Nedobytný Afghánistán.

Vztah Ameriky k této válce dokumentuje pěkně film Rambo, kde hlavní hrdina se loučí s odbojnými domorodci slovy" Moji stateční mudžáhidové". Mudžáhidové (účastníci džihádu čili svaté války), vyhlásili 28. dubna 1992 Islámský stát Afghánistán. Sjednotit všechny etnické skupiny se jim ale nepodařilo. V zemi žijí Paštunové, Tádžikové, Hazárové, Turkmeni, Uzbekové, Núristánci, Balúčové, Peršané a Kyrgyzové. Jedna skupina však získala určitou převahu. Fundamentalisticky orientované milice Tálibán, které z jihu postupně pronikly do celé země s vyjímkou severovýchodu a ovládly i hlavní město Kábul.

Afghánistán se nepodřídil sovětské okupaci, nepodřídil se ani diktátu aliance vedené Spojenými státy. V jejich historii jsou známy i dvě války vedené s Brity, kteří se snažili si Afgánce podmanit. V obou těchto válkách v 19. století byla britská vojska poražena.

Je nutné připomínat si historii Afghánistánu, chceme-li ho hodnotit. Nevzdá se své nezávislosti vůbec nikomu. Koho tam brání naše nebojová mise? Slabou vládu v Kábulu? Americké zájmy v této oblasti? V mé oblíbené veřejnoprávní televizi už to zaznělo. Nebýt těch chyb, které navršily Američané v této oblasti, mohl být dávno na Blízkém východě klid a mír. Svržením Saddáma v Iráku, převzali iniciativu šíité a poražení sunnité vyhlásili Islámský stát. Šíité, to je ale také Asad a tak se Amerika v celé oblasti točí na svých chybách a neví jak z toho.

Mám skoro pocit, že po vojensku to nepůjde. Jestli něco zmůže diplomacie, to ovšem také není jisté. Možná nechat to na nich.