BKP: František Bergoglio, žehnání gayům a II. vatikánský koncil

Pod terorem vyhození biskupů a likvidace pravověrných pastýřů bude tento donebevolající zločin prosazovat i jako podmínku existence jakési nové anticírkve. V ní už nebude místo pro žádného pravověrného biskupa ani pravověrného kněze ani pravověrného věřícího. Už skrytě probíhá tento přechod do New Age, do synagogy satanovy, jejíž hlava, Jorge Bergoglio, se už zasvětil satanu. Všechno dělá lstivě, zákeřně a etapovitě. Největší tragédií ale je, že tyto zločiny jsou katolickými biskupy, kněžími i věřícími akceptovány. Nejsou schopni se pohnout a postavit se tomuto vetřelci a duchovnímu vrahu na odpor. Toto je největší tragédie! Bůh právě tohoto člověka dopustil, aby se odkryl skutečný stav duchovní hniloby, který od II. vatikánského koncilu postupně progresoval. Koncil současnému stavu uvnitř církve připravil cestu.  

Proto máme-li konat před Bohem pravdivé pokání, musíme si jasně uvědomit základní pravdy víry, které jsou podmínkou naší spásy a které nelze relativizovat ani zpochybňovat. Musíme jít zpět, až tam, kde duchovní otrava uvnitř církve nastala. Ta otrava zvaná modernismus se objevila už na přelomu 19. a 20. století. Bůh dal svatého papeže Pia X., který se proti modernismu radikálně postavil. Z některých seminářů musela být vyhozena i polovina profesorů a polovina studentů. Světci na papežském stolci se ale podařilo infekci zastavit. Nastalo pak duchovní probuzení skrze úctu k Božskému Srdci Páně. Byly zavedeny první pátky, fatimské soboty a jiné pastorační prvky, které vedly ke skutečnému pokání a k pravdivému vnitřnímu životu s Bohem. Rovněž se rozšířila úcta ke Kristu Králi. V Mexiku umíraly jako mučedníci za Krista i děti. Ještě před svou smrtí provolávaly: „Viva Cristo Rey!“

Trestu za modernismus unikl učitel historie, Angelo Roncalli, kterého později zednáři prosadili za papeže Jana XXIII. Ten svolal koncil a skryté modernisty dosadil za jeho moderátory. Pavel VI. pokračoval v jeho programu a závadný koncil schválil. Byla zneužita nejvyšší autorita. Na oba dva tyto papeže dopadla posmrtná exkomunikace za otevření dveří herezím a duchu světa, jejichž ovoce dnes sklízíme. Heslo koncilu aggiornamento se světem dnes dovršuje Bergoglio vyhlášením žehnání hříšnému soužití sodomitů.

Koncil vydal rovněž deklaraci Nostra aetate o úctě k jiným religiím, tedy k pohanským kultům a jejich démonům.

Co se týče tzv. svatého Jana Pavla II., ten v roce 1986 svolal do Assisi představitele různých pohanských kultů, které uctívají satana, a modlil se tam s nimi. Toto apostatické gesto zcela zdeformovalo veřejné mínění v církvi, jako by cesta spásy, spojená s Kristovou výkupnou obětí, byla rovnocennou pohanským kultům, které uctívají démony. Misie byla de facto zrušena. Začala být hanlivě nazývána proselytismem a zločinem tzv. inkulturalizace. Otevřely se naopak dveře antimisii hinduismu a buddhismu skrze jógu, bojové umění, orientální meditace, praktiky spojené s jinem a jangem, čínské horoskopy, fen-šuej, akupunkturu a fascinaci orientálním pseudoduchovnem. Toto vše zamořilo myšlení katolíků. Nebylo možné proti tomu vystoupit, protože to by byla vzpoura proti II. vatikánskému koncilu, proti papeži i proti úctě k jiným religiím. Toto je zločin II. vatikánského koncilu.

