Nejsrozumitelnějším a nejpřesvědčivějším ukazatelem hodnocení efektivity činnosti vojenských letců je poměr vyjádřený mezi počtem uskutečněných bojových letů a počtem vlastních ztrát. Vzato čistě statisticky, jsou ztráty v průběhu bojů, a to včetně bojového působení letectva, nevyhnutelné. Pokud však začneme zkoumat, jak to z tohoto hlediska vypadá s ruským letectvem v Sýrii, zjistíme opravdu neskutečné věci.
Podle oficiálních údajů bylo dosud během operace uskutečněno více než 28 tisíc bojových letů a kolem 99 tisíc úderů na ozbrojené teroristy. Ztráty ruského letectva v Sýrii jsou k dnešnímu dni následující: 3 bojové letouny (jeden Su-24 sestřelený tureckým F-16, potom palubní letouny Su-33 a MiG-29K z palubní letky těžkého křižníku Admirál Kuzněcov) a 5 vrtulníků (v době editace článku došlo zřejmě k další ztrátě – pozn. edit.).
Důležité je přitom rozlišovat, co jsou to bojové ztráty (tedy ztráty utrpěné v průběhu střetnutí s nepřítelem) a co ztráty nebojové (tedy ty, které vzniknou mimo bojová střetnutí). Například obě letadla z Kuzněcova podle všech poznatků havarovala bez jakéhokoli vnějšího působení, naopak část vrtulníků se IS a syrským povstalcům podařilo sestřelit nebo zničit na zemi.
Přísně vzato tak všechny letouny ruského letectva ztracené v Sýrii mohou být z přehledu ztrát vyjmuty. Su-24 byl totiž sestřelen tureckou stíhačkou za ne zcela vyjasněných okolností. Co se týká palubní letky Kuzněcova, ta má na kontě jen několik set letů – tedy nepatrné procento z letů celkem uskutečněných – a obě havárie svědčí v tomto případě spíš o tristním stavu námořního letectva než o činnosti smíšené letecké skupiny na letišti Hmeimim.
Pro srovnání: za více než devět let války v Afghánistánu sovětské letectvo uskutečnilo téměř milion bojových letů, během kterých ztratilo 107 letadel a 324 vrtulníků. Jinak řečeno, po hrubém zaokrouhlení připadá na každých 100 tisíc bojových letů vojenského letectva SSSR ztráta 10 letadel a 30 vrtulníků. Pokud by stejný poměr bojových letů a ztrát platil i v Sýrii, měly by ztráty ruského letectva představovat cca 3 letouny a kolem 10 vrtulníků. Ponechme stranou fakt, že v Afghánistánu létaly sovětské stroje v podmínkách reálné intenzivní protiletadlové palby ze země.
A pokud si připomeneme ještě vzdálenější dobu, konkrétně období Velké vlastenecké války, pak zjistíme, že téměř 60 procent ztrát sovětských letounů vzniklo bez přičinění nepřítele – jako následek havárií a katastrof.
Kolaps a znovuzrození
V Sýrii ruské vojenské letectvo používalo či používá: frontové bombardéry Su-24M,víceúčelové stíhací bombardéry Su-34, dálkové bombardéry Tu-22M3, strategické bombardéry Tu-95 a Tu-160, bitevní letouny Su-25, těžké víceúčelové frontové stíhací letouny Su-27SM, Su-30SM a Su-35S, přepadové stíhací letouny MiG-31, dále pak vrtulníky Mi-8, Mi-24, Mi-28N, Ka-52, letouny dálkového radioelektronického průzkumu a velení A-50, letoun Tu-214R určený ke komplexnímu radioelektronickému a optickému průzkumu a letoun radioelektronického průzkumu a radioelektronického boje Il-20M (ve výčtu chybí frontový bojový letoun MiG-29SMT, který je v Sýrii teprve několik týdnů a zatím se v této souvislosti nedočkal větší publicity – pozn. edit.).
Podle údajů generálního štábu ruské armády počet letadel ruské letecké skupiny v Sýrii nikdy nepřekročil 35 strojů, což zhruba představuje 1 letecký pluk. Je ovšem možné říci, že se nejedná o „standardní“ pluk leteckých sil, ale o jakousi „sbornou“: do skupiny jsou totiž zařazováni letci z různých leteckých jednotek po celém Rusku.
