Jenže to jsem ještě nevěděl, že minulý týden se hňupova vláda pochlubila, že jsme „best in refugees“, čili „nejlepší v uprchlících“. To se tedy máme čím chlubit. Jestli to takto půjde dál, bojím se, abychom nebyli „nejlepší v uprchlících“, ale jen v trochu jiném smyslu – že Češi hromadně uprchnou z České republiky, podobě jako Ukrajinci prchají už desetiletí z Ukrajiny. K ukrajinizaci (zchudnutí) naší země máme totiž pořádně našlápnuto, skoro by se dalo říci, že jsme „best in ukrainianization“ (nejlepší v ukrajinizaci). Ceny pohonných hmot, energií či potravin letí strmě vzhůru, až se nám protáčejí panenky, vláda Ukrajincům rozdává štědré sociální dávky, alternativní média jsou zakázána a mít jiný názor na Ukrajinu než vláda je téměř trestným činem. Média vysílají v ukrajinštině, banky jdou do ruku ukrajinským zbohatlíkům a o těch fanglích jsem tu už psal, takže škoda mluvit. Už tu chybí snad jen ta pověstná ukrajinská korupce, ale ta může přijít co nevidět – jednak si ji uprchlíci přinášejí s sebou ve své mentalitě a druhak za chvíli bude vše tak drahé a tolik věcí bude chybět, že bez pořádného úplatku kdejakému úředníkovi si ani neškrtneme…
Když jsme u těch dávek. Asi aby to nevypadalo tak blbě, vláda rozhodla, že i my, Češi, něco dostaneme. Jednorázový příspěvek 5000 korun na každé dítě pro domácnosti s příjmem do jednoho milionu čistého za rok. Jenže hňupova vláda je vláda diletantů, kde si dokonce pletou čistou a hrubou mzdu (samozřejmě, že nepletou, ale i to, že si to neumějí spočítat napoprvé, ukazuje, jací jsou to břídilové).
Jurečka (podle kterého bychom místo ruským plynem měli topit kravským hovnem) ze sebe musel udělat ještě většího hlupáka než je a oznámit to veřejně. Vláda se tak trapně vyvlékla ze svého vlastního slibu a rozdá všimné jen někomu. Ale čert to vem – stejně je to ve srovnání s Ukrajinci výsměch. Zatímco pro Čechy je to jednorázová dávka 5000 Kč na dítě, ukrajinský uprchlík těch 5000 Kč bude dostávat každý měsíc. A bez nějakých úředních oplétaček. Už jsme se dozvěděli, že se vše má výhledově řešit elektronicky (údajně proto, aby nebyly fronty), takže zatímco Čech musí chodit osobně na úřad práce a podstupovat tam nepříjemné a často i ponižující jednání, Ukrajinec si zřejmě jen klikne a svých pět tisíc má jistých. A já se ptám – budou muset být vůbec fyzicky přítomní na území ČR? Však se také nedávno dost Ukrajinců na velikonoční svátky k překvapení nás všech vrátilo na Ukrajinu (tak bojuje se tam, nebo ne?). Budou dávky pobírat i tam? Má to vláda nějak ošetřené, aby je nepobírali i na Ukrajině? Protože nebylo by nic děsivějšího, než abychom my tu dřeli na dávky, kterými by si Ukrajinci doma na Ukrajině přilepšovali. Neříkám, že to tak je, ale ptám se – pokud chce vláda pomoc uprchlíkům digitalizovat, aby se „vyhnula frontám“ a vymýšlí za tím účelem různé digitální klíče a bankovní identity, jak zajistí, aby toho nebylo zneužíváno? Jak zajistí, aby Ukrajinci dávky nepobírali na Ukrajině – myšleno tak, aby si nevyjeli do ČR pro nárok na dávky a pak se zase nevrátili domů, kde si jimi budou vylepšovat svůj rozpočet?
Takže jsme „nejlepší v uprchlících“. Tak to je bomba. To pohladí na duši. To si dám za rámeček. S tím budu večer usínat a ráno se probouzet – jak je naše vláda skvělá. Není schopná zajistit nám základní potřeby, není schopná udržet dosavadní životní standard (natož ho garantovat do budoucna), ale hlavně, že se můžeme pochlubit tím, kolik jsme dovezli Ukrajinců a co vše jsme jim zadarmo (a na úkor nás samotných) dali. A jak jsme to vše organizačně zvládli.
