Konec amerického snu – část 3

Chudoba v USA

Dnes existuje více Američanů závislých na federální vládě, než kdykoliv předtím v historii USA. Podle průzkumu účasti občanů na sociálních programech je více než 100 milionů Američanů zapsáno alespoň v jednom sociálním programu uskutečňovaném federální vládou. Mnozí z nich jsou zapsáni ve více než jednom. To je asi třetina veškerého obyvatelstva země. Dnes federální vláda řídí téměř 80 různých " sociálních programů podle majetkových poměrů ". A všechny tyto programy zažily výrazný nárůst v posledních letech. Ano, budeme vždy potřebovat "záchrannou síť" pro ty, kteří se nemohou sami o sebe postarat, ale je naprosto absurdní, že federální vláda finančně podporuje jednu třetinu všech Američanů. Jak daleko musí věci opravdu dojít, než si Amerika konečně přizná, že je ve srabu? Při té rychlosti to nebude příliš dlouho, než polovina národa bude na potravinových lístcích. Bohužel, pravděpodobně se nemůže z toho dostat, protože gigantický dluh, který v současné době běží, pravděpodobně zničí finanční systém dříve, než by se tak mohlo stát.

Je opravdu těžké uvěřit, jak rychle některé z těchto federálních sociálních programů vzrostly. Například, počet Američanů závislých na potravinových lístcích se rozrostl z asi 17 milionů v roce 2000 na dnešních 46 400 000. (pozn. při všech těchto srovnáních mezi roky 2000 a 2008-10 si musíme uvědomit, že před dvaceti a více lety byla situace ještě mnohem lepší) Federální vláda utratila neuvěřitelných 71,8 miliard dolarů v programu potravinových lístků v roce 2011.

Zdravotnický program Medicaid také roste jako blázen. Počet Američanů na Medicaid vzrostly z 34 milionů v roce 2000 – na 54 milionů v roce 2011. Kdysi dávno měl Medicaid pomoci nejchudším z chudých vyhledat lékařskou pomoc. V roce 1965 jen asi každý padesátý Američan byl na Medicaid. Ale teď jedna šestinu celé země je na Medicaid. Budou nakonec všichni na Medicaid? Předpokládá se, že nový zdravotnický program Obamacare přidá dalších 16 milionů Američanů na Medicaid. Bohužel ale všichni ví, že předpoklady jsou obvykle příliš nízké. 

Další federální sociální programy také explodují, co do velikosti. Například, federální příspěvek na bydlení se zvýšil o neuvěřitelných 42 procent jen mezi lety 2006 a 2010. Ve Spojených státech dnes, více než 61 milionů Američanů dostává nějakou formu dávek sociálního zabezpečení.

Jen pomyslete. To je prostě šílené. To znamená, že téměř každý pátý Američan je na sociálním zabezpečení. A v příštích letech bude vlna poválečné generace odcházet do důchodu a tak se počet potřebných Američanů zvýší.

Počet Američanů na Medicare poroste z 50 700 000 v roce 2012 na 73,2 milionů v roce 2025. Výpočty naznačují, že Medicare čelí nekrytým závazkům více než 38 bilionů dolarů v průběhu příštích 75 let. A to je přibližně více než 53.404 dolarů na každého občana včetně dětí ve Spojených státech. Budou Američané mít možnost splatit svůj podíl?

A to je jen pro Medicare. V roce 1990 federální vláda pokrývala pouhých 32 procent všech výdajů na zdravotní péči v Americe. V letošním roce se předpokládá, že federální vláda bude hradit více než 50 procent všech výdajů zdravotní péče ve Spojených státech.

Američané se stávají zcela a naprosto závislými na státních penězích. To signalizuje ostatním národům, že USA je místem, kde můžete žít na vysoké noze na úkor vlády. Podle zprávy z Centra pro přistěhovalectví, 43 procent ze všech přistěhovalců, kteří byli ve Spojených státech po dobu nejméně 20 let, mají stále dobré životní podmínky.

