Hledej pravdu! část 10.: Zdravá rodina – zdravý národ

---------------------------------------------------

Hledej pravdu!

část 10.: Zdravá rodina – zdravý národ

Mluvit o sexualitě takovým způsobem, jak o ní mluví masmédia a západní multikultura, znamená přijmout lživý, dekadentní pohled a v podstatě pak dochází k podobnému procesu jako u nemoci zvané rakovina. Při této smrtelné chorobě se totiž jedna buňka rozmnožuje na úkor druhých a naruší harmonii, která je v lidském organismu natolik, že nakonec způsobí smrt člověka. A tak je to i s jednostranným zdůrazňováním lidské sexuality.

V modelu křesťanského života na bázi Božích zákonů, a především vycházejícího z evangelia, je s lidskou sexualitou počítáno. Má své místo v instituci zvané manželství. Tam má sloužit k předávání lidského života, tam má udržovat i vztah muže a ženy, kteří jsou zde jako otec a matka a tvoří nerozlučnou jednotu. Boží slovo říká: „Opustí muž otce i matku a přidrží se své manželky a budou jedno tělo“ (Mt 19,5), jedna bytost. Manželství je proto povýšeno na svátost a je spojeno s nerozlučností. Manželé, když skládají před Bohem slib a uzavírají manželství, slibují, že budou spolu snášet dobré i zlé, a to až do smrti. Kristus o manželství řekl: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“ (Mt 19,6) Kulturní Evropa byla postavena na křesťanských základech a základní buňkou v ní byla zdravá rodina, v níž byla respektována nerozlučnost. Když Sv. Vladimír, který byl před svým obrácením pohanem, přijal křesťanství, propustil své tři ženy i otrokyně a zůstal už pak až do smrti věrný jedné ženě. Ve Starém zákoně Bůh toleroval mnohoženství, ale když se ptali Ježíše, proč Mojžíš dovoloval propustit ženu, dát jí rozlukový list a vzít si jinou, odpověděl, že příčinou je tvrdost lidského srdce. Dále Ježíš řekl, že kdo by si vzal rozvedenou, cizoloží, a rozvedená, když se za života právoplatného manžela provdá za jiného, rovněž cizoloží (srov. Mt 19,9).

V ruském národě, podobně jako v době Kristově, děti dostávají ke křestnímu jménu i jméno po otci. Syn se jmenuje například Andrej Vladimírovič, dcera Oxana Vladimírovna atd. Tím je zdůrazněna autorita otce v rodině, otec je hlavou. Má rodinu zabezpečovat nejen hmotně, ale má zodpovědnost i v duchovní oblasti. Má jakousi roli kněze ve své rodině, kde zodpovídá za morální výchovu, ochranu ženy i dětí, a před Bohem má zodpovědnost za jejich spásu. Proto má jako hlava hledat řešení a správně rozlišovat určitá nebezpečí. Žena má v rodině rovněž svou nenahraditelnou funkci. Má být srdcem a jako matka vytváří zvláštní atmosféru domova, rodinné lásky, harmonie vztahů dětí mezi sebou i mezi rodiči navzájem. Tato láska je spojena s obětí, která je od ní vyžadována každý den, a nejen od ní, ale i od zodpovědného křesťanského otce. Bohužel, tyto zdravé principy spojené s věrností a obětavou láskou k sobě navzájem i k dětem, byly v kořeni narušeny. Rozpad rodiny působí nejen velké rány na duši a psychice dětí, ale je pro manžely i obrazem smrti a přináší nakonec i ekonomickou škodu jim samým i okolí. Proto této otázce věnují pozornost dvě z Božích přikázání Dekalogu (Desatera).

