Válka v Libyi smrdí olejem

Podrobnosti

ze světa / Války|

22. březen 2011|

#67|

12526 x

Nepokoje na severu Afriky vznikly zejména jako důsledek sociálních problémů, přelidnění a chudoby. V Egyptě a v Tunisku byly navíc odhaleny korupční praktiky tamějších vlád a v kontrastu s majetky a nákladným životem místních politiků, šli lidé do ulic bojovat za lepší budoucnost. Tyto nepokoje otřásají celou severní Afrikou od Maroka počínaje Egyptem a Palestinou konče. Nepokoje v Libyi musí mít ale i jiný důvod. Na rozdíl od Egypta a Tuniska nehrozí Libyi přelidnění. V tomto státě žije necelých 6.5 Milionu obyvatel (Egypt 80 mil., Alžír 35 mil). O chudobě nemůže být v Libyi v porovnání s ostatními státy ani řeči. Průměrný hrubý domácí produkt na osobu je: 9.372 USD, což je bezkonkurenčně nejvíc v celé severní Africe.  Jen pro porovnání - v Česku HDP na osobu 17.070 USD a to se počítáme mezi relativně bohaté západní státy. Hlavním zdrojem bohatství v Libyi je hlavně ropa. Libye ji doposud vyvážela do Itálie 38% do Německa (15%), Španělska 9%, Turecka 6%, Francie 6%, a USA 5%. Vláda Muhamara Kaddáfího se dá přirovnat k určité formě monarchie. Plukovník Kaddáfí se dostal k moci vojenským pučem a moc si udržoval po dobu 40-ti let. Muamar Kaddáfí má rozsáhlou rodinu - jeho nástupcem by se měl stát jeho syn Saif Kaddafi, který již převzal některé státní funkce. V médiích sice zaznívá často, že Kaddáfí je šílenec a despota, přesto jeho synové studovali na prestižnějších školách v zahraničí. Například na London School of Economics and Political Science, ze které si Saif Kadáfí převzal v roce 2003 titul  magistr přírodních věd a později i titul doktor přírodních věd.

Nyní ale k vlastní eskalaci konfliktu. Není rozhodně pravda, že by Kaddáfí neměl ve své zemi podporu. Díky ekonomickému růstu, jenž byl v uplynulých letech přes 5 % ročně a pozvolné liberalizaci hospodářství byla většina obyvatel s vládou Muamara Kaddafího smířena.

Mezi důvody k protestům patřila zejména tolik rozšířená korupce ve státním aparátu a také velmi nákladný a okázalý život samotného plukovníka Kaddáfího.

Libyjské vedení se napřed rozhodlo na protesty nereagovat a počkat až to přejde. Řada měst se tak dostala pod kontrolu rebelů. Libyjská vláda posílila policejní a vojenské složky, aby dostaly situaci pod kontrolu. Došlo k ostrým střetům a demonstracím, při kterých došlo ke ztrátám na životech.

Důležitá a tolik opomíjená je otázka odkud vzali rebelové zbraně?  V této zemi není držení zbraní legální a vojenskou techniku si jen tak nekoupíte. A i kdyby, těžko nakoupené zbraně dopravíte na místo určení. Tady to vypadá, že rebelům někdo s jejich vyzbrojením cíleně pomohl.

Kaddáfí nakonec nařídil demonstrace ukončit a rozhodl se znovu získat kontrolu nad městy, která byla v rukou rebelů, to za podpory pozemního vojska a letectva.

Podle satelitních snímků se neprokázalo, že by primárním cílem bombardování Kaddáfího jednotek byli lidé na samotných demonstracích.  Neexistují ani žádné snímky, které by prokazovaly bombardování demonstrací na území Libye. Přesto bylo toto obvinění použito jako hlavní důvod k vyhlášení války Kaddáfiho režimu. Muammar Kaddáfí má ale celou řadu nepřátel a otevřených účtů.

Velká Británie Kaddáfímu nemůže zapomenout výbuch civilního letadla nad Lockerbie. Ve Franci se Kaddáfí údajně podílel na financování politické kampaně současného prezidenta Nicolase Sarcozyho. Také Švýcarsko se dostalo do konfliktu s Libyí po zatčení jednoho z Kaddáfiho synů. Itálii vyděsil Kaddáfí, když velmi tvrdé tlačil na Berlusconiho v souvislosti s omezením emigrace afrických uprchlíků. Tehdy požadoval, aby Evropská unie platila Libyi a dalším státům za lepší ostrahu hranic.

Obecně se tedy dá říci, že vztahy mezi Libyí a Západem jsou velmi špatné. K tomu se přidávají také ekonomické důvody. S rebely se jistě dá o ropě vyjednávat lépe než s Kaddáfího režimem. Navíc má Muammar Kaddáfí a jeho rodina uloženy na evropských a amerických účtech značné peníze, které by mohl chtít zpět nebo přesunout do jiných zemí. Kontrola nad ropou je ale klíčová, zejména v době, kdy se její zásoby ve světě citelně zmenšují. Kdyby byla v Libyi ustanovena nová, pro-evropská vláda, dalo by se dohodnout na dlouhodobé spolupráci a výhodných cenách.

Celá vojenská operace USA, Francie, Itálie, Španělska a dalších zemí budí řadu otázek.

Podle rezoluce OSN číslo č. 1973/2011, zakazující všechny lety ve vzdušném prostoru Libye s výjimkou humanitárních, povoluje použití síly k ochraně civilistů.

Muammar Kaddáfí reagoval okamžitým vyhlášením příměří. To však nebylo ze strany západní koalice akceptováno a bombardování pokračovalo dál. Při ochranném bombardování za použití střel s plochou dráhou letu Tomahawk a Stormshadow zahynuli i civilisté. Podle Libyjských zdrojů bylo zabito více jak 300 lidí.

Alarmující je zejména vyjádření belgického ministra obrany Pietera De Crem, který pro agenturu DPA zmínil, že mise bude dlouhodobá a vyžádá si velké množství obětí. Stále je otázkou, co je cílem „Mise"? Je to získání kontroly nad ropnými nalezišti? Je to vynucená změna režimu a revoluce v Libyi? Na ochranu civilistů to v posledních dnech moc nevypadá.

Bombardování a ztráty na životech v Libyi vyvolali i řadu demonstrací v Británii, Francii , Turecku a dalších státech. Čína a Rusko útoky odsoudily. K zastavení válečného tažení na Libyi vyzvala i Liga Arabských států.

Autor: Plebs.cz, DKV

Komentáře