O BABIŠOVĚ ŠAŠKÁRNĚ VE SNĚMOVNĚ, O KVIČENÍ POLITIKŮ A VLASTENECKÉM SJEDNOCENÍ, KTERÉ SE KAMSI VYTRATILO…

Poslouchal jsem projevy některých poslanců SPD, včetně předsedy Okamury, a musím říci, že si počínali dobře, respektive, mluvili dobře. To mluvení ostatně Okamurovi vždy šlo dobře. S činy už je to pak horší, ale přesto jsem na chvíli nabyl dojmu, že SPD je – nějakým zázrakem – proti novele pandemického zákona. U ANO tomu bylo jinak. Připadalo mi jako velké chucpe, že kritizují zákon, který sami před časem s opozicí dojednali. Podle mého názoru si to divadlo mohli odpustit, protože ve finále to bylo právě ANO, které novelu podpořilo. A právě to si musíme probrat.

Kdyby totiž všichni poslanci ANO byli řádně přítomní, řádně přihlášení a hlasovali proti, jak tvrdili, že chtějí, zákon by neprošel. Vládní koalice sice ve Sněmovně disponuje 108 hlasy, ale pro novelu pandemického zákona bylo jen 70 vládních hlasů. Zdaleka ne všichni poslanci vlády i opozice byli totiž přítomni. Někteří se hodili marod, někteří se omluvili, ale jak to už tak bývá zvykem, bylo i mnoho těch, kteří byli fyzicky přítomní, ale vytáhli své hlasovací karty z přístroje, tedy odhlásili se, čímž zaujali vykutálený alibistický postoj „já nic-já poslanec“. Kdyby totiž byli poslanci ANO skutečně proti, hlasovali by všichni proti tomuto zákonu aktivním NE, což se ale nestalo. Tato výtka neplatí u SPD – ta má 20 poslanců a pouze jeden byl omluven (čili skutečně nepřítomen). Zbývajících devatenáct hlasovalo proti novele. Jenže ANO má ve Sněmovně 72 poslanců, ale proti novele zákona jich hlasovalo jen 33. Co dělali ti ostatní? Proč jich bylo až 28 omluveno (vůbec nepřišli na schůzi, ačkoli byla tak důležitá)? A proč dalších 11 bylo nepřihlášeno – tedy v budově i v sále při jednání fyzicky byli, jen se alibisticky neúčastnili hlasování. Nemluvíme zde o tom, že by se „zdrželi“ (zdrželo se nula poslanců ANO), ale oni se hlasování neúčastnili. Proč, když to bylo tak důležité hlasování a ANO bylo tak proti? Proč se celkem dohromady 39 poslanců ANO tak či onak hlasování vůbec neúčastnilo?

Babiš zase voliče tahal za nos a ukázal, jak proradný je. Ne – nečekal jsem, že by byl proti pandemickému zákonu, ale vadí mi, když předstírá, že je proti, ačkoli se všemožně snaží, aby zákon prošel. Prostě další chucpe, a jak říká pan VK – pořádně macaté.

Hlasování pak odhalilo také to, že se zákona „báli“ i vládní poslanci, kteří se k němu jaksi neměli odvahu přihlásit a hlasovat pro něj. I z vládního tábora se někteří alibisticky odhlásili, aby se vyhnuli jasnému ANO či NE.

Demonstrace před Sněmovnou tedy nakonec tento zrůdný poslanecký paskvil nezastavily a ani zastavit nemohly. A to ani tehdy, když se na nich vytáhly „osvědčené šibenice“, mezi kterými pobíhal Tomáš Vandas. A kromě Vandase jsme si povšimli i dalšího koloritu – politici zase spustili známý povyk, který jsme zažili už v roce 2016 – že jsou pro svobodu slova, ALE… A šibenice že prý nejsou proti zákonu, ALE… Ministr vnitra Rakušan už zase poulel oči a sliboval „sjednotit přístup orgánů k šibenicím“. Je zajímavé, že když se politikům ukážou šibenice, začnou kvičet…