„U letadel, která startovala z letecké základny Hmeimim a dalších letišť na území Sýrie, jsme zatím nezaznamenali žádnou katastrofu ani vážnější havárii,“ potvrdil vojenský expert Viktor Murachovskij.
„Staly se případy, kdy nepřítel sestřelil naše vojenské vrtulníky. V těch ovšem šlo o nevyhnutelné ztráty, kdy nepřítel byl vyzbrojen automatickými protiletadlovými kanóny a velkorážními kulomety. Vyskytly se i případy, kdy proti vrtulníkům byly použity přenosné protiletadlové nebo protitankové raketové komplety. Co se týká frontového letectva, to (s výjimkou zákeřné rány do zad ze strany tureckého letectva) žádné ztráty neutrpělo,“ dodal expert. Podle oficiálních údajů k nebojovým ztrátám dosud u ruského letectva v Sýrii nedošlo.
Tuto skutečnost lze bez nadsázky označit jako fenomenální ukazatel. Pokud se dá oficiálním údajům věřit (a není žádný důvod jim nevěřit), pak ruští vojenští letci neudělali v Sýrii ani jednu vážnou pilotní chybu, která by vedla ke ztrátě letadla. A ani jeden stroj ruského letectva dislokovaný dočasně v Sýrii po technické stránce nezklamal!
To vše je o to překvapivější, že od roku 1991 až do nedávné doby byly Vojenské vzdušné síly (VVS) Ruské federace ve stavu permanentního katastrofálního rozkladu. Byly rozpuštěny desítky vynikajících leteckých pluků a divizí, uzavřena letiště, zrušeny letecké školy, několik desetiletí nedostávalo letectvo žádnou novou techniku, tisíce pilotů byly z letectva propuštěny a ostatní nemohli létat, protože k technice nebyly náhradní díly ani palivo. A přes to všechno jsou zde tak nečekaně výborné hodnotící ukazatele v Sýrii.
Co umožnilo dosáhnout těchto téměř neuvěřitelných výsledků, a to nejen co se týká minimálních ztrát, ale také vysokého počtu vykonaných bojových letů a efektivity úderů na nepřítele? Podle většiny expertů vděčí ruské letectvo za své úspěchy třem faktorům.
Zaprvé: vysoká úroveň techniky i personálu
Efektivitu činnosti vojenského letectva vysvětluje šéfredaktor časopisu Export zbraní a spolupracovník Centra pro analýzu strategií a technologií Andrej Frolov novou technikou a také její kvalitní obsluhou. „ Ruské letectvo dnes používá buď zcela nové stroje, nebo stroje, které prošly renovací a modernizací,“ uvedl.
Velitel vojenského letectva v letech 2002–2007, Hrdina Ruské federace, armádní generál Vladimir Michajlov je přesvědčen, že úspěchy VVS jsou podloženy vysokou kvalitou ruských letadel, úrovní přípravy pilotů a bezchybnou činností obslužného personálu podílejícího se na přípravě a organizaci letů. „Technika je velmi spolehlivá,“ konstatoval. „Američané byli šokováni, když se dozvěděli, kolik letů jsme již v Sýrii uskutečnili. Nemohli tomu uvěřit ani to pochopit.“
„Hlavním důvodem úspěchu je skutečnost, že vojensko-politické vedení Ruska obnovilo potřebný zájem o bojovou připravenost a technickou vybavenost ruských ozbrojených sil,“ souhlasí s názorem bývalého velitele letectva i Murachovskij.
Armáda podle něj prokázala novou, vyšší úroveň velení a řízení boje: „Operační skupina Řídícího národního centra obrany RF je v reálném čase v trvalém kontaktu s velením ruského uskupení a s velením letectva v Sýrii, která pracují přímo v oblasti bojů. Obraz situace získává opět v reálném čase prostřednictvím bezpilotních prostředků, některých zařízení umístěných v kosmu a údajů radiolokačního průzkumu. Jde o zcela nový, gigantický systém velení, který dosud nikdy neexistoval ani v Rusku, ani za časů Sovětského svazu.“
Expert dále poukázal na to, že velení celého uskupení bylo svěřeno vševojskovým velitelům a že operační skupiny vojenských poradců, působící u syrských svazků a některých jednotek, jsou také složeny z vševojskových důstojníků.
„Rád bych se také zmínil o činnosti našeho systému materiálně-technického zabezpečení, který nám umožnil i ve vzdálené oblasti bojových akcí logisticky zabezpečit normální podmínky pro mužstvo i techniku a nepřetržité dodávky všeho potřebného – PHM a municí počínaje a výstrojí konče,“ zdůraznil Murachovskij.