O ukrajinských Cikánech ani nemluvě – i pro vládu je to delikátní problém, protože neví, kam s nimi. A tak se radí s kraji a kraje jsou překvapené, když jim vláda chce ukrajinské Cikány přidělit do nějakého státem vlastněného objektu, protože tím starost přesune na bedra kraje a myslí si, že tím je hotovo. Jenže kraje a obce to odmítají. A Cikáni samotní mají rovněž své představy o bydlení – navrhované se jim nelíbí, tak táboří například v Brně u nádraží. A čeští Cikáni se nově příchozích také obávají – že se prý prohloubí jejich společenské stigma. Naopak tato pětadvacetiletá rodina z Ukrajiny se rasismu nebojí a prý tu plánuje zůstat navždy. Tak jo. Přesně tohle jsme potřebovali. Sláva Ukrajíně – Sláva gerojovi Fialóvi…
Do toho všeho nepřestává ta otravná propaganda, kdy Ukrajinci každý den vítězí a co Rus, to zrůda. A Putin je snad ještě horší než Hitler. Jak podotkl jeden můj známý: „Ten Putin je fakt bezskrupulózně agresivní politik. Všichni snad vnímáme, jak už více než 20 let rok co rok trvale přibližuje Moskvu evropským základnám NATO.“
Ale dost vtípků. Putin má tu smůlu, že končí na „-in“, podobně jako Stalin. A tím je to dané. Ale co obyčejní Rusové? Proč oni by měli trpět za to, co činí jejich prezident? A přesto se tak děje. Není to rasismus? Není to nenávist vůči národu, skupině osob? Není to hanobení? Co dělají všichni ti státní zástupci, eurokomisařky a další individua, která měla uplynulé roky plnou hubu boje proti předsudečné nenávisti? Jenže vyzývat k vraždě Rusy je podle facebooku možné a dokonce se mluví i o kolektivní vině Rusů – jakože každý Rus je automaticky vinen tím, že je Rus a tečka. Protože si zvolili Putina.
Přitom nám třicet let vtloukají do hlav, jaké bylo uvalení kolektivní viny na Němce po druhé světové válce z naší strany ohromným prohřeškem, za který se máme neustále poníženě omlouvat a prosit o odpuštění. Ale logiku v tom nehledejte. Pomníky ruských generálů se mohou bourat, pomníky osvoboditelů se mohou prznit. Ruské tanky se mohou natírat na růžovo. Ale když někdo natře na růžovo německý kříž, je oheň na střeše…
Aby mne někdo špatně nepochopil – myslím, že by se neměly hanobit a ani odstraňovat žádné pomníky. Je to součást naší historie. I té, o které si zpětně můžeme myslet ledacos. Takže ať jsou tu německé pomníky, ale ať jsou tu i ty sovětské. A nikdo ať žádné neničí, protože je to neúcta. Jde přece o pietu. O padlé. O popravené. O odsunuté. O oběti. Někdo zaplatil životem, někdo padl, někdo zaplatil odsunem a propadnutím majetku, nic nebylo jednoduché. Nedávám mezi to rovnítko, muset odejít i s rodinou není totéž, co být s rodinou postřílen, takže není oběť jako oběť, ale válka má vždy oběti a různě odstupňované. I zaniklé německé obce si klidně zaslouží pomník, ale zaslouží-li si ho ony, tím spíše si ho zaslouží hrdinové, známí i bezejmenní, kteří položili život, protože nám připomínají, že za svobodu je nutné bojovat a není zadarmo. Nehrajme si na generály po bitvě, když dnes víme, jak šly dějiny dál. Byly to tehdy pohnuté události a pomníky by pro nás měly být mementem. I o tom je dnešní výročí – 9. května.
Němci u nás masově volili Henleina, a proto museli jít. Dnes se tvrdí, jak to bylo zlé, nespravedlivé, diskriminační, kruté a kdesi cosi. A protože nemáme vlastní kolonie, vlastní otroky, ani jsme nerozpoutali žádnou válku, sebemrskačsky se alespoň od roku 1989 pranýřujeme, jak jsme „vyhnali“ Němce. Je to prý náš dědičný hřích, jako bychom snad my dnes, v 21. století, mohli za to, co se dělo během války. Přes třicet let jsme vychováváni k usmíření.
Ale podobně paušálně se přitom dnes postupuje vůči Rusům. Rusům se dnes zabavuje majetek, jen proto, že jsou to Rusové. Zakazují se jim vydávat víza, jen proto, že to jsou Rusové. Jejich sportovci se nemohou účastnit mezinárodních sportovních utkání, jen proto, že to jsou Rusové (přitom se to týká i Rusů, co Putinovo jednání odsuzují – například sportovci, kteří se od dění na Ukrajině distancovali. A přesto si neškrtnou. Nezahrají. To nedává smysl). Lékaři tvrdí, že nebudou ošetřovat ruské pacienty, jen proto, že to jsou Rusové. Učitel tvrdí, že nebude vyučovat ruské studenty, jen proto, že to jsou Rusové. Dokonce jsou zakazováni i jejich kulturní velikáni, což už přes sto let leží pod drnem. Jen proto, že to byli Rusové.
Takže, neopakujme staré chyby a zachovejme si lidskost.
Tohle není naše válka, tohle není naše starost. Svých starostí máme dost i beztoho…
Adam B. Bartoš
předseda Národní demokracie
