NEDĚLNÍK ADAMA B. BARTOŠE (98) „VŮBEC MU NEVADILO, ŽE SE S NÍM NIKDO NEBAVIL. JEHO VLEZLOST NAOPAK BUDILA ROZPORUPLNÉ REAKCE. PODÍVEJTE SE NA VÝRAZ TÉ PANÍ VEDLE MNE…“

Ano, přesně tak to bylo a je dobré to vědět, až nám zase fialové, rakušanové či pekarové-adamové budou z rukávu sypat své perly. Ale pojďme dál a podívejme se, co hýbe českou alternativou.

Českou alternativou hýbe jakési magické datum 3. září. To se má na Václaváku konat velká demonstrace, která podle slov svých organizátorů má být začátkem něčeho většího. Začátkem odporu proti vládě. Organizátoři doufají, že účastníků bude takové množství, že to různé skeptiky povzbudí, aby se přidali k akcím, které budou následovat a které ve svém důsledku – organizátoři věří – povedou k pádu vlády.

Protože jsem na tuto akci některými lidmi tázán (zda tam budeme, zda to podpoříme apod.), chtěl bych tento nedělník využít k tomu, abych se k otázce vyjádřil.

Poznámka první je, že podporuji každou akci, která je proti současné vládě a která je i proti dlouhodobé agendě, kterou české vlády na příkaz zahraničních „elit“ provádějí. Jistě se shodneme, že třebaže je Hňupova vláda snad nejhorší vládou v naší historii, není první vládou, která kdy dělala protičeské kroky a jistě také ne vládou poslední. Demonstrace by tak neměla být zaměřena jen proti ní, ale právě proti oné agendě, kterou česká vláda (nebo spíše české vlády) poslušně vykonává (vykonávají). Nazývejme to, jak chceme – Velký reset, Green Deal, Agenda 2030, Total Control, je to vcelku jedno, o ten název až tak nejde. Kdyby tu nebyl Fiala, nejspíše by to tlačil jiný premiér, protože všichni premiéři jsou ve vleku zahraničních loutkovodičů. A protože jsem viděl video s jedním z organizátorů, Jiřím Havlem, který velice rozumně o těchto věcech mluví, mám naději, že organizátoři chápou, čemu čelíme. Proto má akce moji /naši/ podporu.

A to i přesto, že – jak ve svém článku popsal můj kolega Ivan Cícha – organizátoři z nějakého důvodu nechtějí, aby se k akci přidala Národní demokracie oficiálně. To je jistě věc k zamyšlení (proč tomu tak je a co to o organizátorech říká), ale ani tím se nechci dnes zabývat.

Chci se obecněji zamyslet nad demonstracemi jako takovými. I proto, že jsme kdysi nějaké demonstrace dělali, ale – ničeho jsme jimi nedosáhli.

A je to pochopitelné, protože pokojné demonstrace se politici nezaleknou a dělat nepokojnou demonstraci, to také není jen tak. Opět nechci vysvětlovat, ale jen bodově: problémy s infiltrovanými agenty, placení provokatéři, policie, která akci využívá k vlastnímu cvičení, nemožnost prorazit policejní kordon nebo zátarasy například před úřadem vlády apod. Rozehnání demonstrace policií, zatýkání řečníků, jak se mi stalo, a následné trestní stíhání. Není to zkrátka jednoduché, jak to vypadá. Z toho plyne pocit nemožnosti demonstracemi cokoli změnit a frustrace lidí, že demonstrace nikam nevedou. Plané řečnění, mnoho řečníků. Zklamání, klesající účast. Stále se opakující scénář, kdy demonstrace mají tentýž průběh, což se brzy omrzí a začne lidi nudit…

Někdy si chceme myslet, že kdyby bylo lidí na demonstraci opravdu hodně (jakože opravdu hodně), že by to něco změnilo. Úvaha se zdá být správná, leč kupodivu – praxe opět ukazuje, že ani to nic neznamená. Vzpomeňme ohromné demonstrace „chvilkařů“ proti Babišovi, kterou máloco trumfne, ale s Babišem to ani nehnulo. Relativně velké demonstrace proti covidu, ale politicky nic nezměnily. Jindy se zase zaplní Václavák naprosto nevídaným množstvím lidu, i když vlastně ani o nic nejde (demonstrace na podporu Ukrajiny – ta také k ničemu nevedla, ani nemohla, demonstrací se rusko-ukrajinský konflikt přece nijak neřeší).

Další problém je ten, že i kdyby vláda nakrásně padla, nejspíše ta další bude stejně špatná, protože nadnárodní oligarchové mají v zásobě loutek více, než jen jednoho fialového Hňupa. Dobře to bylo vidět například při nedávných nepokojích na Srí Lance, které vedly k pádu vlády, ale zároveň byl za nového premiéra dosazen člověk, který je rovněž ve vleku švábova Světového ekonomického fóra. Navzdory násilnostem a dramatickým událostem se vlastně nic nezměnilo a to ani kosmeticky, protože Světové ekonomické fórum dostalo, co chtělo. Pád vlády umožnil nasunout nového kádra, který – alespoň do chvíle, než bude prokouknut – bude řádit jako černá ruka.