Zadruhé: průzkum
Je známo, že do průzkumu jsou v Sýrii zapojeny všechny druhy rozvědky. Čečenský prezident Ramzan Kadyrov již počátkem roku 2016 oznámil, že ruskému letectvu pomáhají v boji proti IS také pozemní jednotky – a to včetně elitních příslušníků čečenských speciálních sil. Bývalý velitel Sil speciálních operací (SSO) Alexej Ďjumin se navíc přiznal redakci Komersantu, že osobně plnil bojové úkoly v zahraničí; s největší pravděpodobností měl na mysli právě Sýrii.
„Informace získávají průzkumné skupiny, Specnaz, místní spolupracovníci a nějaké informace nám poskytne také syrská rozvědka,“ vypočítává Andrej Frolov. „Je jasné, že s výjimkou úderů prováděných v režimu tzv. volného lovu se údery na nepřítele bez průzkumu neprovádějí. Používáme i bezpilotní průzkumné prostředky, letouny radiotechnického průzkumu a Tu-214R, které mají radary generující boční průměty, průzkumné satelity – prostě vše, co máme k dispozici.“
Také Murachovskij zdůraznil mimořádnou důležitost průzkumu. „Do získávání informací o nepříteli je zapojena kosmická, letecká i radiorozvědka, dále rozvědka vojsková, hloubková (kterou zajišťují například SSO) i rozvědka agenturní. Pro každý perspektivní cíl je zpracována samostatná karta obsahující mj. zdroj informací, jeho důvěryhodnost a podobně,“ vysvětlil.
„Určitě víte, že útočíme pouze na důležité cíle a pouze tehdy, pokud je máme potvrzeny z několika zdrojů, a to i včetně technických prostředků průzkumu. Zdroje informací musí mít navíc vysoký stupeň důvěryhodnosti.“
Expert dále připomenul, že získané údaje nepotřebuje pouze letectvo, ale také vojenské námořnictvo pro využití vysoce přesných zbraní (například Kalibrů), které vyžaduje přesné navigační a topogeodetické údaje.
„Cíle zjišťované pozemními jednotkami Specnazu a průzkumnými skupinami leží v taktické hloubce území kontrolovaného nepřítelem. Tyto typy průzkumu pracují hlavně ve prospěch pozemních vládních jednotek, raketových vojsk a dělostřelectva,“ vysvětlil bývalý velitel 4. armády vzdušných sil a protivzdušné obrany generálporučík Valerij Gorbenko. „Průzkum v operační hloubce již zajišťují satelity, bezpilotní letecké prostředky a agenturní rozvědka. Drony nám umožňují v reálném čase a měřítku sledovat činnost IS a určovat místa koncentrace jeho bojovníků.“
Generál Gorbenko také upozornil, že v ruském letectvu již dlouho platí důležitá zásada: každému letounu jsou před startem zadány dva cíle – hlavní a náhradní.
„Díky bezpilotním prostředkům však lze i v případě, že letadlo je již ve vzduchu, navádět stroj nejen na původní cíl, ale také navést na cíl nový. To letectvu umožňuje provádět velmi přesné údery jak řízenými, tak i neřízenými zbraňovými prostředky. Přesnost zásahu se několikanásobně zvýšila – odchylka od středu cíle dnes představuje 1 až 2 metry. Efektivnost úderu je vyhodnocována okamžitě. Lze říci, že několikanásobné zvýšení přesnosti úderu přineslo i obdobné zvýšení jeho efektivity,“ potvrdil generál.
Zatřetí: na bojové činnosti se současně podílí všechny druhy vojsk
Jak zdůraznil Murachovskij, vysoká účinnost ruského letectva je zajištěna i tím, že v Sýrii nepůsobí samostatně, ale za podpory všech dalších druhů a typů vojsk. „Velmi účinně a úspěšně tam působí i Síly speciálních operací a vojenské námořnictvo používající v boji například známé raketové komplexy Kalibr. Bez ohledu na problémy týkající se vybavení flotily moderními plavidly zabezpečili vojenští námořníci společně s letectvem nepřetržité a svižné tempo tzv. syrského expresu – tedy přepravu vojenské techniky a materiálně-technického vybavení z ruských přístavů do Latakije,“ konstatoval Murachovskij. „Nelze však zapomenout ani na meteorologické a zdravotnické zabezpečení.“
Nicméně: Anton Madrasov, vedoucí oddělení výzkumu konfliktů na Středním východě na moskevském Institutu pro rozvoj inovací, pokládá roli vojenského námořnictva na rozdíl od letectva za nepříliš úspěšnou.
