Otevřená budoucnost II

Je opravdu zajímavé, že jsme tak jednoduše manipulovatelní a s manipulací souhlasíme. Klidně, po nějakém čase a v nějaké jiné společnosti, než v té co nás stvořila, přijmeme za své myšlenky společnosti nové. Klidně nahradíme myšlenky, co nás formovaly a dávaly nám směr našeho bytí a žití. A je jedno, jak dalece jsou dobré či zlé. Prostě, jako by se nic nedělo. Přehodíme výhybku, převlíkneme kabát a jedeme. V jiné skupině jejímuž vědomí – vlivu – se nakonec podřídíme.

Je zřejmé, že kdo umí utvářet kolektivní vědomí, má velikou moc utvářet společnost a její celkový pohled na svět. Síla kolektivního vědomí je neuvěřitelná. Je schopna donutit ty „dobré“ dělat zvěrstva, co by nikdy v životě neudělali, pokud by se nestali součástí kolektivu, který zvěrstva páchá…

Je asi dost těžké se na tuto schopnost vlivu kolektivního vědomí podívat i ze strany dobra, které je zlem – obecně – znevažováno a ponižováno. Ve skupině – kolektivu – několika lidí stačí jeden padouch, který skupinu zcela zdemoluje a zničí a převrátí naruby. Umně ji zmanipuluje, rozhádá a rozpráší její kdysi dobré a vřelé vztahy.

Dobru tato zákeřná vlastnost schází. Asi je vše dáno tím, že dává každému svobodu se rozhodnout, co a jak bude dělat. Odpadnout a znova se vrátit. Manipulace a vykořisťování – vydírání – je zde bez místa.

Cílem zla, na rozdíl od dobra, je ovládat a manipulovat. V plném rozsahu svého bytí. A k tomu aby vládlo potřebuje nástroj moci. Teror, strach a tlak (útlak). Proto je tak jednoduché, aby se z původně vstřícně smýšlejícího člověka „dobráka“ stál lump a darebák. Vždy je na vině strach a ev. bolest a z ní pramenící pocit BEZ-moci. Obava z bolesti, kterou mi způsobí ten, koho neposlechu.

Neposlušnost se vždy trestala. A zlo trestalo i dobrý úmysl někomu pomoci. Takže jaký je rozdíl mezi dobrem a zlem?

Asi v morálce – etice a výsledném prospěchu. Jedince anebo větší skupiny lidí (společnosti, planety).

Být zlý a ubližovat nikomu nedá moc práce. Je to celkem jednoduché a prosté. Vybít si zlost na slabším. Zbít manželku jen proto, že ta polívka je málo horká. A i kdyby byla horká, tak zase bude moc studená... Prostě jen proto, že si tu facku a ránu pěstí tak nějak, zrovna kolem oběda, zasloužila. Stejné je to pak i se státy a konec konců i s kontinenty. „Slabá“ Evropa je fackována USA protože z pohledu USA si to zaslouží (TTIP). A Evropa podpořená USA zase fackuje Rusko. Ostatně proč ne. Vždyť bohatne. Stává se dominantním hráčem na globálním poli i trhu. Tím zlo ohrožuje v jeho prohnilých a lživých základech.

Denně máme vše na očích a kolem sebe. Někdy i doma. Silnější fackuje slabšího. Slabší ve své nenávisti k silnějšímu - a proto, že si to k silnějšímu z jakýchkoliv důvodů nemůže dovolit - hledá někoho ještě slabšího. A jen co jej nalezne, vybije si na něm vlastní vztek, svoji slabost, frustraci z ponížení a mrz. Jenže….

Udržet si dobrou mysl a etický kodex, to už je jiná. To už je jiný level a jiná zkušenost.

Mnoho mučedníků – objevitelů něčeho nového, co nehrálo do not zlu a jdoucí proti jeho dogmatech a vše omezujících výmyslech a blábolech – bylo ubito. Upáleno, ukřižováno, zákeřně v noci a potichu ubodáno. Dějiny jsou těchto zákeřných praktik a zvěrstev plné. Vše právě proto, aby zlo ukázalo, co se stane tomu, kdo půjde proti němu.

A tak jsem se opět vrátil ke strachu z bolesti a smrti.

Ti, co strach z trestu a bolesti překonali, mají a měli jasno. Nemohli couvnout, necouvli a necouvnou. Mistr Jan Hus, Giordano Bruno, Dr. Milada Horáková. I osoba, co položila život za nás všechny. Kristus. Jejich víra jim ukázala, jak mohou zlo porazit. Dali mu co chce. Hmotu. Tělo. To jediné, co si zlo - z jeho pohledu – může přivlastnit a mít.

Ale s nezlomným a stále živým Duchem, je to již jiné. Jeho svobodu nikdy zlo nemůže vlastnit.