Pán Ježíš ve svém evangeliu mluví o manželství, o jeho nerozlučnosti, ale také se zmiňuje o sexuálním pokušení a dává návod, jak nad ním zvítězit. V horském kázání ukazuje na duchovní kořen, s kterým je sexualita spojena, na příkladu s okem, rukou, nohou: „Jestliže tě pohoršuje tvé oko, vyloupni ho a odhoď od sebe, pokud tě pokouší ruka nebo noha, usekni ji a odhoď od sebe“ (Mt 5,29-30), a v této souvislosti říká: „Kdo žádostivě hledí na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci.“(Mt 5,28) Tedy zde nejde o fyzické useknutí nohy nebo ruky či fyzické vyloupnutí oka; tím člověk nad sexuální žádostivostí nezvítězí. Ježíš zde zdůrazňuje nutný radikalismus, který je psychosomatickým zapřením sama sebe a který lze přirovnat k vyloupnutí oka a k useknutí ruky či nohy. Ježíš tím v podstatě říká: musíš useknout myšlenku a pocit přímo v kořeni, aby neovládl ruku či nohu k vykonání hříchu spojeného s touto žádostivostí. Rovněž co se týče vyloupnutí oka, jde o vyloupnutí vnitřního oka (představivosti), aby – když se v něm odrazila určitá nečistá informace (vjem) – ji v sobě neudržovalo a nerozvíjelo, ale musí ji vyloupnout a vyhodit ze svého nitra. Rovněž i fyzické oko je nutno odvrátit od nečistých obrazů. Člověk v boji za čistotu srdce, o čisté myšlení, musí už v zárodku bojovat s nečistými myšlenkami, představami, vzpomínkami, nečistými obrazy, které působí z pornografické reklamy, nečistého umění, z filmů, hudby, z nečistých vtipů, z nemorálních rozhovorů, návodů či falešné psychologie, která otvírá dveře lidské duše a ubíjí v ní obranný systém. Ježíš rovněž říká: „Je-li tvé oko čisté, celé tvé tělo je ve světle.“ (Mt 6,22) Boj za čistotu srdce je pro mladého člověka nejtěžším bojem a lze ho přirovnat k nekrvavému mučednictví, zvláště v dnešní době, kdy je vystaven mimořádně silným a lstivým tlakům.

Už více než před 100 lety, na konci 19. století, byla ve Francii, kde už v té době došlo k hluboké morální devastaci, položena otázka: „Jaký je největší poklad Paříže?“ Jeden moudrý muž odpověděl: „Ukažte mi čistého mladíka v tomto městě, a já vám povím, že to je největší poklad Paříže.“

Boží slovo říká: „Cožpak nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá?“ (1Kor 6,19) Apoštol Pavel říká: „Chrám Boží je svatý, a to jste vy.“ (1Kor 3,17)

Mladý člověk potřebuje jasný, čistý ideál, vzor. Tím vzorem morálního života jsou mnozí světci, kteří vytrvale a vítězně bojovali tento boj sami se sebou a získali životní zkušenost. Oni jsou pravdivými psychology a vědí, jak bojovat s touto vášní. Vědí, že v tomto boji nestačí jen pozice obrany, ale že je nutno přejít do aktivního, komplexního boje s kořenem zla v nás. Tím kořenem je slepá pýcha, vzpurná neposlušnost a nevěra vůči Bohu, jimiž je naše lidská přirozenost narušena. Tento boj za čistotu srdce je nejlepší přípravou na šťastné manželství. Po něm touží každý upřímný student a studentka, ale bohužel vlivem pseudokultury konají pravý opak. Zapomínají na zákon: „Co kdo zasel, to bude sklízet!“ (Gal 6,7) Jaké ovoce sklízí ti, kteří jsou infikováni chorobou jako je AIDS? O jakém štěstí je možno hovořit u těch, kteří si pletou obětavou lásku s cynickým egoismem?

Nejvíce ruský národ potřebuje zdravé rodiny. Zdravé rodiny potřebují mít zdravou předmanželskou výchovu a sebevýchovu. Aby se mladý člověk nestal otrokem různých vášní, egoismu, marností a zneužívání druhého, musí mít silnou motivaci, která je zakořeněna v transcendentnu! Potřebuje získat zodpovědný pohled na konec svého života, uvědomit si závažnost minuty smrti a Božího soudu a zvláště reality věčné odměny a věčného trestu. Je třeba vědět, že cílem lidského života není nějaká sexuální nevázanost, kariéra, bohatství, závislost na narkotikách či dekadentní hudbě. To vše pomine a je to klam.Pamatuj, že za všechny své činy budeš jednou skládat účty. Pamatuj, že „nic není skryto, co nebude odkryto“ (Mt 10,26). Skryté duchovní kamery sledují tvůj život. Kopii těchto záznamů máš ve své duši a ve svém svědomí. Nežiješ proto, abys tady jedl a pil a takzvaně si užíval. Tvůj život je zkouškou, zda budeš respektovat své svědomí a Boží zákony a budeš zde hledat pravdu, milovat ji a bránit – za to pak obdržíš odměnu ve věčném štěstí. Pokud pravdu a s ní spojenou lásku odmítneš, čeká tě po smrti věčná tragédie.