„Letectvo se opravdu předvedlo znamenitě, a to jak piloti bitevníků, bombardérů a stíhačů, tak i vrtulníků. Během mise Admirála Kuzněcova však nastaly rozporuplné okamžiky. Použití tohoto letadlového křižníku v moderní flotile – to není zrovna nejsilnější zážitek. Jeho mise měla spíš výcvikové úkoly jako základ do budoucnosti,“ řekl.
Madrasov je přesvědčen, že v dosažených úspěších sehrála důležitou roli také sázka RF na obnovení regulérní syrské armády: „Írán začal v okamžiku, kdy se zapojil do syrského konfliktu, vytvářet dobrovolnické oddíly – tedy paralelní struktury k oddílům pravidelné syrské armády. Rusko si zvolilo jinou cestu – ihned začalo usilovat o obnovení vládní armádní struktury. Zbraně sice dodávalo i domobraně, ale sázelo hlavně na pravidelné jednotky, nebo přesněji na to, co z nich zbývalo.“
Jak potvrzuje i Murachovskij, přípravu a výcvik syrských vojáků vedou ruští tankisté, dělostřelci, spojaři a celá řada důstojníků dalších odborností: „Vysoké úrovně operačního umění a taktiky, jakou syrská armáda nikdy před tím neprokázala, bylo dosaženo díky naší pomoci, a to včetně přípravy náčelníků štábů jednotek a odborných specialistů,“ zdůraznil Murachovskij. Poznamenal také, že všechny tři výše uvedené faktory úspěchu jsou důležité jako celek; selhání jen jediného z nich by způsobilo, že o porážce nepřítele by nemohla být řeč.
Válka odhalila u letectva také řadu slabin
Jak řekl vojenský odborník Anton Lavrov, armáda se snaží informace o problémech letectva příliš nerozšiřovat – hlavně proto, aby nezavdávala ozbrojencům v Sýrii důvod k radosti. Známo je pouze to, že nějaké problémy jsou. O některých z nich však tisk informoval již dříve.
Tak zejména – vysoce přesné křídlaté rakety v první fázi použití v řadě případů prostě neodstartovaly. „Máme problémy s technikou, hlavně s leteckými křídlatými raketami,“ přiznal v prosinci 2015 zástupce velitele dálkového letectva generálmajor Anatolij Konovalov. Později se však tyto technické nedostatky podařilo odstranit.
„Jde o běžné problémy, které jsou spojeny s rozvojem vojenské infrastruktury,“ uvedl Anton Lavrov. „Vždyť dokonce i rakety a bomby se satelitním navedením na cíl potřebují pro zvýšení přesnosti zásahu další korekci dráhy ze země. To zpočátku zcela zjevně nebylo provedeno – a náprava nějaký čas trvala.“
V březnu 2016 zdroje ze Sjednocené letecké korporace a vojenského letectva informovaly, že se během syrské operace objevily problémy v provozu nejmodernějších „súček“. Ty se projevily v systémech řízení letounu a problémy byly i s motory. Jak však bylo oznámeno, jednalo se o závady drobné, které „celkově nestály za řeč“. Dařilo se je proto odstranit tzv. „za pochodu“ a činnost letectva nijak výrazně neovlivnily.
S některými problémy se ale dosud nepodařilo vyrovnat. Jeden z těch hlavních je spojen s přesnou municí. „Zásoby volně padajících (neřízených) bomb (například FAB-250, M-62, OFAB-250) máme, obrazně řečeno, nekonečné, ale přesné munice je málo,“ oznámil Anton Lavrov. „Vzhledem k tomu musí být tyto přesné zbraně použity prakticky ihned po dodání ze závodů, protože jejich zásoby prostě nebyly vytvořeny,“ vysvětlil tento expert.
Optimální by bylo používání řízených leteckých pum (корректируемых авиабомб – KAB), které jsou znatelně levnější než vysoce přesné střely. Problém je ale v tom, že zásoby řízených pum Rusko nemá příliš velké, protože dlouho panovala domněnka, že takové zbraně budou zapotřebí jen ve zcela vzácných případech.
