Skandinávský model předstupněm socialismu?

Skandinávie je pak naléhavě žádána: rozšiřujte svůj model do celého světa, jenž potřebuje rychle prosadit kapitalismus s lidskou tváří, má-li tento systém přežít.

Radikální levice by měla tento pokus o záchranu globálního kapitalismu uvítat, ovšem s tím, že její cíle půjdou v budoucnu dál směrem ke kreativnímu socialismu.

Současně je třeba vzít na vědomí, že pro mnohé pokrokově orientované lidi může vzniknout dojem, že vlastně už ve Švédsku existuje autentický socialismus.

Této iluzi propadl i člen Unie českých spisovatelů, když odpovídal na otázku týdeníku Obrys-Kmen: »Proč skončil socialismus?« Básník Jiří Žáček odpověděl: »Podle mě skončil jen sovětský model – skandinávský model, pokud vím, se drží dobře.« Kvalitní sociální stát ještě není socialistický výrobní způsob s jeho nadstavbou.

V čele žebříčků

Světové ekonomické fórum spolu se Světovou bankou a ve spolupráci s dalšími mezinárodními organizacemi připravilo dokument, ve kterém je 15 států seřazeno podle šesti kritérií: globální konkurenceschopnost, snadnost podnikání, globální inovace, vnímání korupce, lidský rozvoj a prosperita.

Pořadí zemí je následující: Švédsko, Dánsko, Finsko, Norsko, Švýcarsko, Nový Zéland, Singapur, USA, Nizozemsko, Kanada, Hongkong, Austrálie, Británie, Německo a Irsko. Jde o umístění v roce 2011 na základě rovnoměrně vážených indexů.

Komise EU připravila svůj dokument, nazvaný »Důvěra veřejnosti v instituce.« Jde o průzkum z listopadu 2012. Zaznamenáno je podíl těch, kteří odpověděli »spíše důvěřuji«.

Instituce zahrnují mj. politické strany, tisk, vlády jednotlivých států, EU a OSN. První tři státy: Finsko 59 %, Dánsko 52 %, Švédsko 51 %. Očekával jsem vyšší číslo, i tam je dost nedůvěry. U celé EU 27 jde pouze o 32 %, ještě horší je to s Ruskem, kde se jedná o 25 %.

Le Monde přinesl už v lednu výsledek průzkumu PR agentury Edelman, jenž se týkal celého Západu. Podle něj politickým špičkám věří jen 13 %, vedoucí představitelé byznysu jsou na tom kupodivu trochu lépe, jde o 18 %.

Já bych těm velkopodnikatelům dal také jen řekněme 13 %. Jejich taktika je mazaná: strkají před sebou zkorumpované politiky, kteří jsou vesměs ve skutečnosti víceméně loutkami právě finančního kapitálu.

V čem tkví jádro úspěchů

Skandinávské země se dostaly do čela z celé řady důvodů, i když ani u nich není nouze o některé vady typické pro kapitalismus, i tam mají své plutokraty. Patří k nim mj. to, že jsou ušetřeny mnoha sociálních neduhů, které sužují Ameriku, celý Západ.

Jejich relativní klady vystupují do popředí zvláště, když jde o srovnání s jihem a východem Evropy. Severské země kralují žebříčkům zdraví společnosti, ať už si měřítka nastavíme, jak chceme: od ekonomických ukazatelů jako je produktivita a inovace, až po ty sociální, jako je nerovnost a zločinnost.

Většina občanů ve skandinávských zemích je pyšná na relativní poctivost a transparentnost svých vlád, které jsou pod přísným drobnohledem: ve Švédsku má každý přístup ke všem úředním listinám. Politici jsou zesměšňováni, když sesednou z kola a nastoupí si do přepychové limuzíny.

U magnáta to lidem nevadí. Seveřané svůj model stále vylepšují, a to z pragmatických důvodů, i když stále mají řadu problémů. Jejich státní aparát zůstává příliš velký a tím pádem je soukromý sektor příliš malý, což ovšem řadě občanů nevadí.

Stále se ozývají hlasy, že dávky jsou příliš štědré a daně příliš vysoké. Dánský systém tzv. flexicurity prý příliš zdůrazňuje sociální zabezpečení a opomíjí pružnost. Za špatné oznámení se považuje, že přes šest procent pracovní síly je na nemocenské a kolem devíti procent obyvatel v produktivním věku je v invalidním důchodu.

Skandinávci se nikterak nezdráhají přednosti svého modelu vychvalovat. Jejich výzkumné instituce publikují v mnoha světových jazycích výsledky svého bádání, které financuje stát.

Jako všude na světě, i tam do jisté míry platí heslo, »čí chleba jíš, toho píseň zpívej«, i když to dělají decentně; jejich optimismus netrčí z jejich studií »jako sláma z bot«. Nakonec v podstatě mají být na co hrdí.

Severští konzultanti prodávají po celém světě své odborné znalosti z oblasti veřejného sektoru. Bývají mnohdy zdvořile vyslechnuti, ale vlády, např. ta v Česku, se stejně drží dál svého zločinného super-neoliberalismu v čele s různými politickými zrůdami, jako je Kalousek.

Kombinace etatismu a individualismu

Experti ze Skandinávie potřebují při šíření svých relativně pokrokových poznatků podporu levicových sil v té či oné zemi. V Česku předseda hlavní odborové organizace naříká, že pro generální stávku nejsou u nás podmínky, přitom ve Slovinsku proběhla a přinesla relativně pozitivní změny, týkající se vládnoucích kruhů.

Skandinávci věří v autonomii jednotlivce, ale zajímavě pojatou. Kombinují určitý individualismus s existencí silného státu, což připadá leckomu poněkud zvláštní. Skandinávcům nedělá potíže sladit obojí. Lars Trägärdha ze stockholmské university Ersta Sköndal to nazývá »etatistický individualismus«.

Seveřané si tento svůj přístup ke správě veřejných věcí odváží i do ciziny. V 19. a počátkem 20. století emigrovalo zhruba 1,3 milionu lidí, což představovalo 25 % tehdejší švédské populace. Většinou odjížděli do Spojených států.

Vznikla tam celá série vtipů o »natvrdlých Švédech«, o jejich ochotě dodržovat zákony a vůbec pravidla slušného soužití. Tito údajně natvrdlí Švédové, vytvořily v Americe enklávy, které jsou proslulé svojí dobrou veřejnou správou, jako je např. Minnesota.

Jak vidět, ve hře jsou všude nejen určité obecné rysy, existující v celém soudobém kapitalismu, ale také jisté národní vlastnosti, které mohou být spíše kladné nebo záporné.

Tento přístup z hlediska etnického, by ovšem neměl zakrývat odlišnosti spojené s příslušností k různým třídám a vůbec sociálním skupinám, a to ne staticky, ale v jejich vývoji. Filosofové a vůbec humanitní vědci i politici, mají o čem přemýšlet také v ČR.

Zaujal-li vás tento článek, můžete si jeho pokračování přečíst od mezititulku »Výsledky a prognózy« zobrazených nejen v číslech, ale i popisu skutečností o Švédsku, Dánsku, Norsku a i Finsku na straně 6 buď v tištěné podobě Haló novin (k zakoupení na stáncích), nebo v elektronické podobě na internetových stránkáchwww.publero.com. Ještě vám na této straně přinášíme zprávu, jak ochladla ochota Čechů k utrácení. Že by neměli za co?

Jaromír SEDLÁK

zdroj:http://www.halonoviny.cz/articles/view/3075866