Osobně jsem velmi skeptický k tomu, že by na novele pandemického zákona mohl něco změnit Senát, který je plně ovládán pětikoalicí, a už vůbec nic nečekám od prezidenta Zemana. Ostatně, ten se už dnes nechal slyšet, že novelu podepíše. A také i on zakvičel, řka, že ti, kteří přinesli šibenice, by měli jít do vězení. Prostě: ve vládě, ve Sněmovně, v Senátu i na Hradě – všude se hlasuje proti lidu a všude se také kvičí a všude to chrochtá, když lid symbolicky naznačí, že si to hlasování bude pamatovat…

Vtipné mi také přišlo, když se vládní poslanci rozhořčovali, že jim odkudsi přišly jakési esemesky, podle kterých se měli odebrat do karantény. Přitom schválili zákon, který přesně toto umožňuje – aby vás kdejaký hejhula esemeskou na dálku řídil a rozhodoval, zda můžete do práce, ven, do školy nebo zda musíte dřepět doma. Jinými slovy, poslanci okusili vlastní medicínu – a zase u toho kvičeli…

Spásu nečekejme ani od soudů, protože například to, že NSS shodil covid passy a oznámil to právě v den schvalování pandemického zákona, lze brát spíše jako důkaz, že i soudy v tom jedou s politiky, než že by se je snažily od nezákonného počínání odradit. Jednak tím Nejvyšší správní soud vytvořil na poslance nátlak, aby novelu pandemického zákona podpořili, jednak tím vládě poradil, jak má zákony „proti lidu“ psát lépe, aby nebyly napadnutelné a především pak ono načasování ukázalo, že moc soudní neřeší svobodu lidí, ale literu zákona. Neřeší to, zda je diskriminace neočkovaných špatná či nikoli, ale zda je v souladu se zákony. A když podle jeho soudu není, radí, jak nás diskriminovat tak, aby to proti zákonům nebylo. Přijetím nových zákonů. Už jste pochopili? Nikde nemáte zastání. Ani na vládě, ani ve Sněmovně, ani v Senátu, ani na Hradě, ani na soudě jakékoli instance. Vítejte v liberální-demokracii… Na druhou stranu, nikdy neškodí podávat trestní oznámení, například i na poslance za jejich zneužití legislativní nouze, jak učinil náš kolega František Cinkl v Teplicích (jeho příklad si můžete přečíst zde, třeba vás bude inspirovat).

V Česku loni zemřelo nejvíce lidí v poválečné historii. Čímpak to asi bude, když se nyní ukazuje (například ve Velké Británii), že na Covid tam nezemřelo 150 tisíc lidí, jak se tam (i nám zde) dlouhou dobu veřejně tvrdilo, ale jen šest tisíc? Podobně se lhalo v Itálii a dalších zemích, kde se čísla nafukovala, aby se mohlo na covidových pacientech rejžovat. Covidem to zřejmě nebude. Dá se proto předpokládat, že i u nás na covid zemřelo jen několik tisíc lidí místo těch několika desítek tisíc veřejně deklarovaných.

Už dříve jsme totiž psali, že podle státních statistik zemřelo předloni o poznání více lidí, než tomu bylo po desítky let předtím – a to i tehdy, když tam zahrneme mrtvé na covid. Jinými slovy – mrtví na covid i mrtví s covidem – pořád to ale dohromady nestačilo na tak velká čísla úmrtí. Spekuloval jsem – a jsem přesvědčen, že celkem oprávněně – že mnoho mrtvých zemřelo na vládní opatření. Na lockdown. Na samotu a psychické strádání. Na strach. Na odepřenou lékařskou péči, na odložené operace apod. Výše zmíněný článek to jen potvrzuje.