Navíc se nesmělo ukázat na skutečné jádro pohanství ani nazvat hříchem proti prvnímu přikázání pohanské praktiky spojené s pověrami, ezoterikou, okultismem, různými formami magie a věštění a také s homeopatií, která má v kořeni rovněž magii a věštění. Kláštery byly zamořeny orientálními meditacemi a praktikami a vytěsnily pravou křesťanskou duchovnost. Každý apologeta, který by upozornil na nebezpečí, by byl církevní autoritou okamžitě zlikvidován. Taková změna myšlení nastala po II. vatikánu. Apologie byla zlikvidována podobně jako pravdivá misie.

Bergoglio dovršuje apostazi II. vatikána spolu s čarodějnicemi a čaroději z Amazonie ve vatikánských zahradách. Následně intronizoval démona Pačamamu v hlavním chrámě církve. Vrcholem je jeho zasvěcení se satanu v Kanadě.

II. vatikánský koncil používal ne teologický slovník s jasnými formulacemi, ale zavedl dvojznačné vyjadřování a tím otevřel dveře duchu hereze. Bergoglio dovršuje tento šťavnatý církevní slovník vzorovým způsobem. Pravda je tím relativizována, takže už se nerozlišuje dobro a zlo.

Hned po ukončení koncilu byly otevřeny dveře historicko-kritické metodě v teologii na všech univerzitách. Pravověrní profesoři byli nazváni konzervativci, fundamentalisty, nepřáteli církve a pokroku a byli vyhazováni. Stále se ve všech teologických disciplínách mantrovalo jen Nostra aetate a Secundum Vaticanum.

Samozřejmě, v liturgii se to projevilo tím, že se obrátil oltář tváří k lidu a kněz zády k centru, ke svatostánku. Bylo to gesto záměny theocentrismu za homocentrismus. Tradiční duchovnost, ze které žily celé generace po téměř dvě tisíciletí, byla narušena duchem aggiornamenta.

Toto je ovoce II. vatikána, které dnes dovršuje arcikacíř Jorge Bergoglio.     

Modla II. vatikánského koncilu je v současném kněžství a episkopátu hluboce zakořeněna. Dodnes není možno ukázat na zločiny II. vatikánského koncilu ani na ducha apostaze, přestože má na svědomí současný stav masové apostaze od Ježíše Krista. Pokud ale nenazveme II. vatikánský koncil heretickým, žádná duchovní obnova nenastane. Chápeme, že mnozí upřímní hierarchové, kteří usilují o obnovu církve, citují dokumenty II. vatikánského koncilu, aby jimi usvědčili Bergoglia z jeho duchovních zločinů. Jenže si musíme být vědomi dvousečnosti této metody.

Budeme-li koncil používat jako autoritu, nemůžeme ho zároveň nazvat heretickým a tím zavíráme dveře jakékoliv obrodě. Je třeba vědět, že prvky pravověrnosti byly dány do dokumentů II. vatikána proto, aby se jimi moderátoři koncilu zaštítili a tak prosadili skryté hereze. Na koncil i na Jana Pavla II. se odvolávají také ti, kteří mají stejného ducha jako Bergoglio. Tvrdí, že oni jsou pravými interpretátory a skutečnými realizátory ducha II. vatikána. V tom mají krutou pravdu. Toto je třeba si uvědomit. Duch II. vatikána otevřel dveře modernismu a synkretismu. Paralyzoval pravdivou apologii a pravdivou misii. Otevřel naopak dveře totálnímu liberalismu a laxismu. Bergoglio ho dovršuje satanismem a veřejnou apostazí od Krista a Jeho učení. Proto II. vatikánský koncil musí být nazván tím, čím byl a čím je, tedy heretickým.