Pravá moudrost znamená počítat se smrtí a s věčností, počítat s pravým smyslem života. Bůh tě stvořil, On tě miluje, On dal za tebe svého Jednorozeného Syna, který za Tvé hříchy zaplatil na Golgotě. Ty máš přijmout Boží lásku, odpuštění hříchů v Kristu tím, že přiznáš své hříchy před sebou a před Bohem.

V ruské lidové písni „Stěp da stěp krugom“ se umírající muž na dálku loučí se svou ženou a dívá se na snubní prsten. Před Bohem – s vědomím blízké smrti – vyznává, že své ženě zůstal celý život věrný.

V křesťanských národech bylo ještě v 1. polovině minulého století zcela samozřejmé, že do manželství vstupoval chlapec i děvče tak, že si zachovali čisté srdce.

Př.: V roce 1945 osvobozovala ruská armáda Československo od fašismu. Po osvobození jedné vesnice se místní mladíci dali do rozhovoru s ruskými vojáky. Jeden mládenec se ptal velitele: „Vy máte ženu a děti?“ Velitel odpověděl: „Ne. Naše děvčata pracují nyní na Urale v továrnách na výrobu zbraní. Až skončí válka, pokud se vrátím živý, vezmu si jednu z nich za manželku. Věřím, že ta jedna čeká na mě, věřím, že si uchovala čisté srdce pro mě. Jak bych se jí mohl podívat do očí, kdybych se před svatbou poskvrnil s jinými? Celý život bych měl výčitku svědomí.“ Tato slova zanechala v mladíkovi hluboký dojem.

Př.: Jeden psycholog v rozhovoru se známým misionářem řekl: „Děvče, které mělo vztah s několika chlapci před tím, než vstoupilo do manželství“ – a použil vulgární slovo - „je zasviněné pro manželství. V duši děvčete zůstává vtištěn obraz prvního chlapce, kterému se oddala, i když pak žila s jinými a nakonec si jednoho z nich vzala. V její duši zůstává na toho prvního nezrušitelná vzpomínka.“

Lidové přísloví říká: „Kolik je hříchů před manželstvím, tolik je slz a pláče v manželství.“ I tak jsou v manželství slzy a pláč, a někdy se stává manželství těžkým křížem, ale přesto ti, kteří zachovali předmanželskou čistotu, mají sílu přes všechny zkoušky uchovat dětem nejdražší poklad – rodinné zázemí. V současné době, kdy už půl století téměř ve všech filmech, a zvláště západních, je programováno do myšlení mladé generace, že rozvod je něčím naprosto samozřejmým či téměř módou, žneme ovoce tohoto zhoubného myšlení – moře utrpení, především nevinných dětí.

Na internetu jsou demoralizační programy, které sledují zvláště děti a mládež, a ty je systematicky devastují, až přímo podávají návody k nejhrubším zvrácenostem. A nejhroznější je, že k těmto zvrácenostem jsou formováni i přímo ve škole takzvanou sexuální výchovou, která není výchovou, ale antivýchovou. Na různých trénincích a kursech západních aktivistů jsou děti formou her a scének sváděny k zvrácenostem. Jaké jsou to zločiny vůči mladé generaci! Jak je potřebné děti naopak motivovat k zdravým, morálním zásadám a využít k tomu jejich hravost. Děti jsou rády tvůrčí. Ve školách se při svátečních příležitostech vždy organizovaly besídky, na kterých děti hrály různé scénky, což u dětí rozvíjelo smysl pro pravé hodnoty. Mnoho inspirací mohou pro scénky získat jak z Bible, tak i z životů svatých, ale i z běžného života a hrdinství všedních dnů, které lidé dneška už vlivem pseudokultury nevnímají. Dříve měla každá vesnice své amatérské divadlo. Dnes hodnotnou zábavu pro mládež vytěsnily tzv. diskotéky a jim podobné akce.

Př.: Zločinec, který se vrátil z vězení, měl jedno přání: chtěl navštívit autora nemorální knihy, která zkazila celý jeho život. Řekl autorovi: „Vy jste zničil nejen můj život, ale i životy možná tisíců mladých chlapců. Uvědomujete si zodpovědnost za svůj zločin?“

Většina knih, které dnes mládež čte, většina filmů, které sleduje i většina tzv. kulturních programů vede k její morální devastaci. Tento jed mládež přímo polyká. Jak se potom s tímto myšlením a s tímto falešným ideálem může připravit na zodpovědné manželství a zodpovědné rodičovství? To je nemožné.