Otázka by ale také mohla znít jinak, než – na co ti lidé zemřeli, když ne jen pouze na covid? Mohla by znít totiž takto: Kdo za to nese odpovědnost, kdo za to může, kdo by za to měl být k odpovědnosti hnán? Kdo může za to, že v České republice loni zemřelo nejvíce lidí v poválečné historii? Samozřejmě, že vláda. A opozice jakbysmet, protože se na vládních proticovidových prasárnách podílela s vládou společně. A i dnes, jak jsme si řekli, se v tom bahně válí spolu. A samozřejmě i ti, kteří museli na čas ze chlívu, totiž na volební jatka (Hamáčkova ČSSD, komunisté, kteří podporu covidové tyranii vždy za něco vyhandlovali a tak dlouho handlovali, až si vyhandlovali odchod ze Sněmovny). Dnes tak jenom sklízíme, co jsme si zaseli, pardon, co jsme si zvolili. A protože jsme si na podzim zvolili zase špatně, budeme sklízet důsledky své špatné volby ještě hodně hodně dlouho.

Co se týče neparlamentní opozice, i tam probíhají zápasy v bahně, snaha zablátit oponenta, nakydat hnůj a vyválet ho ve špíně. Ve Volném bloku, který už není Volným blokem, se Volný pere s Volfovou. Fanoušci tohoto uskupení asi budou vědět více, než já, který toto dění sleduje spíše zpovzdálí, takže možná to pro vás novinka není, ale Volný zakládá další svou stranu a Volfová zase svůj někdejší Volný blok přejmenovala na Suverenitu a tu hodlá přejmenovat na Domov. Čert aby se v tom vyznal, protože už jednu stranu s názvem Domov má, vede ji její partner. Abychom byli přesnější, ta strana se „Domov“ jmenovala do roku 2016, dnes se oficiálně jmenuje Blok proti islamizaci – Obrana domova. A to, co se většinu času jmenovalo Česká suverenita a před volbami Volný blok, se má nově jmenovat právě „Domov“. Alespoň to tvrdí ve své tiskové zprávě: „Z členů bývalého Volného bloku vzniká strana DOMOV. Dne 29. ledna 2022 se sešlo více než padesát členů VOLNÉHO bloku, kteří se rozhodli pokračovat v programových cílech a myšlenkách, na kterých byl založen VOLNÝ blok, vytvořením nové strany DOMOV.“ Aby bylo jasno, že mezi Volným a Volfovou někdejší spolupráce nadobro skončila, jsou volené metody boje obzvláště zákeřné a podpásové. Lidé kolem Volfové „vypnuli“ Volnému facebookovou stránku, která přitom měla poměrně velkou sledovanost. Čekáme na to, jaká přijde odveta z druhého tábora…

Také Trikolóra si před pár dny střihla sjezd a prošla vnitřním pnutím. Překvapivě pozici předsedy uhájila Majerová-Zahradníková, zatímco právník Rajchl, který se jí zdál nejvíce zatápět pod kotlem, boj o post předsedy na poslední chvíli vzdal, kandidaturu stáhl, z Trikolóry odešel, pomlouvá ji, kudy chodí a navíc chce zakládat další stranu. Prý tu skutečně a jedině správnou…

Tím se dostávám k něčemu, co asi nikdo z vlastenců nebude rád slyšet, ale jde o to, že ono velké sjednocení malých neparlamentních stran, které bylo demonstrováno společnými demonstracemi, je už nejspíše passé. Žádné velké spojení se nekoná a nejspíše konat nebude, to za prvé. Za druhé, strany se dále štěpí, jak jsme si teď výše uvedli. Z Volného bloku jsou rázem dvě strany, Trikolora, která šla do voleb se Svobodnými a Soukromníky, bude i nadále samostatná, Rajchl chce založit vlastní stranu, a tak podobně. Možná jste si povšimli, že na demonstracích Chcíplého psa už představitelé dalších stran nejsou příliš zváni a slovo dostávají pouze zástupci profesních skupin. Je to proto, že Chcíplý pes chce mít demonstrace pod kontrolou a nechce dávat prostor svým „politickým konkurentům“, to jen ze začátku tak činil, aby to tak vypadalo. Pouze Tomáš Vandas se snaží vetřít na každou akci, což ale svědčí ne snad o tom, že by měl s Chcíplým psem nadstandardní vztahy, ale nejspíše o něčem ještě jiném.

