začínají nenápadně kroužit zahraniční zájemci, a tak tomu bude dalších nejméně padesát let, protože zlatokopové se nikdy nevzdávají a strategická oddělení těžařských firem mají v popisu práce sledovat všechna vhodná ložiska. Dobře vědí o desítkách tun zlata skrytých v šumavském masivu u Kašperských Hor či v jílovském pásmu jižně od Prahy. My jsme na ně možná zapomněli, ale oni na nás ne.

Zlatý Johannesburg

Potíže s dopady důlní činnosti si můžeme ukázat na extrémním příkladu Johannesburgu. Místní média město označují za jihoafrický "Černobyl", protože pokud by došlo k jeho kontaminaci, bylo by nutné přesídlit mnohem více obyvatel než v černobylské zóně. Johannesburg byl původně zlatokopeckou osadou obklopenou doly. Město rostlo a pohlcovalo bývalé doly a haldy, které se rozkládají asi na čtyřech stech čtverečních kilometrech. Opuštěné doly se samy postupně zatápějí spodními vodami, jsou sice obrovské, ale i tak jejich hladina stoupá skoro o metr za rok. Jihoafrická zlatá ložiska přitom mají jeden velký problém - kromě zlata obsahují i malé množství uranu. Různými reakcemi, z nichž některé dokonce urychluje jistý druh bakterií, je uran loužen z horniny a dostává se do vody. Nabízí se tu podobné řešení jako v okolí Hamru na Jezeře: odčerpávat z obrovského zlatého pole radioaktivní vodu a uran izolovat. Těžařské firmy však dávno i se svými zisky odešly, některé zanikly, jiné se sloučily a všechny společně odmítají obrovské investice do sanace, která bude muset probíhat nejméně půl století.

Johannesburg v něčem připomíná Ostravu, v níž jsou staré doly a odvaly rozptýlené po celém městě. Radioaktivní kontaminace hrozí více než milionu Jihoafričanů. 

Uran a těžba břidličného plynu 

Podle dostupných údajů stará česká ložiska uranu své okolí nyní neohrožují, situace je stabilizovaná a v Rožné, kde se stále těží, funguje moderní čistírna vod. Největší české riziko radioaktivní kontaminace je však vázáno na staré úpravny uranových rud. Uran se navíc uvolňuje pozvolna, a tak musíme být dalších sto let, se kterými na začátku těžby nikdo nepočítal, velice opatrní a průběžně sledovat radioaktivitu prostředí.

Uran z českých ložisek skrývá také jedno akutní nebezpečí, jež souvisí s plánovanou těžbou břidličného nebo uhelného plynu. V tmavých břidlicích s vysokým obsahem organických látek, které se vyskytují na různých místech Česka, geologové zhruba před padesáti lety intenzivně hledali měď, uran a další prvky. Pravidelně nacházeli jejich zvýšené koncentrace, ale na rozdíl třeba od Polska nikdy neobjevili natolik bohaté polohy, aby mělo smysl je těžit. Kovy jsou v tmavých břidlicích vázány na organickou hmotu i drobná zrna sulfidů, jež se vodě stejně jako v jihoafrických dolech rozkládají a přecházejí do roztoku.

Dnes se o tyto břidlice zajímají zahraniční firmy, které z nich chtějí těžit plyn (viz Respekt 30/2011 a 05/2012). Těžba ovšem vyžaduje tzv. fracking neboli hydraulické tříštění horniny, která pak ze svých pórů plyn lépe uvolňuje - a s ním ovšem také všechny ostatní látky včetně těžkých kovů. Potenciálně nejnebezpečnější situace panuje v oblasti mezi Žacléřem a Malými Svatoňovicemi, kde je koncentrace uranu větší než jinde - části uhelné sloje byly v minulosti dokonce pokusně těženy jako chudá uranová ruda. Zisk z jímání plynu či zplyňování uhlí by tu byl pravděpodobně mnohem menší, než je riziko nebezpečné kontaminace. Platí totéž co v Johannesburgu: firmy přicházejí a odcházejí, ale doly, odvaly a podzemní zásobníky vod zůstávají.

Zastřená sláva

Cosi se v nás jistě vzpírá, když máme hovořit o slávě českého uranu, jisté však je, že jsme patřili mezi největší světové těžaře, česká ložiska stojí za prvními sovětskými jadernými bombami a máme tu jedinečnou prioritu, že prvky uran, radium a polonium byly objeveny v jáchymovské rudě. Svého času byla Příbram největší uranové ložisko celé Evropy. Málo platné, náš uran ovlivňoval nejenom osudy více než sto tisíc lidí, kteří doly prošli, ale také běh světa.

Nevíme, zda se tyto doby mohou vrátit. Na jedné straně máme nejspíš víc zásob uranu, než kolik jej u nás kdy bylo vytěženo, na druhou stranu začínáme tušit odvrácenou, environmentální stranu tohoto problematického bohatství. Uran tak zůstává stejně jako v dobách svého objevu mocným bohem, který sílu svých zlobivých dětí - storukých obrů - načas uzavřel do nitra země, ale pak byl přemožen a musel ustoupit Diovi a slunci.

---

LOŽISKA URANU V ČR

evidovaná ložiska

Hamr pod Ralskem

Stráž pod Ralskem

Břevniště pod Ralskem

Osečná-Kotel

Brzkov

Rožná

Jasenice-Pucov

vytěžená ložiska a ostatní zdroje

Jáchymov

Příbram

ZDROJ: Česká geologická služba - Geofond

Převzato z Respektu

Foto: Problémy na sto let. (Stráž pod Ralskem)

foto Milan Jaroš

Komentáře