Duch je totálně svobodný. Jen bolestí těla je možné jej oblbnout. Otupit a zmanipulovat. Násilím donutit, zlomit a přivést k domnělé poslušnosti. Mučení, teror, vytváření atmosféry strachu, nedostatku a třeba i blízkého krachu, jsou nástroje kolektivního vědomí zla. Jedinců, co za ním stojí a těch, co jim pro svoji vnitřní zvrhlost přisluhují. A kdo pochopí, jak se věci mají, může být k poslušnosti nucen. Jenže…

Už nikdy, nikdy ne donucen.

A si i proto dnes média a politici bouří a dělají virvál a rambajs kolem údajné ruské hrozby. Lidé už přestávají věřit lžím a manipulativním tlakům, které je nutily poslouchat a chovat se stádově, protože podvědomě cítili a byli v této myšlence i utvrzování, že ve stádě je bezpečí.

Vše, co jde a je proti vědomí zla, je stále haněno. Devalvováno, zostouzeno a zpochybňováno. Proto zde máme weby pro nápravu dezinformací šířených pomyslným a vykonstruovaným evropským nepřítelem č. 1 Ruskem. Zlo a jeho kolektivní vědomí je v panice. Zlo je v chasu a samo neví kudy a kam. Něco je jinak, než jaká byla jeho původní představa. Svoboda je mu trnem v oku.

Jasně. Rusko má své mouchy a vady na kráse. A kdo ne? Kdo z nás NE??? A kdo z těch, co poukazují na neřesti a slabosti Ruska, ukazuje na neřesti a slabosti své? To jsou praktiky zla, o kterých jsem se již zmínil.

Do klidu a pohody vnést chaos a ne-řád, v němž se dnes sám ocitá. Zamaskovat a skrýt před veřejností své slabosti a neřesti, které nejsou o nic menší a horší než ty, na něž samo ukazuje.

Svoboda znovu ožívá. Mysli a následně i těla. Probouzí se. Zlo trpí a kope kolem sebe.

Svobody – v plném slova smyslu – se zlo bojí a bojí se všichni, co se za zlo – falešnou dobrotu mysli – schovávají. Ukazují na prohřešky někoho jiného, aby odvrátili pozornost od prohřešků svých, které tím pádem nemusí a hlavně odmítají řešit. Proč by je řešili, když si silou a zlou nenávistí mohou podmanit někoho jiného. Příkladně jej očernit, odsoudit a zničit. Vydrancovat, vyloupit a ještě všem vnutit iluzi a vizi, že to je jen a jen vina podmaněného a okradeného.Viz Kaddáfí, Assad, Saddám Husain apod.

Ale skutečnou pravdou je, že tito, tmáři a jimi placení rozdmýchávači válek a nenávisti ve společnosti i mezi státy, mají strach. I oni se bojí smrti, bolesti a svých vůdců. A proto dělají, co dělají.

Cesta nás všech je ještě hodně dlouhá. Ještě musíme pochopit, že strach je jen nástroj k manipulaci a rozdmýchávání zla vedoucí k válkám a násilí. Proto ve strachu činíme zlo, abychom si sami zachránili život, aniž bychom si uvědomili, že právě touto spoluprací se zlem jej ztrácíme. Podřezáváme si vlastní větev.

A jak říká moje žena: „Karma má adresu každého z nás. Mou, tvou… Kohokoliv.“

Je jen otázkou času, kyd nám zaklepe na dveře a řekne:

„Tak, jsem tu. Ukaž mi svoji knihu hříchů“.

A pak se opravdu můžeme bát. Už ne na úrovni těla, ale Ducha. A to už asi není žádná legrace.

Žádná selanka, jak si myslí podněcovači zla a mezikulturní nenávisti a trhači těl na náměstích…

Tu už jde o existenci jako takovou.

O tu Absolutní.

Duchovní…

Emanuel Swedenborg – mystik (1688-1772) - by mohl vyprávět…

Všem závěrem přeji krásné dny příští.

Aby se Vám ti topiči a foukači pod kotle vyhnuli.

Aby Vás naplnil stav – třeba nejen každého 24. 12. - , kdy si budete vědomi svých vlastních sil a sil, co převyšují síly dávané nám za vzor.

Přeji Vám, abyste s nadcházejícím novým rokem poznali, jak veliká sila a moc ve Vás dříme.

Objevte ji a uvolněte ji směrem, kterým Vy sami budete chtít.

Může to být pro vlastní prospěch. No proč ne? Kdo Vám to může zakázat?

A může to zároveň být i pro prospěch této planety a státu, ve kterém žijeme. Kde jsme vyrůstali a vyrůstali i naši rodiče a budou vyrůstat naše děti. Kde nakonec složíme i své, Duchem poznání silné, tělo.

Abychom jako vítězové odešli na druhou stranu, kde pro strach, zlo a bolest schází jakýkoliv prostor, čas a místo.

VS vr.