Co by se stalo, kdyby padla Fialova vláda? Jak by volby dopadly, můžeme tušit (zvláště, pokud by se volilo korespondenčně). A jak by se vládlo do předčasných voleb? Úřednický kabinet, který je zpravidla vždy ještě horší než vláda jakékoli strany či koalice? Můžeme čekat něco od Miloše Zemana, který se ukázal jako Hňupův kamarád? Nebo si snad myslíme, že by šla SPD do vlády a vše by vyřešila? (A proč si myslíme, že by SPD něco svedla, když dosud nesvedla nic?) Nebo čekáme zase zázraky od nějaké nové strany? Proto opakovaně tvrdím, že jen změna systému je k něčemu. Změna vlády nic neřeší.

Neříkám, že protestovat proti vládě je zbytečné ani že bychom neměli usilovat o pád této skutečně a doslova toxicky škodlivé vlády. Ale jsou přece jiné metody, než demonstrace, když jsme si navíc řekli, že demonstrace účinné nejsou vůbec. Například domluva opozice ve Sněmovně o vyslovení nedůvěry vládě. Jenomže nemáme opozici, která by byla skutečnou opozicí. To by totiž nesměli ve Sněmovně být všichni velcí kamarádi, kde ruka ruku myje a kde, když kamery přestanou snímat, se všichni mají rádi. Nesměly by existovat zákulisní dohody, o kterých sice nevíme, ale kvůli kterým je to vše, co se ve Sněmovně (a vlastně v politice) děje, jedno velké divadlo. Takže ani tudy cesta nejspíše nevede. Nemáme prostě žádnou opozici, která by měla koule.

Hezkou ilustrací je nedávná historka z Příčov. Snad se na mne nebudou zlobit ti, kteří věří, že Jirka Kobza je velký vlastenec a jsou s ním přátelé. Ale nemohu neokomentovat něco, k čemu v Příčovech, nebo spíše po nich, došlo, protože to přesně ukazuje, v jaké jsme bryndě. Jirka Kobza měl v Příčovech (spolu s J. Skálou) dokonce svůj vlastní blok, ve kterém nebyla nouze o silná prohlášení a velká gesta. Ale stačilo málo, aby Jirka Kobza stáhnul ocas a kňučel jak spráskaný pes. To když následně vyšel v médiích článek, který si bral Příčovy na paškál a zveřejnil i různé momentky, které Reflex, který se na akci vetřel, nafotil. A zatímco v Příčovech Jirka Kobza neřešil, že vedle něho stojí vlastenec v tričku s Putinem, když na to poukázala média, začal si sypat popel na hlavu, distancovat se a ještě nepěkně útočit a urážet dotyčného muže. V reakci na článek Reflexu totiž na svém facebooku vydal následující prohlášení:

„Na sraz disidentů na zahradní slavnost na zámeček v Příčovech se sjeli vedle intelektuálů, spisovatelů, filosofů a politiků i takoví, které nikdo nezval a kteří měli hlavní zájem přimotat se v tričku s Putinem (kde ho asi nafasoval, prodávat jsem je nikde neviděl) někde poblíž mne, aby je mohl jejich společník vyfotografovat jako důkaz, že sraz propagoval Putina a podobně. Vůbec mu nevadilo, že se s ním nikdo nebavil a jeho vlezlost naopak budila rozporuplné reakce (podívejte se na výraz té paní vedle mne). Opět jsem si vzpomněl na zahradní slavnosti Václava Havla na Hrádečku. Tam tehdejší StB takových pánů také vysilala (sic!) celý tým. Reflex, ta hlásná trouba progresivistů a režimu samozřejmě už rozjel špinící kampaň. Co s tím můžeme dělat? No, dobře si toho pána zapamatovat, protože se jistě zase objeví (třeba 3.9. v Praze) tak ať víme, s kým máme tu čest!“

https://narodnidemokracie.cz/wp-content/uploads/2022/08/kobza-300x287.png 300w, https://narodnidemokracie.cz/wp-content/uploads/2022/08/kobza-665x636.png 665w, https://narodnidemokracie.cz/wp-content/uploads/2022/08/kobza-272x260.png 272w" data-srcset sizes="(max-width: 680px) 100vw, 680px" style="box-sizing: border-box; height: auto; max-width: 100%; border: 0px; display: inline-block; vertical-align: middle; margin: 5px 0px 0px;">