Ale není žádný systém, který si může dovolit všechno. Amerika shromáždila největší hromadu dluhů v dějinách světa a americké děti a vnoučata budou čelit celý život nekonečnému dluhovému otroctví. Na každou rodinu připadá více než 134.000 dolarů

Letos opět čelí federálnímu rozpočtovému deficitu ve výši více než bilionu dolarů (tisíc miliard) a jen velmi málo z politiků to zajímá. Dokonce se zdá, že nezajímá.

Výdaje federální vlády odpovídají více než 25 procentům amerického HDP. Státní zadlužení USA je více než 37krát větší, než to bylo, když Nixon zrušil zlatý standard v sedmdesátých letech. Národ je dluhově závislý a obě politické strany jsou za to stejně zodpovědné.. Amerika nemůže jít i nadále touto cestou. Musí výrazně snížit všechny kategorie vládních výdajů.

Amerika si prostě nemůže dovolit finančně podporovat více než 100 milionů Američanů.

To je absolutní šílenství a to musí přestat. Jenže - co budou ti lidé dělat? Budou hladoví bydlet v kanálech a umírat na banální nemoce?

1,5 milionu amerických dětí žije bez střechy nad hlavou. Téměř 50 milionů obyvatel žije pod oficiální hranicí chudoby. Necelých sedm milionů hladoví a 13 až 20 milionů je bez práce. Reportérka Hilary Andersson se vydává na cestu za hladovými dětmi v nejbohatší zemi světa. Od rodin, které žijí v odvodňovacích kanálech Las Vegas, až k lidem, žijícím v stanových městečkách, která přibývají po celé Americe jako houby po dešti. Podívejme se, jak žijí, co říkají o příčinách úpadku a jaký mají názor na to, co dělá tzv.. "Vláda".

Jedná se o sociální "čistku" bez potřeby války a bez umělého nasazení zákeřných chorob organizovanou těmi, kteří ji naplánovali? Jde o novodobou, vynucenou formu vzdělávání dětí, kterým je poskytnuta pouze nejnutnější vědomost, absolutně nezbytná k jejich budoucímu poslání, kterým je stát se poslušnými otroky zbytku "lidské ZOO," obzvláště v přelidněných městech?

Robert Rector z Heritage Foundation, obhajuje postoj vlády tvrzením, že chudoba má počítače a "big-screen" telky. To ale všichni známe. Splácíme nesplatitelné půjčky na televizory, kde splátka, kterou si můžeme dovolit, nezaplatí ani úroky a půjčka zůstává s námi po zbytek života. Stejný osud má půjčka na výkonnější počítač, jehož nástupnickou cenu splácíme tak, jako naši rodiče spláceli rodinný dům.
Místo toho, abychom se pokoušeli pomoci těm, kteří již stojí na dešti, stojíme v řadách na bezvaječné těstoviny, přemýšlíme, kdy budeme nuceni opustit naše domovy my i ostatní. Jakékoliv aktivity byly znemožněny díky vysokému cestovnému, a nikdo nepřemýšlí o ničem, jen o přežití. Pokud žijeme ve společnosti, která nám znemožnila dělat cokoliv, tak vlastně pomalu umíráme. Jakých extrémů je schopen člověk, který pochopil, že nemá co ztratit… a co když se jejich sejde celý dav?

Copak už nikde neexistuje žádná práce? Ne, práce je dost. Pouze neakceptujeme filozofii jednoprocentních oportunistů, kteří vyžadují naši práci za dvacetinu ceny, a bouříme se proti groteskní myšlence republikánských prezidentských kandidátů, kteří navrhují, že by měly pracovat i nezletilé děti (samozřejmě opět za dvacetinu ceny).

Mohly by pracovat například jako sluhové pro bohatší děti – řekl prezidentský kandidát.

Amerika chudobu nepřiznává, a co je smutnější, absolutně nic s ní nedělá.

Překlad: Josef Vít