Snahu sjednocovat vlasteneckou scénu naopak můžeme věřit Antonínu Baudyšovi, který se s Iniciativou Říp skutečně snaží být férový, ale i on by mohl potvrdit, že Trikolóra si jede po své ose, Svobodní také po vlastní, Landa se už utrhl dávno a Chcíplý pes jede rovněž sám za sebe (a na sebe). To nejsou pomluvy kolegů, to je konstatování faktů a myslím, že by bylo fér, kdyby to lidé (voliči) věděli. Volný blok se Řípu neúčastnil nikdy, jak jsme si řekli výše, má svých vlastních problémů dost.

Obávám se, že kdyby se nějakým zázrakem rozhodlo, že by voliči měli možnost znovu rozdat karty v nových předčasných volbách, mezi vlasteneckými stranami by se zase rozhořel pravý a nefalšovaný bratrovražedný boj.

A co Národní demokracie? Snažíme se demonstrace podporovat a mlčky přecházíme to, že už na ně nejsme zváni. Vlastní demonstrace dělat nechceme, protože už nyní je demonstrací tolik, že na ně lidé ani nestíhají chodit. I nadále udržujeme partnerství s ANS, která je nám ideově nejblíže. Snažíme se být v kontaktu s Iniciativou Říp, protože jsme vždy byli pro spolupráci podobně zaměřených stran. A pokud má někdo pocit, že vyčkáváme, má pravdu. Ano – nemá smysl dělat nepromyšlené aktivity, burcovat lidi, aby běželi hlavou proti zdi. Tohle období máme za sebou. Důležité je pozorovat nepřítele a připravovat se na jeho další tahy. A přesvědčovat lidi k individuální statečnosti ve svém vlastním životě – ochránit se před jehlou, ochránit děti před špejlovačkou, dělat osvětu v rodině apod.

Jak správně poznamenal můj kolega Vít Skalský:

„Netruchleme, že sněmovna schválila zákon, který vládě okamžitě umožní omezení svobod občanům. K omezení svobod dochází i bez pandemického zákona. Sněmovna plodí další a další politické zákony. Nový ministr vnitra se zavázal, že bude informačně cenzurovat celý veřejný prostor. Liberální demokracie nutně degraduje v tyranii! Není zbytí. Je třeba se rozloučit s příjemnou pohádkou o nejlepším možném politickém systému, ve kterém se náhodou právě teď nacházíme. Liberální demokracie představuje utopický systém, ve kterém lid nevládne. Kdo chce svobodu, musí přemýšlet o změně systému. Pouze výměna politickou loutek ničemu neprospěje. Má smysl pouze bojovat s povinným očkováním. Zde jde o životy našich dětí. Proti totalitním politicko-pandemickým opatřením však boj nedává smysl. Jde o jeden z projevů systému. Usekneme drakovi jednu hlavu, naroste nová a silnější. Bez změny systému se nelze totalitní diktatuře vyhnout. Pravda je někdy hrubá a často maximálně nepříjemná, ale osvobozuje. Pandemický zákon pouze přiblížil pád liberálně demokratického systému.“

Jeho slova podepisuji, protože přesně odpovídají mým vnitřním pocitům. Nacházíme se ve stavu, kdy se liberálně-demokratický režim plně vybarvil a ukazuje nám svou skutečnou tvář, kterou si mnozí dříve nechtěli připustit. Náš politický pomyslný odboj proti němu ale musí být promyšlený, protože nejsme v jedné bitvě, ale ve vleklé válce. Potíž s mnoha „vlasteneckými stranami“ spočívá v tom, že si to neuvědomují – a že je s námi spojuje právě jen jejich momentální odpor tu k očkování, tu k zavírání hospod nebo ke covid passům. Ale režim jako takový jim nevadí, Evropská unie jim nevadí, NATO jim nevadí, globalizace jim nevadí. Jistě, i s těmito musíme pragmaticky umět spojit síly, chceme tak činit a činíme, ale dokud všichni nepochopíme, že problém je v samé podstatě režimu, nedojde ani k sjednocení „vlastenců“, natož k jejích vítězství nad silami globalismu.

Vlasti zdar, vaxu a EU zmar!

Adam B. Bartoš, předseda Národní demokracie

úvodní ilustrace převzata z CD89.cz