Co by měl dělat stát?

Ruský stát by měl uzákonit výchovný systém, který bude utvářet především skrze školství a kulturu zdravou výchovu spojenou s prevencí negativních vlivů západní amoralizace a pseudokultury. Rodiče každého žáka ať povinně absolvují alespoň jednoroční školení týkající se zdravé výchovy a prevence negativních vlivů na dítě. Kultura, školství i politika by měly přijmout jako prioritu formování zdravé rodiny, a tím i zdravé mladé generace.

Co má pro to dělat církev?

Musí ukazovat na duchovní hodnoty jako na základ obrody rodiny a národa. Mniši a kněží ať začnou duchovní obnovu od sebe. Jde především o čistotu víry od synkretismu s pohany. Tzv. internáboženský dialog a ekumenismus po vzoru apostatického Vatikánu a Západu sleduje sebezničení pravoslavné církve. Jen pravověrné pravoslaví dává motivaci a sílu k obrodě rodiny a národa.

Žasneme nad politickým systémem Západu, který takzvanými antidiskriminačními zákony pohotově uzákoňuje antivýchovu celé společnosti. Proto musí RF adekvátními zákony reagovat na tyto dekadentní tlaky a zabezpečit uzákonění zdravých morálních principů ve své společnosti.

Je proti zdravému rozumu, že na Západě může být trestán člověk, který osloví muže jako muže ve chvíli, kdy se doryčný pokládá za ženu. Dokonce jakýkoliv člověk může být sexuálním deviantem obžalován, že ho v myšlenkách diskriminoval. Absurdum těchto antizákonů je i v tom, že deviant to nemusí u soudu dokázat, dokazovat musí obžalovaný. Obvinění v myšlenkové sféře se nedá vyvrátit, proto může být odsouzen jakýkoliv člověk, a to až na 3 roky vězení.

Jak se tento zločinný systém vtěluje do jednotlivých národů? Začne to gay pride, za kterým stojí světoví globalizátoři NWO. Pak média připraví půdu pro přijímání tzv. zákonů o registrovaném partnerství a sňatku homosexuálů a prioritní adopci dětí těmito devianty. Pak nastupují antidiskriminační zákony, které diskriminují 99 % obyvatelstva a privilegují sexuální devianty.

Na podobném principu bezzákonnosti funguje juvenilní justice. Je to soubor zákonů k tzv. preventivnímu odebírání dětí. Ve skutečnosti tu jde o největší zločiny kradení bezbranných dětí, jejich morální devastaci homosexuály, pedofily, transsexuály a sadomasochisty. Tyto nejtěžší zločiny proti rodičům a dětem jsou dnes legalizovány nadnárodními úmluvami a státními zákony! Tu jde o uzákoňování organizované nadnárodní zločinnosti k sebelikvidaci jednotlivých národů.

Jak je možné, že se tyto nejtěžší zločiny uzákoňují? Děje se to na bázi pozitivních pojmů! Kdyby byly zákony vpravdě nazvány tím, čím jsou, například „zákon na kradení dětí milujícím rodičům“, tak takový zákon by neprošel. Když se však dá název „zákon o sociálně-právní ochraně dětí“ či „zákon o zamezení násilí v rodině“, pak se pod těmito pozitivními pojmy skrytě uzákoní nejtěžší zločiny. Parlamenty to akceptují, protože chtějí být na úrovni tzv. mezinárodních úmluv.

Co se týče Ruska, je třeba vědět, že juvenilní justice zde de facto funguje pod termínem „státní patronát“. Jde o celou sérii antizákonů skrývajících se za tzv. preventivní ochranu dětí. Na této bázi fungují juvenilní mechanismy v jednotlivých republikách i guberniích, a na jejich základě kradou nevinným rodičům děti. V rámci pravdivé reformy týkající se rodinné politiky musí být všechny tyto antizákony zrušeny a navíc musí být nahrazeny novými, spravedlivými zákony, které zabezpečí skutečná rodičovská práva. Pokud Rusko nestanoví prorodinnou politiku jako svou prioritu, zapříčiní pozvolnou sebevraždu vlastního národa!

+ Eliáš

Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr

Biskupové sekretáři

vkpatriarhat.org.ua/cz/?page_id=27936

Doněck – Praha, 12. 12. 2015

Kopie:

Prezidentu a vládě Ruské federace

Pravoslavným biskupům

Masmédiím

-----------------------------------------

Домены .BY, хостинг на https://domain.by/