Navíc není v Rusku příliš mnoho pilotů, kteří dovedou pumy KAB používat. Zvlášť je pak třeba říci, že KAB-500 není zrovna levná; její cena odpovídá ceně automobilu. Podle údajů z tisku musely být proto tyto bomby používány hospodárně – jen výjimečně byl nějaký cíl v Sýrii napaden více než jednou bombou KAB, což občas nestačí k zaručené likvidaci cíle.
S podobným problémem se setkali i Američané v devadesátých letech během zavádění vysoce přesných zbraní. Ti problém vyřešili zavedením JDAM (Joint Direct Attack Munition) – kompletu založeného na technologii GPS, který po nainstalování změnil neřízené volně padající pumy na řízenou munici použitelnou za každého počasí. Vzhledem k ohromným zásobám tříštivo-trhavých (OFAB) a trhavých (FAB) volně padajících pum by se pro naši zemi něco podobného mohlo stát levným a jednoduchým východiskem ze situace.
Zoufale chybí útočné drony
„V souvislosti s vysokými náklady na přesné zbraně je i nadále vysoký důraz kladen na zbraně levnější – neřízené,“ uvedl Lavrov. „Takovými bombami je ovšem složitější zasáhnout hlavně pohybující se cíle. Rusko není NATO a zatím není schopno používat výhradně přesnou munici. Tato skutečnost na jedné straně snižuje náklady, na druhé však dělá naše letadla o něco zranitelnějšími. Je jasné, že ‚lov' pohyblivých cílů, například vyzbrojených pickupů nebo malých skupin živé síly, je pro piloty spojen s rizikem.“
Létat je nutno v malých výškách s rizikem, že letoun bude zasažen střelbou z protiletadlových kulometů nebo přenosných raketových prostředků PVO. K této bojové činnosti by se nejlépe hodily útočné drony. Odpovídající ruská technika je však zatím stále ještě ve fázi zkušebních testů.
„Máme velmi závažný problém týkající se útočných bezpilotních prostředků (dronů). A to takový, že je prostě nemáme,“ řekl Lavrov. „V Sýrii a Iráku jsou v bojích využívány drony vyrobené v Číně a Íránu. Na koleně upravené civilní drony používají i bojovníci IS a Kurdové, tedy prakticky všichni – a my je pořád a pořád jenom vyvíjíme a kdy se skutečně objeví, to nikdo neví,“ postěžoval si náš expert.
Rusko k útokům na pohyblivé cíle využívá ve větší míře vrtulníky. Bitevní vrtulníky částečně nahradily činnost útočných dronů, ale ani helikoptér není v Sýrii mnoho. Jak Lavrov poznamenal, jsou navíc snáze (hlavně ve dne) napadnutelné a nevydrží při hlídkové a vyhledávací činnosti tak dlouho ve vzduchu.
Operace v Sýrii odhalila ještě jeden nedostatek. Ukázalo se, že takticko-technické vlastnosti a stávající počet tankovacích letadel není schopen zabezpečit ruské letectvo během dálkových letů. Tankovacích letadel je akutní nedostatek stejně jako pilotů vycvičených a zvládajících tankování za letu.
Pro boje v Sýrii to není zásadní, uvedl Lavrov, protože všechna letadla dislokovaná na základně Hmeimim, snad s výjimkou Su-25, mají dostatečný dolet.
Problém se ale projevil při přesunu ruské letecké skupiny do Sýrie v roce 2015 a poté při částečném stažení letectva zpátky do Ruska o rok později. V obou případech nedoplňovaly letouny palivo ve vzduchu a musely se spolehnut na podvěšené přídavné palivové nádrže.
„Údery proti živé síle a na infrastrukturu teroristických organizací Islámský stát a Džabhat an-Nusra byly přesné, mohutné a účinné,“ prohlásil v květnu 2016 prezident Vladimir Putin. „Operace v Sýrii však ukázala i na některé problémy a nedostatky. Na ty nyní musíme soustředit veškerou naši pozornost. Všechny problematické otázky musí být co nejdůkladněji prozkoumány – tady mám na mysli odborné prošetření –, musí být provedena jejich co nejpodrobnější analýza a poté musí být přijata opatření na jejich odstranění.“
Nikita Kovalenko
Zdroj: vz.ru
Překlad: mbi, Eurasia24.cz
zdroj:http://eurasia24.cz/analyzy/item/2616-vysledky-ruskeho-letectva-v-syrii-vypadaji-jako-fantazie