Má-li nastat duchovní probuzení, musí církev přijmout realitu, že kanonizace tzv. svatého Jana XXIII. a tzv. sv. Pavla VI. a tzv. sv. Jana Pavla II., které vyhlásil arciheretik Bergoglio, jsou neplatné ze dvou důvodů. První je, že všechno, co heretik koná, je neplatné a neúčinné, a druhým důvodem je, že tyto osoby se samy dopustily zločinu proti církvi tím, že otevřely dveře heretickému proudu. Tito papežové byli povinni hájit pravdy víry a rovněž morálku a chránit Božího Ducha. Měli povinnost bojovat proti duchu hereze a duchu světa. Oni neplnili svou prvořadou povinnost a jejich vinou se metastáze rozšířily v celé církvi. Navíc konali pravý opak, metastáze podporovali a žehnali jim. Otevřeli na katolických univerzitách a teologických fakultách dveře heretické historicko-kritické metodě. Prosazovali heretickou deklaraci Nostra aetate a tzv. internáboženský dialog. Ve skutečnosti tím do katolické církve systematicky infiltrovali ducha pohanství. To jsou zločiny, které mají na svědomí tito tři koncilní a pokoncilní papežové.   

Je ještě daleko více důvodů, proč tyto osoby v žádném případě nemohou být církví uctívány jako hrdinové víry, kteří církev hájí, bojují za ni a jsou ochotni pro ni nasadit i své životy. Oni činili pravý opak, proto musí být posmrtně exkomunikováni podobně, jako byl exkomunikován papež Honorius I. za to, že mlčel k herezi monotheletismu.

Tragédií je, že Benedikt XVI., ač usiloval o pravověrnost, neodolal psychologickému tlaku s heslem santo subito a Jana Pavla II. beatifikoval. Tím postavil na oltář zločin apostatického gesta Assisi 1986.

Pokání je nazvat pravdu pravdou, herezi herezí a heretika heretikem. Pokud biskupové a kněží zůstávají v duchovní schizofrenii a nejsou schopni nazvat věci pravými jmény, stanou se oběťmi, a navíc pak i spoluviníky masového pohřbu katolické církve. V budoucnosti budou nazváni hrobaři církve, zločinci a zrádci Krista.

V dnešní době je každý biskup a každý kněz povinen postavit se za našeho Pána Ježíše Krista tak, jako se za Něj postavili mučedníci, zvláště prvních třech století. Ti byli ochotni obětovat i své životy a podstoupit nejkrutější muka. Krev mučedníků kéž koluje i v našich žilách. Kéž se najdou noví hrdinové víry, kteří se postaví proti největšímu zločinci a katu katolické církve, pseudopapeži Jorgemu Bergogliovi. On se nechal provokativně, veřejně zasvětit satanu. Proto od chvíle jeho vyhlášení o žehnání sodomitů už není možné v liturgii zmiňovat jednotu s tímto arcikacířem Františkem Bergogliem. Kněz a biskup, který tak činí, na sebe stahuje Boží prokletí, duchovní slepotu a totální paralyzaci, neschopnost postavit se za pravdu a za Krista. Dostává se na šikmou cestu do věčného zavržení.  

Co se týče věřících, je třeba, aby upozornili svého kněze, aby přestal zmiňovat jméno arcikacíře ve svaté liturgii. Pokud tak neučiní, ať už se věřící takové liturgie neúčastní. Povinnost svěcení neděle ať vyplní modlitbami, zpěvem a čtením Písma svatého. Tím, že přestanou být účastni liturgie, ve které se vyhlašuje jednota s arcikacířem zasvěceným satanovi, se nejenže neprohřešují, ale se i chrání od prokletí, které skrze tuto liturgii dopadá.

Drazí biskupové, kněží a věřící, dostali jsme se do historické doby a je potřeba, aby vám bylo dáno jasné orientační slovo: musíme zůstat věrni Kristu! Podmínkou věrnosti Kristu je odřeknout se podřízenosti člověku, který okupuje papežský úřad a zasvětil se satanu. II. vatikánský koncil je třeba nazvat tím, čím byl a je, a to heretickým.

Kristus vítězí! Kristus kraluje! Kristus vládne!

+ Eliáš

Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr

Biskupové sekretáři

18. 10. 2023