Pikantní na tom je, že pán v tričku není žádný provokatér, ale vlastenec, kterého dobře znám, dokonce táta jednoho mého dobrého kamaráda, který na akci také byl. Jestli někdo má v Příčovech z principu být, pak právě takovíto obyčejní lidé, vlastenecky zaměření občané, pro které je akce určena. To jsou totiž ti skuteční disidenti, ne pan Kobza. Ten by se takovým rád viděl, ale vypadá na disidenta? Než šel do politiky, byl kariérním diplomatem (a – samo sebou – členem KSČ) a dnes je už druhým volebním obdobím poslancem, takže člen establishmentu – jaký disident, proboha? Na koho si tu hraje? A kde bere tu drzost obyčejného vlastence, o jejichž hlasy pro SPD na facebooku neustále škemrá, označovat hanlivě za „vlezlého“, „nezvaného“ a spřádat teorie o tom, že byl vyslán na akci BISkou apod?

Ještě pikantnější ale je, když Kobza píše, že se s mužem v tričku „nikdo nebavil“, protože se s ním bavil dokonce Kobza sám. Doslova k popukání je pak Kobzova hláška – „podívejte se na výraz té paní vedle mne“ – což má jako potvrzovat, že se s „vlezlým“ vlastencem v Putinově tričku nechtěl bavit nejen Kobza, ale ani „ta paní vedle“. Ale víte co? „Paní vedle“ je totiž manželka „pána v tričku“, taky ohromná vlastenkyně a logicky – mamka toho mého dobrého kamaráda. A ten byl u toho taky (jen není na fotce), takže to vím z první ruky – prostě syn, máma a táta, všichni vlastenci, v Příčovech při debatě s Kobzou, který je ale následně na sociálních sítích pozuráží a ještě přitom ze sebe udělá hlupáka.

A tohle má být ještě „to lepší“, co v SPD je? Tohle má být výkvět SPD? No, potěš koště. Pan Kobza by se měl raději věnovat tomu, co mu jde evidentně lépe, a to je prodej izraelských košér vín. Protože to, co předvedl po Příčovech, je pěkný trapas.

Dokud budou ve Sněmovně místa vlastenců zabírat podobní kobzové, jsou všechny demonstrace k ničemu, protože se nehneme z místa. Demonstrace má totiž (čistě teoreticky, prakticky, jak jsme si řekli, to nefunguje) urychlit procesy, dosáhnout pádu vlády a předčasných voleb, ale kandidují-li pak v těchto předčasných volbách za „vlastenecké strany“ stále dokola jen takoví „vlastenci“, kteří se poserou strachy kvůli tričku s Putinem a začnou podle urážet skutečné vlastence, aby se „vyvinili“, je veškerá upřímná snaha nás všech marná.

Takže co dál? Osobně jsem dospěl k přesvědčení, že volební proces je tak zmanipulovaný, že touto cestou se změny nedosáhne. A už vůbec se změny nedosáhne demonstracemi. Třetího září klidně přijďte, klidně si poslechněte Jirku Kobzu, jak bude zase plameně řečnit o tom, že ví, koho by přibil na dveře Strakovky, ale obávám se, že to stačit nebude.

Ještě je totiž brzo. Ještě jsme nepadli na hubu úplně…

pěkný nastávající týden

Adam B. Bartoš
předseda Národní demokracie

PS Dovětek. A je to tu. Jak jsem psal v úvodu svého nedělníku, dnešní „výročí“ způsobilo, že protiruskou propagandou zdivočelí politici byli dnes ještě více bez sebe, než tomu je běžně. Přispěla k tomu i tragická událost, kdy byl v noci na neděli spáchán atentát na A. G. Dugina, který ovšem shodou okolností bohužel odnesla jeho dcera. Auto, kterým měl Dugin cestovat, bylo vyhozeno do povětří ve chvíli, kdy jej řídila Darja Duginová. Na místě ihned zahynula. Dugin, který nakonec cestoval jiným autem, byl přímým svědkem tohoto hrůzného činu. Ministryně obrany Jana Černochová se ukázala nejen jako blbka, jak ji všichni známe, ale jako neskutečně zlý a odporný člověk, který se raduje z lidského neštěstí, když nad tímto hrůzným činem zajásala. Národní demokracie se domnívá, že tím naplnila skutkovou podstatu hned několika trestných činů, například schvalování spáchaného zločinu, nebo spíše – v tomto případě – podpory a propagace terorismu, pročež by měla být stíhána a odvolána ze své funkce. Samozřejmě, že ve svém nenávistném komentáři spojila tragickou událost kolem Dugina s 21. srpnem, řka, že na tento 21. srpen Rusové nezapomenou. To je také dost zvláštní věta, která vzbuzuje různé otazníky. Myslel jsem, že to bude Markéta, která se dnes zase nějak vyznamená (po těch „svetrech“), ale že Černochová bude takto ubohá, nad tím zůstává rozum stát. Zřejmě to bude tím, že nemá děti. Tohle je samé dno pravdolásky… Humanitární bombardování a schvalování atentátů. Hlavně slušně…