Láska je když...

To, co přicházelo do mého života, se z perspektivy kratšího časového úseku mnohdy jevilo jako nespravedlivé a někdy až kruté. Dnes to vnímám jako projev nesmírné, vše-objímající a vše-zahrnující lásky. Je to vlastně jen otázka změny úhlu pohledu. Změny myšlení, přesvědení a přístupů Bylo naprosto nezbytné, abych si prošel tím vším.

To, co nás odděluje od radosti, hojnosti a štěstí, od harmonických a naplněných vztahů, od všeho a všech, je naprostý nedostatek lásky. Jsou to naše přesvědčení o tom, že si musíme lásku zasloužit. Jsou to přesvědčení o naší vlastní nedokonalosti. O tom, že máme chyby, že na sobě musíme pracovat.

Jsme naprosto dokonalá a krásná stvoření. To, co se nám na nás samých ve skutečnosti nelíbí, je jen naše ego, naše falešná identita, osobnost a všechno to, co z něho bylo stvořeno.

Pokud se na svůj život díváme z perspektivy kratšího časového úseku, mnohdy nám nedává žádný smysl. Bojíme se všeho nového, co k nám s proudem života přichází a vytváříme vůči tomu odpor. Jsme přesvědčeni, že všude na nás číhá nějaké nebezpečí, utrpení, nemoc nebo smrt. Bráníme se, útočíme, bojujeme. Držíme se toho, co odchází. Nepřijímáme. Vytváříme odpor vůči životu.

Dnes už vím, že jsem byl veden sílou, která řídí i pohyby hvězd. Byl jsem jí veden k tomu, abych se zbavil všeho, co není mé. Všeho, co nejsem. Byl jsem veden k tomu, abych se stal sám sebou a mohl žít svůj sen.

Přijímal jsem, ne vždy s naprostou důvěrou všechno, co ke mně přicházelo. Přijímal jsem, i když jsem tomu nerozuměl, i když mi to přinášelo utrpení, bolest, ztrátu a zklamání. Nevěděl jsem, kam mě síla směřuje. Ne vždy jsem si udržel víru v sílu lásky. Nevytvářel jsem odpor, všechno jsem přijímal.

Tím nejdůležitějším dílkem puzzle bylo poznání, že jsem nikdy nemohl nic udělat špatně, i když některé mé rozhodnutí mohlo znamenat maličké zdržení nebo zajížďku na cestě. Stále jsem byl veden sílou, které řídí i pohyby hvězd.

Nemůžeme se mít rádi takoví, jací jsme, pokud věříme tomu, že si musíme lásku zasloužit. Pokud věříme, že jsme nedokonalé bytosti, že takoví, jací jsme, ani nejsme lásky hodni.

Mnohdy si myslíme, že pokud budeme lásku rozdávat, bude se nám také vracet. A tak se obětujeme pro dobro věci, pro druhé, obětujeme svůj život, své štěstí, radost... Mnohdy si myslíme, že se láska dá prostě koupit. Pozorností, dárky, úslužností, radami... Mnohdy si myslíme, že lásku získáme tehdy, budeme-li plnit očekávání a přání druhých. Nic z toho nefunguje. A tak to nakonec vzdáme a podlehneme dalšímu falešnému přesvědčení našeho ega, že nic nemá smysl. Že všechno je pomíjivé, nestálé a přináší utrpení.

Zákon přitažlivosti funguje naprosto spolehlivě. Pokud sami sebe nemáme rádi takové, jací právě jsme, přitáhneme si do svých životů partnery, kteří nám lásku dát nemohou. Nikdy a nikomu totiž nemůžeme dát něco, co sami nemáme.

Nevím přesně, co je teď přede mnou. Jen to tuším a nesmírně se na to těším. A i kdyby to bylo nakonec trochu jinak, mám naprostou důvěru v sílu, která řídí i pohyby hvězd. V sílu, která s nesmírnou láskou napsala můj osobní příběh. Věřím v sebe. Ne ve svou osobnost, ego. Věřím v toho, kým skutečně jsem. Vše-zahrnující a vše- objímající nekonečná láska bez podmínek.

Vracím se domů.